Tropická bouře 3 - šance pro Deloneho✔️

2.

Viděl jsem ji, líbal jsem ji, ale ona mě i přes to uhodila. Bože, ještě teď cítím její dlaň na své tváří. Krásný to pocit, zas něco cítit. Moje srdce se dalo tak rychle do pohybu, když jsem se jí díval do očí a ona mi pohled obětovala, ale proč mě nepoznala? Delone si vedl v hlavě dialog. Koukal do bílého stropu a naslouchal tichu.

„Pane Dione Arzo, zdravím,“ pozdravil lékař, když vešel do pokoje. Delone na jeho oslovení nereagoval. Chvilku mu trvalo, než si vůbec uvědomil, že na něj někdo mluví.

„Pardon, to bylo na mě?“ ukázal na sebe.

„Nikdo jiný tu není, takže ano,“ pousmál se lékař. „Vaše výsledky jsou v pořádku. Můžete domů, ale naordinuji vám klidový režim.“

„Ale já… nejsem,“ zarazil se. Něco mu tu smrdělo.

„Ale ano, jste, ale pokud se necítíte na to jít domů, pro jistotu si vás tu necháme.“

„Ne, to je v pořádku. Půjdu domů,“ odhrnul ze sebe deku a stoupnul si na bosá chodidla. „Kde mám věci?“ nikde je nemohl najít.

„Sestra vám je dala do skříně,“ cuknul hlavou k malé komodě. „Za chvilku se vrátím s propouštěcí správou a pak už můžete domů. Ta paní, co vás srazila, si někam odběhla, ale až se vrátí, chtěla by vás vidět. Mohu ji sem pustit?“ zastavil se mezi dveřmi. Delone, neboli Dione, se zasmál.

„Musíte, doktore,“ pohltila ho vlna štěstí a neskutečná radost. Když lékař odešel, začal se oblékat. Zrovna si natáhnul kalhoty a odhodil anděla, když se tam objevila průhledná Diana.

„Cos to sakra udělal!“ Delone naskočil leknutím. „Jsi fakt blbej. Nikdo neopouští nebe!“

„Ahoj, sestřičko, také tě rád vidím,“ s úsměvem na sebe hodil tričko. Popravdě mu bylo jedno, jak je Diana naštvaná. On sakra žije!

„Nejradši bych tě praštila. Jak jsi se mohl spaktovat s džinem?“

„S kým,“ zasmál se tomu nesmyslu. Prý s džinem.

„Slyšel jsi. Vyřkl jsi přání před džinem a teď jsi tady v tomhle,“ ukázala na něj. Neudržela v sobě smích. Zakryla si dlaní ústa a krotila hlavou.

„Ale to oblečení není tak hrozný,“ shlédl své černé džíny a tričko. Jo, slušelo mu to.

„Soudím, že jsi se ještě neviděl v zrcadle,“ založila si ruce na prsou a pokrčila jednu nohu. Delone se zarazil. Chvilku na ni koukala a pak odešel do koupelny a podíval se na úplně cizího chlapa v jeho odrazu.

„Co to má znamenat?“ schválně pohnul rukou, aby si byl jist, že je to vážně on. A ano, byl. Odraz ho přesně kopíroval. Jenže on to nebyl. Tenhle chlap mu byl celkem podobný. Nosil vousy jako on. Měl stejné šedé oči jako on, jen větší. A vlasy nenosil na stranu, ale všechny stáhnuté dozadu. Teď mu tedy prameny padaly do obličeje. „Wau, wau, wau,“ hlasitě se zasmál a chytil si obličej do dlaní. „To je pecka, jsem někdo jiný,“ otočil se na Dianu. Měl z toho všeho různé pocity, ale všechny byly pozitivní.

„Jak malej, vážně, ale uvědom si, že džin nikdy nehraje podle pravidel. Vždy je ve splněném přání nějaký háček. Proto tu jsem,“ přistoupila k němu. Zatímco on si prohlížel své nové já, ona se mu snažila vysvětlit, nebo ho spíš varovat, do čeho se pustil. „Bráško, posloucháš mě!“ zvýšila na něj hlas.

„Jo, už jsem jenom tvůj.“

„Dobrá. To, že máš jinou identitu ti brání v tom, abys získal Heili zpět. Nepozná tě a ty jí nesmíš nic říct,“ zdvihla na něj ukazováček.

„A jak ji mám asi jinak získat zpět?“ to mu nadávalo žádný smysl.

„A v tom je ten háček. Máš dva měsíce, aby se do tebe zamilovala, ale když myslím do tebe, chci tím říct, do něj,“ ukázala na Diona Arzu.

„Jsi Dione Arza. Musíš o sobě zjistit, kdo jsi a začít žít jeho život. Sblížit se s Heili natolik, aby ti přesně do dvou měsíců řekla, že tě miluje, aniž by věděla, kdo je v tomhle těle.“

„Diano, ale to je blbost,“ usmál se, ale jen na oko. Vůbec mu to nepřišlo vtipné, spíš šílené. „Co se stane, když jí to řeknu?“

„Tak hlavně budeš za blázna, a pak je to porušení pravidel. Nikdo mi neřekl důsledek jejich porušení, ale většinou to znamená konec. Hodně štěstí, bráško,“ řekla a pak se rozplynula.

„Počkej, kam jdeš?“ zvýšil hlas a udělal krok dopředu zrovna, když do koupelny vešla Heili. Její blonďatá hříva prozářila celou místnost. Její dokonalý obličej byl stále stejný a ty nádherně veliké oči, které si hned zamiloval.

„Nikam nejdu, teď jsem přišla,“ mile se usmála. „Mluvila jsem s doktorem a ten mi říkal, že jste v pořádku. Já se moc omlouvám, že jsem vás srazila, ale vůbec jsem vás neviděla, jako byste spadl z nebe,“ ani netušila, jak moc byla blízko pravdě. Delone se na ni díval, jako by vedle něj stál anděl a usmíval se. „Hodím vás domů. Pane Arzo.“

„Kdo že?“ naklonil hlavu na hlavu.

„Jste Dione Arza, že ano?“ už si začínala myslet, že je blázen.

„Jo, jsem to já,“ uvědomil si. Na tohle si nikdy nezvykne.

„Promiňte,“ začala se hrabat v kabelce, kde jí vyhrával mobil. „To je můj šéf,“ ukázala na mobil a odešla volat jinam. Delone se na sebe ještě jednou podíval.

„Tak jo, chlape, nevypadáš špatně. To dáš, sbalíš zpátky svojí holku,“ sčesal si vlasy dozadu a mrkl na sebe. „Ty jo, tohle by ti šlo,“ řekl a pak se zarazil. „Mluvíš sám se sebou a ještě k tomu jako ženská. Vzpamatuj se chlape.“

„Dione, bude to znít vtipně,“ Heili se drbala ve vlasech a smála se, jako by měla něco za lubem.

„Ten smích se mi nelíbí.“

„Víte, já pracuju pro kapitána Boba Starkeho.“

„Znám, a co je s ním?“ vzpomněl si na svého bývalého nadřízeného. Tak rád by ho zas viděl.

„Nemusíte mi to tajit. Vím, že jste naše nová posila. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem srazila svého nadřízeného. Je mi to moc líto, šéfe,“ znovu se omlouval s milým úsměvem na tváři.

„Počkej, jak šéfe. Bobajs odchází?“ to pro něj byla novinka. Tohle se začínalo pěkně zamotávat. Diana měla asi pravdu s tím, že džin nikdy nehraje fér.

„Bobajs?“ zasmála se. „Jo, asi jste se musel pořádně praštit, že si nepamatujete, že budete nastupovat na jeho místo, ale nebojte, já se postarám o to, abyste si na vše vzpomněl. Psali jsme si maily. Jsem vaše taková pravá ruka. Jmenuji se Heili,“ natáhla k němu s úsměvem ruku.

„Dione Arza,“ fuj takový hnusný jméno, pomyslel si a přijal její ruku.