Svět, který mi nepatřil (FF HP)

Full phase of the Moon

Nejhorší strach žije v hlubině tvé mysli. - T. E. Divergence

,, Uvědomuješ si, co by se stalo, kdyby se to dozvěděl?!" zhrozil se černovlasý mladík a své známé bouřkové oči upřel do jejích.

,, Jenže to neví a dělej, ať se to taky nedozví." zasyčela Alvarita a hodila pár pergamenů do žhnoucího krbu.

Regulus se zamračil a pohlédl z okna, za kterém spatřil jasně barevný západ slunce.

Alvarita uchopila svou vlastní vytvořenou knihu a hodila ji do ohně.

Regulus vyjekl a nevěřícně se na ni podíval. Krb zatím vydával žluté záblesky a občas se i zdálo, že knihu vyplivne. Naposledy pokoj oslepil temně zelenočerný záblesk a kniha byla zničena.

Alvarita klesla na kolena a zavřela oči, z nichž se vyvalily slzy a z jejích úst se ozval první vzlyk.

Regulus po ní střelil překvapeným pohledem a vstal z židle. Prsty jí jemně pozvedl bradu a nechal ji, ať je znovu otevře. ,, Teď mi povíš, o co DOOPRAVDY jde." pronesl k ní a Alvarita si povzdechla.

,, Nikdy jsem nechtěla být jeho dcera, chtěla jsem, plánovala jsem odjezd z Anglie a ty jsi byl jeho součástí, vypálení by mi nikdy nevadilo, jenomže pak se stalo tamto a já..." odvrátila od něj hlavu, ale Regulus nepohnul ani jedním svalem v těle. Čekal cokoliv, ale tohle ne.

Po chvíli svůj zamyšlený výraz shodil a pousmál se na ni. ,, Dobře mě poslouchej, i když jsi jeho dcera, ještě neznamená, že jsi jako on."

Alvarita k němu vzhlédla. ,, Sice nezabíjím a nemučím, ale mám tohle." vyhrnula si rukáv, pod nímž se skrýval kroutící se had.

Regulus místo toho aby jí znamení schoval, ji uchopil za ruce a podíval se jí do očí.

Alvarita se mu též odvážila podívat do očí, bylo v nich pochopení. ,, Mám strach vraždit, jejich duše mě budou pronásledovat ve snech, strašit mě, vím to." přiznala a Regulus ji přivinul do své náruče. Pořád byl na sebe naštvaný, nezeptal se jí na důvod. 

Lily, James, Remus, Rhiannon, Sirius

,, Je to sice zvláštní, ale pomohli Remusovi, možná jsme se všichni mýlili v jejich charakteru." řekla Rhiannon a položila ruku na Siriusovo rameno, měl v hlavě zmatek.

,, Vždy jsem se s Alvaritou kamarádila i přes jejím příbuzenství s vy-víte-s-kým." prohodila Lily s úsměvem, který jí ovšem ihned zmizel, jakmile si uvědomila, co řekla, nikdo to tady nevěděl, tedy to si aspoň myslela.

,, Ale ona musí mít nějaký důvod Remuse zachránit, musela ho s se svým otcem vymyslet, bylo to součástí jejich plánu." Sirius si projel prsty vlasy a ruka Rhiannon se odtáhla.

Lily se k němu přiblížila a zabodla mu prst do hrudi. ,, Odkdy víš, že je dcerou Voldemorta." nevěřila tomu, poprvé vyslovila jeho jméno a to ani necítila strach, právě nad tím převažovala zlost.

Jamesovi i Rhiannon se rozšířily zorničky, jako by jim docvaklo. Jediný klidný byl Remus.

,, Co je s tebou Náměsíčníku? Tebe to nepřekvapuje?" divil se James a usadil se na pařez, jelikož se předtím při rozčilení zvedl.

,, V sídle smrtijedů se kouzelník dozví ledacos." pokrčil rameny, jakoby jejich kamarádka vůbec nebyla dcerou nepřítele.

,, To si jako řekli před tvou celou. , Hele, podívej se na Alvaritu, s ní bych si dal klidně říct.' a ten druhý zas , S ní bych si radši nic nezačínal, je to dcera Voldemorta...'." 

Lily se plácla do čela, Rhiannon sevřela hlavu v dlaních, Remus to radši nekomentoval a James se přidal.

,, Já bych neřekl, že mluví o ní takhle, přeci jen Voldemort na ně kdykoliv může použít nitrozpyt." zamítl Remus návrh Jamese, který měl překřížené ruce na hrudi. Remus v jejich očích vyslechl žádost. ,, Prostě se bavili, jak moc je překvapuje, že má Voldemort dceru, museli to být nějací nováčci, a mně to nějak docvaklo. Alvarita má změny nálad, párkrát se jí změnily i oči, skvěle ovládá černou magii..."

Když vtom začala padat noc.

,, A kurva." zaklel Sirius a James jen souhlasil.

Nevěděli, zda vlkodlak překoná ochranná kouzla, ale pro teď to mohli zkusit. Remusovi kosti se začaly lámat, zuby se prodloužily, objevily uši.

Lily a Rhiannon se schovali kamsi do kouta a vrhli okolo sebe ochranná kouzla, především je nesměl ucítit, což se mu i povedlo. Lily se skryla za paroháče, který se snažil její pach zakrýt. ,, Už zase jsi mě zachránil." vydechla Lily a podívala se na Jamese, jenž se právě přeměnil.

,, A udělal bych to klidně i několikrát." usmál se a Lily ho políbila.

,, A co kdybych byla dcerou Wilkese?" James ztuhl a konečně všechny věci začaly dávat smysl.