Dokážeme Cokoli

Na smrt

  Jack vyšel z doupěte Duffyho a  na ramenou a za krkem měl zelená místa. Byly to listy léčivých bylin, ve kterých se moudrý léčitel dobře vyznal. A Jack si také rád něco o bylinkách poslechl. Když jej Duffy prohlížel, vždy mu dával výklad a Jack se snažil vše zapamatovat.
  Bylo kolem poledne. V táboře probíhaly přípravy, hlídky podávaly hlášení, lovci shromažďovali jídlo, zbytek trénoval. Jack byl mrzutý, že nemůže pomoci. A někteří ze smečky se na něj dívali s notným odporem a nechutí, jako by on sám mohl za tuhle válku. To Akim to vše vyvolal.
  Co bude dělat? Rozhlédl se kolem sebe. Pohled mu padl na praskliny ve zdi, kde měly kočky oddělený pelech. Nebyl tak pohodlný jako psí, ale Alfa už roztával a poskytoval jim čím dál tím lepší podmínky. Byl mu vděčný.
  Tiše se protáhl tím úzkým otvorem. Za ním zazněla nějaká jízlivá poznámka, ale nevěděl, jestli byla mířená na něj.
  Jakmile Jacka uviděla Jitřenka, přihnala se k němu a zasypala jej otázkami. ,,Je Fjodorek v pořádku? Viděl jsi ho? Co když nemá jídlo!"
  Jack trpělivě počkal, až se starostlivá matka uklidní. Potom začal rozvážně odpovídat. Nechtěl jí lhát. Nechtěl ji ale ani vyděsit.
  Zhluboka se nadechl. ,,Viděl jsem ho, je v pořádku. Nemusíš se o něj bát."
  Nedostatek jídla nezmínil. Jitřenka přesvědčeně nevypadala, ale alespoň se přestala ptát.
  Pak se obrátil ke zbytku koček. Pověděl jim o nadcházející válce, na to jeden ze starších promluvil.
  ,,Vzkaž Alfovi, že nám může plně důvěřovat. Rádi budeme bojovat po boku našeho zachránce."
  ,,To rád slyším," přátelsky odpověděl Jack.
 
  Jack klusal nádvořím k doupatům a snažil se nevnímat poznámky ostatních.
  Kdy se to takhle pokazilo? Doufal, že jej tato smečka přijme. Potřebují jen trochu času?

  U doupat nikdo nebyl. Z nich se ozývala... Hádka? Hlas Alfy a Bety se prolínal v zuřivém štěkotu. Zaslechl slova jako nikdy, nebezpečné a bojím se.
  Chtěl se ohlásit štěknutím, ale zvědavost mu nedala. Protáhl se pod červenou dekou do šera. Alfa s Betou l němu stáli zády. Jack slyšel vše.
  ,,Nepošlu tam nikoho! Na ten ostrov se dá dostat, ale je to nebezpečné."
  ,,Je to naše jediná šance, jak tu bitvu vyhrát! Nebo chceš, aby umřeli všichni?"
  ,,Nedá se odtud vrátit! To, že jsem se odtamtud dostal, byla čirá náhoda." Pak se Alfa odmlčel. ,,Nechci, aby si někdo prožil to co já. Je to kruté."
  Jack, z náhlého popudu, sebejistě odpověděl: ,,Já tam půjdu."
  Oba dva se nevěřícně otočili za hlasem. Stál tam Jack, v šeru, zubožený, bez vlastního obojku, protože smečka nechtěla nový rituál odhlasovat.
  ,,Máte to vyřešené." Řekl prostě. ,,Já tam jdu."
  ,,Nemáš páru, co tě tam-"
  ,,Tak to zjistím." Odsekl Jack. ,,Jen mi řekněte cestu.

  Seděli u Duffa v doupěti. On a Alfa. Duffy sundával lístky z ramenou. ,,Je to téměř zahojené. Jen nevím, jestli vydržíš delší zátěž."
  ,,Duffy, jsem naježený a odpočatý. Když mi dáš cestovní byliny, dovedu vám zuřivé a neporazitelné bojovníky."
  ,,Dej si pozor."
  ,,Dám."

  Věděl, že tohle je to nejnebezpečnější,  co v životě podnikl. Vycházel z hradeb, slunce zapadalo. Musí se tam do rána dostat, aby nastoupil na loď. Alfa mu vysvětlil, že to jsou ty věci, které každé ráno a večer plují po hladině moře.
 
 
  Jdu na smrt.