POHLED CAROLINE
Když jsem se probudila bylo mi lépe. Nebylo mi takové teplo a celkově jsem se cítila lépe. Nik vedle mě spal, nechtěla jsem ho budit protože vím že se mnou celou tu dobu byl a podle mého ani nespal. Do pokoje vešla ta čarodějka, vypadala celkem mile.
,,Jak ti je Caroline."
,,Ujde to, děkuju. Jen, nepamatuju si tvé jméno." řekla jsem potichu, nechci vzbudit Nika.
,,Jsem Davina a moc mě to mrzí. Plnila jsem rozkazy, ale s tím jsem skončila." usmála se na mě, posadila jsem se a natáhla k ní ruku.
,,Jsem Caroline, ale to ty už víš. Doufám že budeme kamarádky, protože jsem zjistila že čarodějky jsou přátelské." zasmála jsem se, podala mi ruku, ale nechápala mou odpověď.
,,Moje nejlepší kamarádka je čarodějka. Jmenuje se Bonnie." usmála jsem se na ni, Nik se vzbudil. Ukázala jsem Davině ať raději zmizí a ona odešla. Nik mi dal ruku na tvář a usmál se.
,,Caroline, princezno." řekl úlevně, objala jsem ho kolem krku a cítila jeho pevné sevřetí.
,,Bál jsem se o tebe princezno. Ukaž se mi." řekl a prohlédl si mě.
,,Jsem v pořádku Niku." zasmála jsem se, políbil mě a poprvé jsem ho viděla šťastného.
,,Je ti jasné že už nikam nepůjdeš."
,,Já vím a ani bych nikam nešla." odpověděla jsem mu, koukla jsem se do jeho tváře a musela se usmát. Jsem tu doma.
POHLED KLAUSE
Jeden pohled do těch modrých očí a byl bych jí schopný odkývat cokoli. Přitáhl jsem si jí do náruče a políbil ji ke spánku. Teď už mám jistotu že je v bezpečí a zdravá. Marcel se k ní nepřiblíží ani na deset metrů. Pevněji jsem v náruči sevřel svou princeznu a doufal že tohle byla poslední překážka v našem životě.
,,Niku?"
,,Ano princezno?" zeptal jsem se jí i když jsem věděl že oslovení princezna se jí moc nelíbí.
,, Jsem ráda doma." usmála se, nenechal bych ji už nikdy odejít. Ne potom co se o ni dozvěděl Marcel. Caroline je jediný světlý bod v mé mizerné existenci a ani Marcel mi ji nemá právo sebrat. Možná že láska je upírova slabost, ale stojí za to.
