Pomáhala jsem Mengelemu s pokusy

17.

Stály jsme tam asi 2 hodiny. Za tu dobu jsem viděla spousty vyděšených pohledů mužů , po plačící ženy držící svoje děti. Jediné co jsem tu dobu dělala bylo,  že jsem si Pana Mengeleho prohlížela. Vím, jak vypadá každý centimetr, ne-li milimetr jeho obličeje. Je prostě velice krásný muž.

"Leo?" 

"Ano?" 

"Nad čím jsi přemýšlela? Mluvím na tebe už asi minutu, že tady nikdo není, a jestli se půjdeme už projít."

"Omlouvám se. Nad ničím. Můžeme se jít tedy projít?" řekla jsem a podívala se na něj. Mengele jen kývl a rozešel se ode mě pryč. Já ho jako ovečka následovala. Pět minut Mengele nad něčím usilovně přemýšlel, protože se mu tvořila vráska na čele.

"Nemračte se." 

"Co prosím?" odpověděl nechápavě. 

"Budete mít brzo vrásky. Můžete mi to říci přeci normálně a nemračit se." 

"Blíží se konec války." řekl.

"Takže mě opustíte?" 

"Proč bych tě měl opustit?" 

"Nevím. Mám pocit, že to na vás židé a další lidé z tábora řeknou." řekla jsem tiše. Všimla jsem si jako obličeje. Smutek se mísil s naštvaností. 

"Právě proto jsem začal posílat víc lidí do plynu! Abych byl v bezpečí." 

"Co když někdo uteče? Nebo se to nestihne."

"Musíš furt všechno komplikovat! Podívej, za tu dobu co tu jsi se mnou, jsi viděla co  jsem dokázal, tak já mám osobně pocit, že jsem toho udělat více jak dost, nemyslíš!" křičel Mengele.

"Omlouvám se, nechtěla jsem vás rozzlobit. Já jen se bojím. A co máte v plánu? Kromě toho vašeho plánu, poslat všechny do plynu."

"Popravdě, asi někam odejít. Uvidím." 

"Kdy odejdete? Můžu s vámi." 

"To ti Leo neřeknu, a nemůžeš se mnou. Co kdyby podle vás, nějaký ten odporný hmyz, ve formě člověka přežil. Myslete Leo."

"A rozloučíte se se mnou?" 

Neodpověděl. Nic neříkal a šel dál. Dneska jsme nenavštívili děti a rovnou jsme šli do laboratoře. Všimla jsem si, že se začíná stmívat. Když jsem chtěla uklidit stůl od nějakých poznámek, tak mě Mengele otočil k sobě a začal mě líbat, jako kdyby to bylo poslední naše setkání. Nebyla jsem od pravdy daleko. Tu noc, když jsme se milovali, bylo všechno jinak. Byl něžný. Viděla jsem v jeho očích zklamání a slzy. Slíbávala jsem mu slzy a říkala, že nesmí plakat. Hned po našem milovaní jsem usnula, ale Pan Mengele se začal oblékat. Jediné co jsem cítila bylo to, že mě Mengele políbil na čelo, před tím ,než mě opustil.

Blíží se poslední kapitola.