Tropická bouře 3 - šance pro Deloneho✔️

9.

Nalezené tělo patřilo pohřešované Bryaně Haidee. Arza zrovna odcházel z pitevny, když na něho čekala Heili. Ona do pitevny nikdy nechodila. Bylo tam moc duchů. I když je neviděla, jen pokud oni sami chtěli, cítila je. Když  přišla o svůj dar, stačil jen ten pocit, že věděla. Teď když ho má zpět, vyhne se mu ještě víc.

„Heilli?“ zastavil se před ní. „Děje se něco?“ poklekl k ní.

„Ne, jen jsem tak přemýšlela,“ postavila se. Jeho blízkost jí nedělala dobře. Byl jako by načichlý něčím, co v ní probouzelo vzpomínky. „Je to ona, že ano?“ ptala se zbytečně, protože duch mladé dívky stál hned za Arzou. Objevil se tam zničehonic. Helli leknutím poskočila dozadu.

„Co je?“ chytil ji.

„Pomoz mi, pomoz mi, pomoz mi,“ opakovala stále dokola a přibližovala se k ní. Její studené oči Heilli děsily. Její namodralý obličej nasáklý vodou v ní vyvolávalo dávicí reflexy. Nějak se jí vše točilo a podivně se přibližovalo a oddalovalo. Něco bylo jinak. „Pomoz mi, pomoz mi, pomoz mi,“ opakovala dál a dál. Heili si zacpala uši a zavřela oči.

„Heili , sakra, co se děje!“ volal na ni Arza a třásl s ní.

„Tak pomůžeš mi už sakra!“ zařvala Bryana, až na chodbě praskly všechny žárovky. Arza schoval Heili do svého objetí a rozhlížel se kolem sebe. Bože, jak jemu se vracely vzpomínky. Celá dlouhá chodba se na chvilku ponořila do tmy. Pak se nahodil záložní systém a rozsvítilo se bílé světlo.

Duch byl pryč a Heili se tiskla k Arzovi.

„Heili, už je to dobrý?“ zeptal se.

„Nechte mě všichni na pokoji!“ vykřikla, odstrčila se od Arzi a utekla pryč. Jenže ten se nenechal tak lehce odbít. Je tu z nějakého důvodu a ten důvod je ona. Takže se rozeběhl za ní a dohnal ji právě včas. Heili totiž ze samého šoku málem vletěla pod auto. Zastavila, když na ni zatroubilo a zároveň Arza vykřikl její jméno. Oslepilo jí světlo. Už se loučila se životem, když ji Arza zatáhl k sobě. Ztratil rovnováhu a spal na zem. Heili přistála na něm. Dívala se mu do očí a nechápala, která bije. Co se to stalo a jak se sem najednou dostala.

„Jsi v pořádku?“ díval se jí do těch nádherných velikých očí.

„J-jo. A ty?“ pomalu se z něj zvedala.

„Jo,“ posadil se a chytil se za hlavu. Ucítil mokro na ruce. „Teda myslel jsem si to. Dokud jsem nezjistil, že mi teče krev z hlavy,“ díval se na zakrvácenou ruku.

„Sakra,“ šla se na to podívat. „Není to tak hrozný. Bude stačit to ovázat, ale pro jistotu zajedeme do nemocnice,“ jak řekla, tak udělal. I přes to, že on protestoval.

****

„Moc se omlouvám, máš zašitou hlavu a jen kvůli mně,“ litovala toho, že tak zpanikařila a Arza ji musel zachraňovat.

„V klidu. Není to poprvé, kdy mi šili hlavu. Když jsem surfoval, několikrát jsem se dost dobře praštil. Jednou to byla ruka, pak lýtko, takže v klidu,“ vůbec mu nedošlo, že nemluví o sobě jako Arzovi, ale o sobě jako Delonovi.

„Surfoval jsi?“ to ji zarazilo. Proč vlastně? Říkala si. Přeci… na Havaji je skoro každý surfař. Ale sakra, proč jí ten chlap tolik připomíná Davida.

„Jo, ale už jsem na to starý. Heili,“ zvážněl. „Co tě tak vydědilo?“ zastavil se před autem a čekal na to, co mu řekne.

„Nechci o tom mluvit a stejně bys to nepochopil,“ mávla nad tím rukou, ale on se nedal.

„Něco jsi viděla. Stejně jako když jsi šla a pláž. Někdo tě tam tahal. Řekni mi to,“ chytil ji za ruku a nehodlal ji pustit, dokud mu neřekne pravdu, kterou už ví.

„Arzo, asi jsi se moc praštil do hlavy,“ hraně se zasmála.

„Ne, tys něco viděla já chci vědět co. Dějou se kolem tebe divný věci. Hodně divný a taky jsem leccos slyšel. Ty vidíš duchy, že jo?“ prostě chtěl, aby se mu přiznala i přes to, že to dávno ví, ale v tom to nebylo. Šlo o to, že když se mu svěří jako Arzovi, bude mít k němu důvěru. Chce, aby mu věřila. Čas se mu krátí a on ho nechce promarnit.

„Lžeš!“ okřikl ji. „Už jsem toho za svůj život viděl hodně, ale nikdy ne takový děs, jako jsi měla v očích ty!“

„Jo? A když jsme i těch otázek. Kdo jsi sakra ty?“ nedala se. Už od prvního okamžiku se jí na něm něco nezdálo. Jako by přinášel jen trable. Od toho, jak ho srazila, po to, že se jí záhadně vrátil dar.

„Jsem tvůj nový šéf a jako takový, ti nařizuju, abys mi řekla pravdu,“ tak to už trochu přehnal, řekli si sám pro sebe.

„Jo, tak s tím jdi do háje. Ty nový šéfe,“ ironicky se zasmála. „A víš co? Máš pravdu. Jsi můj šéf, takže od teď tě prosím, aby ses vrátil k tomu, jak jsme začali. Budeš mi vykat a já tobě taky. Náš vztah, zašel příliš daleko!“

„Jak jako daleko?“ nechápal, co tím myslela, vždyť se jí zatím ještě ani nedotknul. Zatím…

„Já to cítím, Arzo. To, jak na mě koukáš, jak si mě prohlížíš a jak se ke mně pořád vnucuješ. Od teď si najdi někoho jinýho, pro koho budeš jezdit do práce a komu budeš narušovat soukromý život. Já teď odcházím domů, kde už jsem měla jen tak mimochodem být před třema hodinama!“ naštvaně se podívala na hodinky a dupla. „Do prčič, máme tu jen jedno auto. Odvezu tě domů a pak už mi dej konečně pokoj!“ nasedla za volant a čekala, až se i Arza uračí posadit. Ten vydýchával její proslov a emoce. Pak tedy nastoupil a nechal se odvézt.

****

Cesta proběhla v naprosté tichosti, ale oba si v hlavě vedli svůj proslov. Arza se celou dobu díval na Heili, jak funí a roztahuje u toho nozdry. Jak pevně drtí volant a protáčí očima. Určitě si v duchu říka, jaký je to debil. Přesně to dělala, když jí jako Delone nevěřil. Musel se usmát. Jen na něj prudce ztočila zrak a přimhouřila oči. Naštěstí už byli u domu na pláži. Nenáviděla to i milovala zároveň. Jen se na ten dům podívala a vyskočila ji husina. Celá se otřásla a raději otočila hlavu.

„Takže, děkuji vám za svezení a přeji dobrou noc, slečno Heili,“ řekl provokativním hlasem.

„I vám,“ pyšně pozvedla nosánek.

„Jako fakt se budeš chovat jako husa, jen kvůli tomu, že jsme se trochu chytli?“ zasmál se. Natáhnul k ní ruku a dotkl se té její, kterou držela ruční brzdu. Zavřela oči a ztěžka dýchala. Ne, protože by měla ještě vztek, ale právě naopak. Uklidnila se. Polilo jí příjemné teplo a klid na duši. Dokonce se usmála. Arza to nemohl vydržet. Koukal na ni, jak má zavřené oči a jak se usmívá, což ho přimělo k rozhodnutí. Naklonil se a políbil ji. Jen lehce položil rty na ty její a volnou rukou jí zajel do vlasů. Jakmile Heili pootevřela rty, bral to jako povolení. Začal ji líbat naplno. Božíčku, jak jemu tohle chybělo. Nic se nevyrovná polibku s ní, ani nebesa. Trvalo to pouhý okamžik, než se Heili vzpamatovala, ale stálo to za to. I za tu facku, co dostal.

„Ale to už vážně přeháníš,“ zařvala na něj.