Píseň Míru

Zrada

Yusuke se probudil brzy ráno, paprsky slunce mu svítily přímo do očí. Neochotně je otevřel a rozhlížel se. Měl skoro pocit, jako by to tu vůbec neznal. Až po chvíli si uvědomil, kde vlastně je a co se stalo.

Cítil na svém těle dotek rukou, zrychlil se mu pulz, když si uvědomil, komu ruce patří, Sayuri. Pousmál se, tenhle dotek mu byl příjemný. Ještě ale spala. Yusuke se jen letmo podíval k oknu, muselo být vážně dost brzy. Museli utéct z města. Jestli se o tomhle někdo dozví, ohrozí nejen sebe nebo Sayuri, ale i Ayame, která se o něj stará.

Museli odejít co nejrychleji, doufal, že mu to Ayame odpustí. Nemůže ji teď chránit, měl někdy i pocit, že zrovna ona ochranu nepotřebuje.

,,Sayuri?" Pohladil ji jemně na ruce. ,,Musíme vstávat."

Sayuri se jenom zavrtěla, zamručela a objala ho pevněji. Chtěla ještě spát. Už dlouho se jí nespalo tak dobře.

Yusuke se k ní otočil a objal ji. ,,Musíme jít, jinak z toho bude problém." Šeptal a hladil ji ve vlasech.

,,Já vím." Zakňourala, ale nepouštěla ho. Bylo jí u něho příjemně teplo, venku byla určitě zima.

,,Na objímání budeme mít potom dost času, až odejdeme." Usmál se na ni a pohladil ji na tváři.

Povzdechla si a neochotně ho pustila. Když vstával, prohlížela si jeho tělo. Bylo plné jizev, ale přesto krásné. Byl vážně silný. Jeho stisk to jen dokazoval. Pomalu se vyhrabala z futonu a postavila se.

,,Co potřebujeme?" Zeptal se jí Yusuke.

,,Vážně chceš kvůli mě zacházet tak daleko? Jestli teď spolu odejdeme, hrozí ti i poprava." Špitla Sayuri potichu. Od chvíle, co ho políbila, na něho nedokázala přestat myslet, představa, že by byl navždy pryč, mrtvý, ji nedělala vůbec dobře.

,,Jen pokud nás chytí." Usmál se Yusuke a oblékal se. Hakama a kimono mu budou stačit, byly to hrubé látky.

Sayuri se kousla do rtu. ,,Bojím se."

,,Ochráním tě."

,,Bojím se, že nás chytí." Zavzlykala.

Yusuke se na ni podíval a přišel k ní. ,,Neboj se, zvládneme to." Usmál se a pohladil ji na tváři.

,,Určitě?" Podívala se na něho, připadala si naprosto zoufale.

,,Určitě." Usmál se a letmo ji políbil na čelo. ,,Dojdu pro něco k jídlu a vyrážíme." Řekl a šel dolů.

Překvapilo ho, když viděl Ayame sedět na židli u stolu. Obvykle nebyla tak brzo vzhůru.

,,Dobré ráno." Usmál se na ni. ,,Dneska nějak brzo."

,,Nešlo mi spát." Povzdechla si Ayame a opřela si hlavu o ruku. ,,Chystáš se někam?"

Yusuke přikývl. ,,Sayuri se potřebuje dostat za hranice, jakmile ji doprovodím, vrátím se."

,,Proč?"

Nechápavě se na ni podíval. ,,Co proč?"

,,Proč to dáš? Je to dcera šlechtice, jestli tě chytí, seppuku máš jasný." Podívala se na něho vážně. ,,Doveď ji k její rodině, potrestají tě mírněji."

,,Ona od nich utekla." Řekl Yusuke, nechápal, o co jí šlo, nebyla do toho vůbec zapletená.

,,Neodpověděl jsi mi. Proč to děláš?"

,,Protože musím." Řekl už trochu naštvaně. ,,Musím jí pomoct, nepřijde mi správné, do čeho ji nutí."

,,Svatba? To je to, do čeho ji nutí, a ty by ses do toho neměl vůbec plést, málokterá žena se vdá z lásky, tak to prostě je. Nic s tím neuděláš. Našli by ji i za hranicemi." Dívala se na něho přísně, měla o něj starost, jestli ji neposlechne, bude to muset udělat.