Poslední kapky deště

1

/19:49/

Otevřela jsem dveře našeho domu. Bydleli jsme v malém městečku u hlavního města Spojených států amerických, u Washingtonu D.C. Byl tady takový maloměstský klid, který jsem milovala a který mě uklidňoval. 

Vyzula jsem si boty a dala je do dřevěného botníku, který byl ihned napravo dveří. Dala jsem klíče na železný věšáček na klíče a vešla do předsíně, která vedla do kuchyně. Nevešla jsem ani do kuchyně a už jsem slyšela večerní zprávy, jak hlásí další a další vlnu veder.

,,A máme tady smutnou zprávu pro ty američany, kteří bydlí na severo-východní části naší země. Vlna veder se ze středo-západu žene na okolí New Yorku, Philladelphie, Wahingtonu D.C. a Richmondu," dořekla moderátorka, když jsem přišla do kuchyně a uviděla moji mamku sedící v obýváků na gauči, dívajíc se na zprávy při zvuku ventilátoru.

,,Ahoj mami," pozdravila jsem ji s úsměvem a sedla si vedle ní na gauč a pořádně jsem si oddechla, protože na mě začal foukat studený vítr z ventilátoru.

,,Ahoj Zoe," pozdravila mě, ale bez jediného pohledu na mě, protože se zájmem sledovala zprávy.

,,Tyto horka si i přes snahu amerických úřadu vyžádala 13 obětí a to číslo nejspíše nadále poroste. Už od zítřejšího rána platí varování meteorologů před velkým horkem na severo-východě, varování by mělo platit pro starší lidi, děti a citlivější osoby. Toto varování by mělo platit nejméně do konce tohoto týdne a po té by mělo přijít menší ochlazení." dořekla moderátorka a mamka si odfrkla.

,,Ochlazení? Tůdle! Zase o tři, maximálně čtyři stupně.." řekla naštvaně a zamračila se na televizi.

,,Dnes se opět překonávaly padesát let staré rekordy. Rekord padl ve Ford Dodge v Iowě. Dnes tam teplota překročila jedna čtyřicet stupňů celsia. V Kansas City dnes na jednom koupališti naměřili přes čtyřicet stupňů celsia a tyto teploty by se měly přehoupnout na naši východní část," dořekl jeden z moderátorů, kde byla mapa Spojených států a kde se přehupovala vlna vedra ze středo-západu na severo-východ.

,,Mami, ehm.," začala jsem a snažila se a hlavně přemýšlela, jak to mamce řeknu. Mamka se na mě podívala s tázavým pohledem. ,,Mami? Ty víš, jak vždycky na konci léta jezdíme na hory, že?" zeptala jsem se.

,,No, jo." odpověděla a po té se na mě podezíravě pohlédla a dodala: ,,Vy tam už chcete jet teď, viď?"

,,No, jako-jo, chtěli," zazubila jsem se a pár krát zamrkala. Nemyslela jsem se, že to tak rychle pochopí.

,,A kdy pojedete?" zeptala se mamka.

,,No, zítra asi odjíždíme a v pondělí se vracíme," řekla jsem s naději v hlase.

,,Víš, že nejsem nikdy nadšená z toho, že tam jedete, ale můžeš jet," řekla s úsměvem.

,,Děkuji," řekla jsem a ihned ji objala kolem ramen. ,,Jsi nejlepší." 

,,Já vím," zasmála se ironicky, pohladila mě po ruce a po té si mě přitáhla do objetí a tím ho prohloubila. ,,V kolik vyjíždíte?" zeptala ihned na to.

,,V deset ráno," řekla jsem a odtáhla se.

,,Fajn, zítra mám ranní šichtu, takže ti teď udělám kázání, jak by ses tam měla chovat," řekla s velkým úsměvem a já si těžce povzdychla a protočila očima. ,,Takže mladá dámo, žádný alkohol nebude, je ti pořád sedmnáct. Žádná taková, že by jste po těch horách lezli a k tomu ne na stezkách! A chraň tě ruka páně, aby ses zranila, nebo zabila! To bych tě tam osobně přišla dorazit!" řekla s výhrůžným prstem. ,,Ale hlavně si to tam uží," usmála se jako neviňátko.

,,Tak dík mami," zakřenila jsem se. ,,Jdu se sbalit," oznámila jsem, vstala a mířila do prvního patra, kde mám pokoj. Otevřela jsem dveře a vstoupila do svého menšího království, ve kterém bylo neuvěřitelné horko, protože to otravné slunce pořád a pořád svítí. Ihned zamířila ke skříni, kde jsem si vzala několik triček, šortek, legín, mikin, spodního prádla a bundu. Vše jsem dala do cestovní brašny, kterou jsem si na hory brala vždycky. 

Na hory už jezdíme od našich dvanácti, kdy s námi byli i naši rodiče, hlavně tedy moje mamka a rodiče Logana. Ale poslední tři roky nás tam vozí nejstarší člen naší party a to Logan od kterého rodiče vlastní chatu na kterou vždycky jezdíme. Ten to tam zná snad nazpaměť, protože tam vždy jezdil, jak v zimě tak v létě. 

Šla jsem se ještě osprchovat a dala si ještě hygienické věci do brašny a po té jsem ještě na chvíli byla na mém mobilním zařízení, protože na další čtyři dny bude ležet na dně mé brašny. Za prvé, není tam signál, za druhé není tam Wi-fi a za třetí není tam elektřina. Takže žádná televize, mobily, sociální sítě a elektřina. Jen naše banda přátel a okolní klid...

/10:04/

Všichni byli na místě u Loganova domu. Sice se Hadley zpozdila, ale i kdyby přišla později, tak by jsme na ni počkali. Přišla pozdě kvůli ne úplně rannímu stávání, protože ještě do noci přemlouvala rodiče, jestli by nemohla jet. Já s Ethanem jsme přišli společně, jelikož bydlíme na stejné ulici a Logan, ten už dávné byl u auta a ještě kontroloval všechno na terenním fordu. 

,,Můžeme vyrazit," oznámil Logan a nastoupil do auta na místo řidiče. Všichni jsme si dali věci do kufru a po té zamířili do auta. Ethan si sedl jako spolujezdec vedle Logana, my s Hadley jsme nastoupili ihned za ně a mohli jsme vyjet.

,,Tak co dámy? Zvládnete čtyři dny bez internetu a elektriky?" zeptal se s úšklebkem Ethan, který se na nás později pobaveně šklebil.

,,Já jsem v klidu. Někdy je na čase, aby jsme si od elektroniky odpočinuly," řekla jsem a usmála se na Ethana.

,,Co ty Hadley?" zeptal se a pohlédl na ni.

,,Zvládla jsem to vždycky, zvládnu to i teď," odpověděla.

,,Hm, tak tedy.. Mám říct nějaký vtip?" zeptal se Ethan.

,,Hej, Logana, nechceš tam náhodou pustit hudbu?" reagovala jsem ihned po otázce od Ethana, jelikož nikdo nechce slyšet ty jeho vtipy.

,,Tak dobře," usmál se Ethan, promnul si ruce, olízl si jazyk a začal: ,,Víte proč si blondýna maluje nehty u okna? Aby se mohla vytahovat, že umí pracovat s Windows!" řekl a hlasitě se zasmál, já se koukla na Hadley a ta jen pokrčila rameny, ale nebránila se úsměvu.

,,To bylo slabé," oponovala mu Hadley a na to raději Logan zapnul rádio, aby jsme se vyvarovali dalším vtipům...