Po zbytek cesty jsem nepromluvila. Občas jsem viděla, ze na mě pan doktor Mengele kouká, ale nijak jsem se to nevnimala. Mezi námi bylo tíživé ticho. Znáte to, takové když přijdete do nové školy, všichni se na vás koukají a vy jste jak laboratorní krysa. Tak to je podobne, jen tady mě pozoruje jen jeden člověk. Po chvilce auto zastavilo. Vystoupila jsem a čekala jsem, až vystoupí i doktor Mengele a vezme mě do te své laboratoře. Co asi zkoumá? Myši? Křečky? Zamyslela jsem se asi moc dlouho, protože přede mnou už stal doktor Mengele a odkaslaval si aby si získal moji pozornost.
"Omlouvám se, pane doktore Mengele." sklopila jsem hlavu a zavřela oči.
"Následuj mě." řekl, otočil se vzdaloval se ode mě. Zrychlila jsem krok abych ho stihala. Trochu jsem se rozhledla po okolí. Všude ploty. Hubení lidé a komíny. Začali z těch komínu vztoupat černý dým. Hrozne to zápachalo. Šli už jsme nějakou dobu a mně už začaly bolet nohy. Nechápu jak muže chodit tak rychle. Je to člověk? Taková chůze by zabila i někoho...
"Pane doktore Mengele?" šeptla jsem.
"Hm?"
"Víte. Prijela jsem ještě sem s rodinou. Nevíte, kde bych je mohla najít? Já jen, rada bych se s nimi scházela."
Na to se jen usmál. Nechapala jsem jeho reakci. Chytl mě za rameno a otočil se se mnou ke komínům.
"Tak se rozluč."
ČTEŠ
Pomáhala jsem Mengelemu s pokusy
FanfictionLea Lavi. Mladá židovka, která to neměla v životě lehké. Začalo to lehkými urážkami, pozďeji i strkáním na chodbách až po flusance na jejich šatech. Už si myslela ze uz nemůže byt nic horšího To co ale přišlo o par let později ji vyvedlo z omylu.
