Svět, který mi nepatřil (FF HP)

Letter

,, Hádám, že tě tato velice důležitá pečlivě připravená oslava baví. " řekl sarkasticky Sirius.

,, To víš, jasně, že baví." odpověděla stejným tónem Alvarita.

,, Zatančíme si? " nabídl jí rámě a ona ho přijala. Zrovna hráli valčík, její nejoblíbenější tanec. Pomalu se pohybovali do rytmu oné hudby. Alvarita tančila a Sirius se usmál, poprvé se usmál od té doby, co sem vstoupili. Byl rád, že vidí svou sestru šťastnou, i když jen na chvíli. Ani se nenadáli a hudba přestala hrát a hned poté byli středem pozornosti.

Alvarita udělala purkle a Sirius se proti své vůli uklonil. Hned se jeho pohled přesměroval na matku, která schovávala hůlku. Alvarita i Sirius zmizeli, jakmile začala hrát další melodie.

,, Ona mě jednou přivede do hrobu. " zavrčel Sirius a Alvarita se uchechtla.

Chystala se něco namítnout, když oknem proletěla sova s dopisem v zobáku. Alvarita chytla dopis určený pro ni a roztrhla pečeť.

,, Matka tě zabije, chtěla, aby všichni věděli, že jsi se dostala do Bradavické školy čar a kouzel. " poznamenal Regulus a pogratuloval jí.

,, Však to taky uvidí, ale já se nehodlám před ostatními předvádět." ušklíbla se.

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Ředitel: Albus Brumbál(nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar, Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun, Mezinárodní sdružení kouzelníků)

Vážená slečno Blacková,
s potěšením vám oznamujeme,
že ve škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro vás.
V příloze vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.
Školní rok začíná 1. září.
Očekáváme vaši sovu nejpozději do 31. července

Se srdečným pozdravením
Minerva McGonagallová
Zástupkyně ředitele.

,, Vy jedete letos a já můžu až za rok. " povzdechl si chlapec s delšími černými vlasy.

,, Kam bys chtěla?"

,, Nevím, kam bych chtěla a kam mě zařadí." povzdechla si Alvarita.

,, Já chci jednoznačně do nebelvíru." prohlásil Sirius.

,, Alvarito, drahoušku kam jsi zmizela?" přišla k nim tolik nenáviděná osoba.

,, Potřebovala jsem chvilku klidu." usmála se falešně Alvarita.

,, Jistě, moc velký hluk, co? "

,, To vskutku. " přitakala.

,, A narovnej záda." sykla k dívce Walburga a věnovala Siriusovi i Regulusovi poslední pohled.

,, To je hrozná stará ježibaba. " šeptl naštvaně Sirius. Na to, že mu bylo jedenáct let, dost hnusně nadával na jejich rodinu, ale Regulus s Alvaritou byli zvyklí.

,, Ať už je konec, mám toho plné zuby." řekl prosebně k Alvaritě a ona ho pochopila.

O půlhodiny později

,, Au. " zaskučela Alvarita bolestí a stěží se posadila.

,, Kráturo. " zašeptala a domácí skřítek se u ní objevil.

,, Ano, má paní." jemně se uklonil a Alvarita mávla rukou.

,, Ošetřil by jsi moje záda, prosím?" zeptala se ho přátelsky. Kdysi totiž našla v jejich knihovně knihu o domácích skřítcích a velice ji zajímala, dozvěděla se, že jak se chováte ke skřítkům, tak se oni chovají k vám, anebo že jsou potěšeni, když mohou něco udělat pro danou osobu. Přikývl, vzal mastičku do ruky a namazal jí je. Zítra mají jít do Příčné ulice a tam nakoupit vše do Bradavic, kam jedou popozítří a její sourozenci tohle nesmí vidět.

,, Už můžeš jít, děkuji. " usmála se a Krátura zmizel s hlasitým prásk. Uslyšela zaklepání a zděsila se, že by to mohl být jeden z jejich bratrů. Svou noční košili si shrnula, záda otočila směrem ke zdi a zakryla se peřinou.

,, Riss, spíš?" ozvalo se ode dveří a Alvarita se zachumlala do peřiny ještě víc.

,, Nech ji spát, dnešek byl únavný."