Farmer girl

Prolog

Jmenuji se Unni Gundersen. Je mi 15 let. Bydlím v obci Ås v Norsku. Ås je asi tak půl hodiny cesty od hlavního města Osla. Žijeme na malém statku kde máme tři koně, dvě krávy, psa Kjella, kočku Emmu, deset slepic, dvě prasata a stádečko ovcí. Můj táta se jmenuje Oscar Gundersen. Je mu 40 let. Táta mě má strašně rád a já jeho taky. Když má volno tak jsme vždycky spolu. Matka mi umřela před dvouma lety na auto nehodu. Od té doby táta začal o trochu více pít alkohol. Jinak chodím na Videregående skole v Ås. Školu nemám ráda. Každý den když přídu do školy mě šikanují. Nemám přátele. Ve škole mě nikdo kromě učitelů nemá rád. Nikomu neříkám o tom, že mě tam šikanují, ani tátovi. Dřív to věděla máma, ale ta si to vzala sebou do hrobu. Každý den navštěvuji místního psychologa. Není špatný. Je celkem vtipné jak se mě vždy snaží nějak dostat, ale vždy já dostanu jeho. Je milý. Jediný problém je, že slídí okolo mého šikanování. Něco tuší, ale naštěstí nemá pádný důvod. Uff. Jsem za to ráda, protože kdyby o tom věděl a začal to šířit, tak by mě kluci umlátili a ukopali k smrti. Jinak postavu mám štíhlou, trochu vypracovanou a středně vysokou. Blond až špinavé blond vlasy ( v létě je mám oříškově hnědé díky sluníčku) a modro zelené oči. Po většinu času nosím kontaktní čočky, které mi zbarvují oči do tmavě hnědé proto si všichni myslí, že mám hnědé oči. Vlastním i brýle, ale ty nosím jen málokdy. Nejsem hrdá na svůj vzhled. Spíš si připadám jako prázdná lidská schránka bez duše...