Pozůstatky dlaků (OPRAVUJE SE)

3.

Zazvonilo.

On tam jen tak seděl a pobaveně mě pozoroval.
Když už jsem byla zbalená, postavil se.
Vyšla sem ze třídy a on za mnou.
Před školou mě dohonil a chytil za zápěstí.
,,Co děláš?!" Utrhla jsem se na něj.
,,Jsem tu nový." Řekl .
,,NO A?"

,,Já... jako... nevím, kde co je."
,,Tak se zeptej někoho jinýho."
,,Jenže ty to máš za úkol." Řekl, a usmál se na mě škodolibým úsměvem.

Převrátila jsem oči. Bohužel měl pravdu slečna Wellonová o tomhletom šídlu mluvila.

☆☆☆

,,Taaak jo tady máš postel a tady, tady a tady si můžeš odložit věci." stáli jsme v modré chlapecké ložnici.

,,Ok." Řekl.

Odešla jsem do holčičí růžové ložnice a posadila se na svou postel.
Nikdy jsem neviděla tak divnýho člověka.

Stev se za chviličku objevil ve dveřích a než jsem mu stačila něco vytknout,
slečna Wellonová na nás ze zdola zavolala, abychom šli na večeři.
Podíval se na mě tázavým pohledem.
,,No, ty večeře večeře se jí vždy večer a....." snažila jsem se mu slovo večeře trochu přiblížit.

,,Já vím, co to je." utrhnul se na mě až jsem poskočila. Pak jsme oba sešli dolů.