"To byla asi nejdelší věta, co jsem od tebe kdy slyšela," prohlásí, já se konečně pustím a vzdám se. Takže sedím na zemi, oni za mnou a máma si to vykračuje s kufrem pryč. Ok, to dám.
"Tákže..," svraští ruce CC. "Co budeme dělat?"
"No," podrbe se na hlavě Andy. "Jeden nápad bych měl."
"Ne. Ne. Ne. A ještě jednou říkám ne," odporuje Jake.
"Nebudeme hrát flašku," podporuje ho Jinxx.
Já je jen sleduju, neustále ze země. Jsou celkem vtipní.
"Proč nemůžeme hrát flašku?" zeptá se Andy a zamračí se. Vypadá neuvěřitelně roztomile. Akorát s jeho výškou to vypadá trochu divně. Vysoký, potetovaný kluk nebo muž, no muž asi ne.., stojí převážený na jedné noze, ruce má založené na hrudníku a mračí se. Zajímavá kombinace.
"Za prvé nejsme, pardon dámy, puberťáci ze střední," řekl Jake a počítal na prstech. Při části s puberťákama ze střední jsem ho probodla pohledem.
"Za druhé, jsou tu jenom dvě holky a to by byla nuda." Další probodnutí pohledem.
O pět minut později:
Hráli jsme flašku. Jinxx nemá kalhoty, Ashley přišel jen o ponožky, Jake je plně oblečený, CC sundal jen svůj šátek, Andy měl jen boxerky (ne, že bych na něj pořád koukala), moje nejlepší kamarádka byla oblečená jen do spodního prádla a já si tiskla nohy k hrudníku, aby se mi kluci nemohli podívat na hrudník. Byla jsem docela stydlivej člověk a hlavně jsem na svoje tělo nebyla hrdá.
"Ale notak, dej ty nohy pryč," řekl Ashley. "Chcem nějakou podívanou,"dodal CC.
Andy zasyčel. Seděl naproti mně. A právě se zvedal a já se na něj jen nechápavě dívala. Přešel ke mně a skláněl se. "Co se proboha chystáš dělat?!" vypískla jsem, ale to už mě stavěl na nohy a házel si mě přes rameno. Sice jsem měla výhled na jeho zadek, ale jelikož jsem nevěděla, co má v plánu, tak jsem zas tak v klidu nebyla. Protože zrovna jeho mohlo napadnout cokoliv. Docela mi to připomínalo ten den, kdy přijeli. Taky si mě hodil přes rameno a šel se mnou nahoru.
Z obýváku se za chvilku začal ozývat smích.
Právě jsme šli po schodech. Jestli spadnu, tak ho zabiju. Za chvilku už jsme šli po chodbě, pořád dozadu. Můj pokoj!
Konečně mě pustil a já si rukama překryla hrudník. Proč je tak moc vysokej? Ono když na vás kouká chlápek, kterej měří přes 190 centimetrů, tak to není moc příjemný.
"Řekneš už něco?" zeptala jsem se ho.
On se na mě úplně tak nechápavě podíval, je asi jasný, že budu chtít nějaký vysvětlení ne?
Povzdychla jsem si. "Co tady děláme?"
"Nelíbilo se mi, jak se na tebe kluci dívají."
"A ty mě jako vlastníš nebo, co si o sobě myslíš?" prskla jsem.
"Ty to pořád nechápeš viď?" řekl. Proboha, co po mně chce? Pomalu šel ke mně. "Rád bych, abys byla jenom moje," prohlásil.
Cože?
Ahoj všichni! Pokud teda tenhle příběh ještě někdo čte. Chtěla jsem moc poděkovat za těch 3k přečtení, protože jsem si fakt nemyslela, že se to někomu bude líbit + to moje pomalý přidávání, že jo. :D
Tahle kapitola je teda jen další částí 5. kapitoly, je dost krátká, já vím. Budu se snažit přidat další kapitolu dřív než přidávám teď, doufám, že se mi to povede! :)
Zatím, Ella Monurová.
(world-of-my-boring-life.blog.cz)
