!!!POZASTAVENO!!!
Unni bydlí se svým tátou na farmě. Matka jí umřela před dvouma lety při autonehodě. Teď je Unni 15 let. Chodí na Videregående skole v Ås. Je to velmi nadaná žačka, ale po smrti její matky nemají dost peněz. Její táta pracuje jako t...
Pomalu jsem se probrala za melodie písničky a slunečního světla zářícího do mého pokoje. Když písnička skončila, tak jsem budík konečně vypnula a vstala jsem. Ze židle jsem si vzala věci, které jsem si stihla včera večer připravit a zavřela jsem se v koupelně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vlasy jsem si svázala do neupraveného drdolu, ani jsem se nelíčila a seběhla jsem dolů na snídani. Celým domem se linula sladká vůně. Na jídelním stole byl položen můj půllitrový hrneček a nakrájený jablečný závin. „ Dobré ráno." , pozdravil mě Ari a otočil se ke mně zády. „ Dobré." , pozdravila jsem nazpátek a sedla si ke stolu. „ Mohla bych se na něco zeptat?" , ozvala jsem se. „ Hm?" , zahučel a došel ke stolu se svou porcí jídla a čaje. „ Proč už třetí den po sobě jseš už od brzkého rána sám od sebe aktivní a co tak důležitého vyřizuješ v Oslu, že se vracíš vždycky pozdě domů?" , podívala jsem se na něj tázavě. V tu chvíli malinko ztuhl. Je jasné, že něco skrývá. Ale zůstává otázka co? „ Musím vyřešit jeden velký případ. Já chápu, že jsi tu sama, ale tohle musím vyřešit," podíval se na mě smutně. Jasně Patricku, to ti tak sežeru. Usmála jsem se sama pro sebe. „ Nechceš se dneska zase podívat na nějaký ten film? Samozřejmě až přijedu," zeptal se. „ Klidně," odvětila jsem s vřelým úsměvem. „ Jen se po škole stavím za tátou a odnesu mu tam čisté oblečení," oznámila jsem mu. Vstala jsem, uklidila po sobě nádobí a šla pověsit Ariho oblečení na sušák. Tátovo oblečení jsem složila do tašky a odnesla jej do chodby. „ Za chvilku vyrážíme!" oznámil mi Patrick. Už jsem si jen zaběhla vyčistit zuby a mohli jsme vyrazit. Měla bych pomalu začít shánět dárky na Vánoce. Pro taťku to mám jednoduché, ale co mám koupit Patrickovi? On má vše, co potřebuje. Oblečení má haldu, zážitky mu kupovat moc nechci, přece jenom má mě. Ale nějaké knížky bych mohla sehnat. V knihovně je dost místa... „ Tak jsme tady," vyrušil mě z myšlenek Ari. Párkrát jsem zamrkala a vystoupila jsem z auta. „ To oblečení si vezmu až po škole," oznámila jsem Patrickovi. Ten jen přikývl na souhlas. „ Nechala si si v autě to kafe," usmál se na mě pobaveně. Jen jsem se pousmála nad svou nepozorností a vzala si to kafe. Ari zamkl a doběhl mě. Jako správný gentlemen mi přidržel dveře, já poděkovala a vešla dovnitř. Patrick se se mnou rozloučil a vydal se do své kanceláře. Než jsem došla do třídy, musela jsem několikrát pozdravit lidi nazpátek a vyslechnout si několik poklon, co se týče mého vzhledu. Za tu dobu už jsem si zvykla, že po mně kluci jeli. Ale oni mi tím pouze lehce zvedají ego. Jinak můžu zatím úspěšně říct, že jsem se nezamilovala. Ostatní holky v mém věku potřebují nutně mít hezkého kluka vedle sebe, ale já toto neřeším. Snažím se spíš soustředit na školu. S úsměvem na rtech jsem pozdravila Jaspera a sedla si vedle něj. Připravila jsem si na hodinu a opět jsem si vzala do rukou teplou ranní kávu. „ Vydržíš ty vůbec den bez kafe?" , obrátil se na mě Jasp. „ Mmmm... Dej mi chvilku . . . Ne!" , mrkla jsem na něj a upila. On se jen pousmál. Otevřel pusu, že ještě něco dodá, ale v tu chvíli zazvonilo, a tak zase tu svojí papulinku zavřel. Během chvilky se přihnala učitelka do hodiny a s dobrou náladou nám rozdala neohlášené písemky. Všichni začali remcat, že nic neumí jen já, Jasper a pár další šprtů jsme si s úsměvem vzali test a během chvilky ho bez problémů vyplnili. Učitelka to prvním pěti žákům oznámkovala. Já a Jasper jsme měli test bez chyby. Jen jsme se na sebe usmáli a pak jsme si každý začal dělat svoje. Já jsem začala psát novou kapitolu a Jasp si začal malovat. Po chvilce jsem se koukla, co maluje. Byl to moc hezký obrázek. Ostatně posuďte sami:
