Osamělí a zavržení |Pozastaveno|

8 - Něco je špatně

Držela jsem našeho chlapečka v náruči a usmívala se. Jeho očka byla upřená na mě. Pohladila jsem mu jemné, fialové chmýří na hlavičce. Zvláštní...proč zrovna fialové? 
,,Je krásný," ozval se Sinsův hlas. Zvedla jsem k němu hlavu a nepřestávala se usmívat.
,,Ano...je to náš malý Dain..." zašeptala jsem a přitiskla si ho k sobě blíž.
,,Možná bychom mohli zavolat Tarpovi...byl by to skvělý kmotr," zapřemýšlel nahlas. Dain se na mě nepřestával koukat.
,,Dobrý nápad...ale až někdy později, dobře? Nemůžeme Daina hned vyděsit," Sins jen s úsměvem přikývl a políbil mě do vlasů. Všimla jsem si, že náš synek upřel pohled tentokrát na něj. 
,,No jo, pojď k tátovi, broučku," pošeptala jsem mu a znovu ho dala do Sinsovi náruče, který si ho k sobě láskyplně přitiskl. Nemohla jsem si pomoct, musela jsem se pořád usmívat. 
,,Budeš pro něj skvělá maminka," řekl zničeho nic, s rošťáckými jiskřičkami v očích. 
,,A ty zase úžasný tatínek," oplatila jsem mu.
,,Měli byste se prospat, oba dva," prohlásil a položil mě na polštář. Daina mi opatrně dal na hruď a pohladil ho.
,,Měl by být u mámy," 
Ta teplá tíha na mé hrudi mě brzo uspala ale Daina jsem nepřestala svírat.

,,Dain-" hlesla jsem ale jen tak tak se vyhnula jeho útoku.
,,Zmlkni! Vzala jsi mi tátu! Vzala jsi mi ho kvůli tomu hajzlovi!" vyštěkl po mně. V očích měl čisté šílenství. Věděla jsem, že má pravdu...věděla jsem to. Ale i tak, i kdyby mi Dain odpustil, ten pocit viny bych si nesla do konce života. Ale nešlo to jinak...nebo možná i ano. Když jsem Inka spatřila, bylo to, jako by se ve mně znovu probudily ty staré, něžné city, co jsem k němu chovala. 
,,Srdci neporučíš," zašeptala jsem. 
,,Táta tě miloval, respektoval...pomohl ti..." v očích se mu na okamžik objevily slzy.
,,A on?! Zradil tě, podvedl...vyhodil a všem řekl, že jsi mrtvá! A stejně si se rozhodla pro něj?! PROČ?! PROČ JSI MI VZALA TÁTU?!" zakřičel na mě a na jeho tváři se objevil škleb.
,,Ale abys věděla...nejsi sama, kdo ztratil milovanou osobu...Dream, Night...Est s Yui...Tauriel...VŠICHNI JSOU MRTVÍ!" celá jsem ztuhla. To ne...to nemohl udělat. Rozesmál se, když spatřil můj šokovaný výraz.
,,A ani ti moc nepomohlo, když jsi JEHO zachránila z té propasti místo táty...zabil jsem ho taky," 
,,N-ne..." dostala jsem ze sebe jen.
,,Copak, copak, maminko?" to poslední slovo vyprskl, jako by to byl jed.
,,Svět najednou není tak krásný, když za tvoje skutky dostihla odplata, huh?" udělal krok ke mně.
,,Nikdy to nebylo tak, že si můžeš dělat, co se ti zamane a žádná pomsta nepřijde," zatnula jsem ruku v pěst.
,,Máš to, co chceš...vyzývám tě!" vyjela jsem po něm a v mé dlani se objevil meč. Jen se zašklebil.
,,Dobře...přijímám," jeho oči se zableskly šílenstvím.
,,Připrav se na to, že padneš!" jeho slova se ještě chvilku nesly jako ozvěna.

S výkřikem jsem se probudila. Byla jsem zpocená, vyděšená a třásla se po celém těle. Jenom jsem k sobě Daina přitáhla pevněji a snažila se uklidnit pomocí dechových cvičení. Ty mě naučila máma, když jsem ještě jako malá trpěla nočními můrami. Po chvíli jsem cítila, jak mé tělo povoluje. Podívala jsem se ke dveřím, ze kterých ke mně vylítl Sins.
,,Taurin?" zašeptal a sedl ke mně na postel. V ruce držel mokrý hadr, který mi položil na čelo.
,,Další noční můra?" optal se mě jen. Přikývla jsem. Poslední dobou jsem jimi trpěla čím dál častěji. A vždycky v nich byl Dain. Vždycky. Jen...ve své dospělé verzi. Sins si povzdechl.
,,O čem to bylo tentokrát? A jen tak mimochodem, už jsem volal Tarpovi, přijde hned, jak bude moct," dodal tiše. Držel mi studený obklad na čele a trpělivě čekal, dokud třes mého těla neustal.
,,J-já..." vydechla jsem ale nedokázala mluvit dál. Sins poznal, že to byla jedna z těch horších, které ze mě nedostal. Prostě jsem o nich nedokázala mluvit.
,,Chápu..." zamumlal a podíval se na Daina.
,,Ale proč se to točí kolem našeho synka? Může to být nějaké znamení...? Nebo...deja vu?" vyděšeně jsem se na něj podívala. Moje sny nemohly znamenat budoucnost! 
,,O tom ani nemluv!" vykřikla jsem. Ty noční můry byly...moc děsivé na to, aby se to stalo skutečností. Poplašeně se na mě podíval. Znovu jsem se roztřásla, jen při té myšlence. 
Najednou se ozvalo ze zdola tiché puknutí.
,,To asi bude Tarp, jdu tam," řekl Sins a vydal se ke dveřím. Já zůstala v posteli a snažila se uklidnit. Slyšela jsem tiché mumlání. Delší dobou se nevracel ale já, hned jak přišel, pochopila proč. V rukou držel hrnek, ze kterého se kouřilo. Hned za ním vešel Tarp se svojí typicky rozcuchanou, blonďatou palicí. Sins položil hrnek na stolek a podíval se mi do očí.
,,Heřmánkový čaj...měl by ti pomoct na uklidnění...kakao došlo," mrkl na mě šibalsky. 
,,Ahoj, Taurin...Sins mi řekl, že poslední dobou trpíš nočními můrami," vysvětlil mi Tarp tiše. 
,,Ale to není to, proč tu-" Sins to nestihl dopovědět, protože Tarp si všiml Daina v mé náruči a vzrušeně vypískl.
,,Jezus...a kdo je tohle?" usmíval se. Vypadal jak malé dítě.
,,To je Dain...náš synek," zašeptala jsem pyšně. 
,,To je to, proč jsem tě zavolal...Taurin a mě, teda, mě to napadlo, Taurin to odsouhlasila, že by jsi mohl být jeho kmotr...." řekl Sins a podíval se z okna.
,,To myslíte vážně...?" optal se Tarp opatrně ale v očích měj dojetí.
,,Stopro vážně," usmála jsem se na něj.
,,Děkuju moc...a jen tak...jakou má dušičku?" zeptal se, čímž mě i Sinse zarazil.
,,Netušíme...narodil se teprve dneska, víš? osvětlila jsem mu. 
,,Ale můžeš se podívat..." nabídla jsem mu a povolila mu, aby dal Dainovi ruku na čelíčko. Z jeho hrudi vyjela malinká dušička. Bílá, s fialovými proužky. Tarp ztuhl.
,,To je zlé..."