Dokážeme Cokoli

Tohle už je moc

Jack klusal bránou ven z hradeb. Bylo brzy ráno. Jestli se ptáte, proč je vždy ráno, je to proto, že Jack miluje ranní vánek. Je svěží, narozdíl od toho těžkého dusna, co se rozprostírá na travinách přes den. Proto si bere hlídky vždy ráno.
Vysoká zlatá tráva, usušená horkem, se vlnila a leskla. Vše vypadalo v naprostém pořádku. Zdánlivý klid a mír se nesl krajem. Působil zlověstněji, než vytí a hromobití dohromady. Jack byl v klidu. Měl příjemně plný žaludek a kolem zpívali ptáčci. Jack slyšel v podrostu šustění zvěře. Neskočil po ní, jelikož mají jídla dost.
Ještě tak kilometr, dva a bude u nové hranice, co si Krvelační označili. Ne... Počkat. Jack zmateně zpomalil, až se zastavil úplně. Hranice byla už tady. Oni utahují obklíčení! Pak na ně zaútočí. Tohle se nesmí stát. Nesmí.

Jack vrazil do tábora, krev v něm vřela. Členové jeho smečky se na něj překvapeně podívali. Byl to děsivý pohled, jak tam Jack tak uprostřed stál, tesáky vyceněné, skřípal zuby.
Vtom se objevil Alfa. Dnes měl jasnější pohled. Zapomíná? To by bylo dobře. ,,Děje se něco?" Zeptal se ten bílý dobrman.
Jack se na něj podíval tak divoce, že sebou River, která vyšla ven na vzduch, trhla.
Donutil slehnout svou srst za krkem a narovnal se. Nemohl se ale přinutit zavřít tlamu. Ani se neobtěžoval se zdvořilým pokývnutím. Začal hovořit a jeho hrdelní vrčení se rozléhalo po ztichlém nádvoří. Znělo temně a zlověstně. Jako nadcházející válka.

Jack seděl na vysoké plošině vedle Alfy. Alfa měl nakrčený čumák, ale hovořil moudře. Nenechal se strhnout svou prudkou bojovností, která zde proudila psům v krvi. Jack věděl, že jeho smečka má obrovské výhody. Tak proč se Akim pouští do takové nesmyslné bitvy?
Alfa zvýšil hlas a Jack na něj přesměroval svou pozornost. ,, Krvelační stahují hranice. Už téměř nemáme žádné území. Proto bych vyslal posly. Někdo, kdo by s nimi domluvil bitvu. Čestnou, označit místo a čas. Jestli domluvu nedodrží, zle se jim povede." Nato se zvedl jásot. Pak ale Beta, která vyskočila za Alfou a Jackem, pronesla: ,, Kdo se hlásí dobrovolně? Může jít více psů."
Nic, jen hrobové ticho. Nikdo nechce jít na území, kde si není jistý, zda se obyvatelé budou chovat podle zákona. Že osamělého jedince nenapadnou. Jack si hlasitě povzdechl. ,,Půjdu já. Je to vlastně z části kvůli mně a navíc jsem nervózní, když nemám co dělat."
,,A jsi si jistý, že nepotřebuješ doprovod?" Zeptal se starostlivě Alfa.
,,Čím více psů, tím více pozornosti." Pak se odmlčel a seskočil. ,,Měl bych vyrazit. Ať jsem do setmění na travinách." Rozloučili se s Alfou.
Měl by jít za Duffem.
Protáhl se do jeho doupěte a pátral očima v šeru, zda tady není. Seděl už nachystaný, s bylinkami mezi tlapkami. Jack hned poznal, že to jsou cestovní byliny na zahnání hladu. Smrděly odporně. Chutnalo stejně, ale byly opravdu účinné.
Duff se na něj usmál. ,,Poslouchal jsem proslov. Tady máš. Nemohu tě jít vyprovodit, mám práci. Ale budu ti fandit, ať se daří."
,,Hm," zamumlal jen Jack a rychle do sebe nacpal byliny, aby necítil tu pachuť. Pak se důstojně posadil a snažil se nedat najevo své pocity. Byl zmatený, že se nikdo nepřihlásil. Myslí si, že zradil smečku? Že by měl jít sám? A co když mají pravdu? Je tahle válka kvůli němu?