Pozůstatky dlaků (OPRAVUJE SE)

9.

Probudila jsem se hodně brzo. Opatrně jsem vykoukla a rozhlédla jsem se.

Hmm... nikde nik... ale přece, támhle za tím bukem jsem zahlédla zelenou bundu. A tam v tom křoví, se určitě taky někdo schovával!!

Opatrně jsem se zase zalezla a přemýšlela, co bych měla dělat.
Nadzvedla jsem trochu obvazy a podívala se na svoje rány. Byly už téměř vyléčené a tak jsem si obvazy sundala.
Proměnila jsem se na tygřici a opatrně vylezla ze svého úkrytu.
Co nejtišeji jsem přeběhla mýtinku a....

   ,,Támhle je!!!" Uslyšela jsem někoho zakřičet. Sakra! Byla jsem prozrazená.

Už jsem radši na nic nečekala a dala se do zběsilého běhu štvaného zvířete zvířaty.
Nedávala jsem si ani záležet na tichosti. Prostě jsem zdrhala co nejrychleji a nenejnápadněji.
Přeskočila jsem pár vojáků a běžela jsem dál.... No, to moc nenápadné nebylo.

Pak na mě dopadlo něco těžkého a mě se zatmělo před očima.
Dál už si nic nepamatuji.

☆☆☆

Ucítila jsem na koleni palčivou bolest. Když jsem se s námahou zvedla, vedle mě seděla moje ošetřovatelka. Měla položenou ruku na mojí noze a něco potichu brblala.
Bolest pomalinku ustupovala a já s úžasem pozorovala, jak se mi rána na koleni pomalinku hojí.

   ,,Jak?"zeptala jsem se jí potichu a doufala jsem, že pochopí. Jen pokrčila rameny a usmála se.
   ,,Jsi fakt dobrá." Pochválila mě.
   ,,Jak to myslíš?"
   ,,No,...celá smečka na 16ti letou holku a vůbec jí nedokážou chytit, natož přemoci." Zasmála se zvonivym smíchem.

Po chvíli řekla; ,,Jmenuji se Anna."
A natáhla ruku.
   ,,Těší mě, já Amelia." Řekla jsem v odpověď.

(Muahahahaá mám 'spojence'. I když to ještě nic neznamená. Vyzkouším si ji.)

☆☆☆

Druhý den ráno:

Ráno mě probudila Anna, a řekla, abych šla s ní. Ok. Co jinýho mi zbývalo?

Prošly jsme obrovskou halou, ve které nebylo nic krom obrovských obrazů v zlatých rámech.

Dorazily jsme k velkým  dubovým dveřím. Byly moc hezký. Masivní a těžko prorazitelné. Jako vzory se na nich kroutily černé popívanky černé růže.

Anna se na mě otočila. Ve tváři měla ustaraný výraz.
   ,,Tam..."ukázala na dveře, ,,je šéf celý týhle bandy. Dej si na něj pozor."
Krátce jsem přikývla, i když jsem se v duchu sama sebe ptala na důvod toho upozornění.

Pak pokynula strážím, aby otevřeli. Když se tak stalo vešla jsem pomalu a nedůvěřivě dovnitř.

Za velkým stolem -ve stínu- stála postava. Velká a silná. A když promluvila, museli jste si moc dobře rozmyslet, jak a co odpovíte.
Její hlas byl vlezlý. Hezký a milý na povrchu, ale uvnitř zlý a .... nevím co ještě.

   ,,Vítám tě, Amelio." Řekl a ten někdo vystoupil ze stínu. Nemýlila jsem se. Byl silný a velký. Vlasy měl uhlově černé po ramena.
Knírek a vous taky (černý). Na sobě měl dlouhý plášť, který ho téměř zakrýval.

   ,,Kdo jste?" Zeptala jsem se ledovým hlasem

Zasmál se, řezavým a krutým smíchem.
    ,,Jsem šéf celý týhle smečky. -Jak už jistě víš.-" ukázal ke dveřím
,,Jmenuji se Drake. A ty jsi tady jen pro svou nezbednost. Ještě nikdy jsem nepotkal někoho tak 'silného' jako jseš ty."
   ,,Chcete mě využít?!"přešla sem rovnou k věci.
   ,,Ne tak docela; velmi se nám hodíš jako rukojmí proti našim nepřátelům."

   ,,Ne, to nefunguje." Zamumlal zřetelně Drake.
Podívala jsem se na něj vztekle.
   ,,Přestanete mě už laskavě nazírat?!"

Ušklíbl se. Chtěl pokračovat ale já vypěnila a vrhla se na něho.
Boj byl krátký: Drake byl obratnější, silnější a zkušenější.
Já byla pomalší a hloupější a tak jsem skončila s jeho rukou na mém krku. Rychle jsem se proměnila na tygřici a zaútočila znovu.

   ,,Zastav Amelio!!!" Zařval Drake a pozvedl ruku, v níž nějak stihl vyčarovat oheň. Ustoupila jsem. Sice nerada, ale ustoupila.

Oheň, jsem jako zvíře nesnášela. Bojím se ho.

Drake jen pokynul prstem a mě smotaly zelené a tlusté šlahouny.
Přišlo několik těch nemotorných strážných a odnesli mě do malé a bílé místnosti, kde nebylo nic, jen sláma.

Jeden z nich mě připoutal a Drake mi ještě řekl; ,,Přijdu si ještě s tebou v klidu popovídat. Ale nejdříve - a to zítra - se podrobiš trestu za tvou drzost!" Zabouchnutí a zamknutí dveří se rozlehlo celou místností.

Trest?!
Vrtalo mi celou dobu hlavou, dokud se mě nezmocnil spánek.

Tohle je tak trochu ledabyle opravené 😆 (je to i poznat, že?)