Tropická bouře 3 - šance pro Deloneho✔️

11.

Nakonec Heili nezbylo nic jiného, než se do toho domku hrůzy vydat. Ona i Arza byli úplně promočení a už jim začínala být zima. Heili dokonce drkotala zuby. Arza okamžitě přinesl čisté ručníky. Sundal ze sebe mokré tričko, čímž ukázal své svalnaté břicho, což Heili vykolejilo. Tedy… nejprve na něj jen tupě zírala a prohlížela jako velký čokoládový dort, až si všimla jeho jizvy na levém prsu. Byla značně viditelná a jí vážně zaujala. Dokonce natolik, že by se jí chtěla dotknout. Nic takového však neudělala. Radši se otočila, když si všimla, že na ni Arza kouká, usmívá se a u toho si vysouší vlasy ručníkem. Sama začala dělat to samé.

„Možná by sis měla sundat to mokré oblečení,“ promluvil po trapném tichu.

„Ne…,“ polkla stres. „Nemám tu náhradní,“ ani se na něj nepodívala. Nemohla. To vše, co se před chvilkou odehrálo, ji děsilo. Nejen to, že málem umřela a už nikdy by nemohla obejmout své děti, ale také, že věděla, že s ní přišlo něco hrozného. Zaslechla pomalé kroky, jak se k ní blíží a jak se najednou zastavily. Za zády ucítila, jak za ní někdo stojí. Jak pomalu natahuje ruce k jejím bokům a jak je tam nakonec položil. Bylo to tak mrazivé. Nešlo na tom doteku najít nic příjemného. Prudce se otočila a chtěla na Arzu začít nadávat, ale on byl dobrý metr od ní. Něco se jí nedotýkal. A v tu chvíli si to uvědomila. Někdo jí byl moc blízko. Dýchal jí za krkem. Cítila mráz, jak ji leze po zádech, jako by se jí dotýkal sněhulák. Zas se otočila a hledala zdroj, co jí po tělě vyvolává husinu.

„Děje se něco?“ zeptal se Arza. Díval se, jak se točí kolem své osy a v očích měla strach.

Podívala se na něj, ale nic neříkala.

„Já… já nevím, ale jako by se mě někdo dotýkal,“ řekla svou myšlenku nahlas.

„Dotýkal?“ stáhnul nad tím obočí.

„Jo, já si nedělám prdel!“ zvýšila trochu hlas. Arza šel k ní a zkusil se podívat pořádně. Možná po ní lezl pavouk, nebo jen měla halucinace, ale rozhodně tam nikdo, kromě nich, dvou nebyl. „Jak jsi mě dostal zpět?“ udělala krok k němu a podívala se mu upřeně do očí. Proč jen měla pocit, že tenhle muž je mnohem víc, než o sobě tvrdí?

„Masáží srdce. To se dělá, když je někdo na půl mrtvý,“ mrkl na ni, aby zlehčil situaci, ale to se mu nepovedlo.

„Já nebyla jen na půl,“ dál ho měla pod drobnohledem.

„Blbost. Prostě jsem masíroval tvoje srdce,“ podíval se na její srdce. „Vdechl jsem ti život,“ pomalu zvedal ruku a dotkl se její tváře. Pohladil její rty a pak se na ni dlouze podíval. „Nechtěl jsem o tebe přijít,“ pomalu se k ní sklonil, ale Heili se odtáhla.

„Stejně ti nevěřím,“ udělala dva kroky dozadu, aby mu byla co nejdál.

„Jak jsi myslela, že se s tebou vrátilo něco hrozného? Heili a hlavně neříkej, že nic, protože já vím všechno. Vím, že vidíš duchy. Vím, že jsi měla románek s jedním poldou, který tě podezříval z vraždy sériového vraha, ale to nebyla pravda. Vím, že jsi vyřešila jeden z nejhorších případu, co se na Honolulu stal. Vím, že tě tvůj dar málem zabil a vím, že ten dar má i tvoje dcera, což tě k smrti děsí,“ řekl jí krutou pravdu. Nehodlal si hrát na něco, co není. Docházel mu čas. Potřeboval, aby mu důvěřovala, aby se k s ním blížila, aby se do něj zase zamilovala. Dokázal to jednou, dokáže to znova.

„Wau, to bylo trochu moc informací. Jen jsi zapomněl na to, že jsem o svůj dar přišla. Vrátil se až s tvým příchodem, co mě vede k otázce. Co jsi zač?“ naklonila trochu hlavu a pak ji vrátila zpět.