Poslední kapky deště

3

Po smazání textu pod postelí jsme se s Hadley rozhodly, že se po dlouhé cestě bez jídla půjdeme najíst. Už když jsme byly u schodů, tak na nás čekaly pěkně výsměšné pohledy a úsměvy naších spolu cestovatelů a k tomu se cpali nějakými sladkostmi.

,,To jste nemohli počkat na nás?" vyjekla Hadley, která rychlistí blesku sešla vrzající schody a vyběhla k jídelnímu stolu ahonem hone si vzala několik gumoých žížal. Já na nic nespěchala, úplně jsem si nelibovala ve sladkém jídlu, to mi úplně moc nejelo, ale jak přišlo na slané, tak se potom jen zaprášilo a bylo to fuč.

,,Ethane, Logane, Zoe," oslovila nás Hadley s plnou pusou gumových žížal, když jsem si sedla vedle Logana. ,,Nechceme se jít projít po okolí, jako vždycky?" zeptala se, ale to poslední jsem jí z důvodu plné pusy moc nerozuměla. Nejdříve jsem si  vzala si z pytlíku gumovou žížalu a pomalu si ji vychutnávala. Musela jsem přemýšlet, protože procházka po tak nádherné přírodě nezněla špatně, ale gauč a knížka v mé cestovní tašce volaly mé jméno. Chtěla jsem si však užít výlet s mými kamarády, což bylo o hodně důležitější, než číst nějakou knihu, kterou bych mohla dočíst po večerech tady.

,,Vůbec jsem ti nerozuměl, ale i tak se chci jít projít," zazubil se na ni Ethan a nacpal si do pusy další žížaly.

,,Souhlas," řekla jsem s několika žížalami v puse a pár krát zamlaskala, ale Logan ten na to nic neřekl ani nijak nezareagoval, on se totiž věnoval něčemu lepšímu. Byl k nám nově otočený zády a i to nám připadala hodně divné. Já, Ethan i Hadley jsme se po sobě zmateně podívali, ale měli jsme jasno. Logan si na chatu přivezl něco dobrého o co se nechtěl dělit. Ale do hlavy mi nešlo, že si to jí ihned před námi a ne uzavřený ve svém pokoji. Všude bylo ticho, slyšeli jsme jen naše dechy, ale když jsme uslyšeli ulomění čokolády, Logan tiše zanadával. Vše nám v tu chvíli došlo. Rychle si dal kousek čokolády do pusy, než aby se o něj s někým podělil.

,,Logane?" zaklepala na Loganové rameno nejdříve Ethanova ruka, která se ale ihned stáhla a nechala prostor Hadley, která se na Logana dívala, tak jakoby ho chtěla sníst, no spíše tu dobrotu, kterou měl u sebe.

,,Hm?" zamručel Logan, šlo poznat že opravdu něco v puse měl.

,,Co tam skrýváš dobrého?" otázala se škádlivým hlasem Hadley, Logan polkl to, co měl v puse a po té řekl: ,,Nic-nic," Hadley přešla k němu a objala ho zezadu a po té opět škádlivým hlasem se zeptala: ,,Neskrýváš ty náhodou něco? Co třeba.," skončila a pár krát začichala. ,,Co třeba.. bílou čokoládu?"

,,Ne, ne-nic takového nemám," zakoktal se Logan, ale to už se Logan otočil a s naštvaným pohledem nám všem rozdal jednu řadu luxusní bílé čokolády...

/14:32/

,,Můžeme vyjít?" zeptal se Ethan s flaškou piva v ruce a dočkal se jednohlasného můžeme. Po tom, co jsme dojedli Loganovu čokoládu, která musím uznat byla výborná, tak jsme se rozhodli, že se vydáme na tůru, ale samotné přípravy nám daly zabrat, protože jsme se hašteřili, co si sebou vezmeme a co ne.

Všichni jsme na sobě měli boty přímo stavěné na výšlapy, kluci na sobě měli trička tmavých barev a kraťasy, my s Hadley jsme si vzali tílka a hnědé šortky. Samozřejmě jsme na zádech neměly žádné batohy s pitím a jídlem, protože ty na sobě měli Ethan s Loganem. Byl to takový výšlap na minimálně tři hodiny tam a tři hodiny zpátky, takže se několik flašek normální vody i alkoholu hodily. A jídlo na to nikdo nemohl zapomenout, na to rozhodně ne. 

,,Máme všechno? Kdo má nějaký foťák?" zeptala jsme se všech před odchodem.

,,Já!" hlásil se na to Logan. ,,Mám ho, ale někde v batohu, takže pokud chceš fotit, tak si ho vyndáš až tam budeme," řekl a zakřenil se.

,,Super," řekla jsem ironicky a protočila očima a to už Ethan otevřel dveře, podržel je všem a já zahlédla údolí prosvícené sluncem, nejdříve před chatou bylo auto a polní cesta, kterou jsme přijeli, kde bylo jen pár jehličnatých stromů, ale když jsme zašli dozadu za dům, tak jsem uviděla les a to nejhlavnější stezku po které půjdeme. Za domem byla nejdříve louka, kde bylo několik druhů různých lučních květin a travin, ale po té se za ní jevil jehličnatý les a uprostřed jeho začátku byla vychozená stezka. Moc jsem se těšila, jak si po dlouhé době prohlédnu přírodu, kde nezasahuje nic, žádný člověk.

,,Wow, tady se to vůbec nezměnilo." zatajila dech Hadley a pohlédla s úsměvem na nás všechny. Drkla jsem do ní loktem a po té se na ni taktéž usmála. 

,,Myslím si, že tento rok si to pořádně užijeme," řekl Ethan a napil se piva. ,,Nechcete tak někdo pivo? Nechci pít sám," udělal psí oči na všechny.

,,Dám si nealkoholické Ethane, nebudu pít tak brzo," zdůraznil slovo nealkoholické Logan. Ethan se zastavil na půli louky, sundal si batoh a vyndal plechovku nealkoholického piva. Podal ji Loganovi, dal si batoh na záda.

,,Tak co, musím se vás na něco zeptat, protože vím, že to všechny z vás otravuje.. Tak co, těšíte se do školy?" zeptal se Ethan naprosto škodolibým hlasem.

,,Hm..," zamyslel se Logan a usrkl si nealkoholického piva. ,,Jít na výšku se mi moc nechce, ale celkem se ty nový lidi těším," přiznal Logan a tím si Ethan odfrkl.

,,Pořád ty samý lidi, nic nového, prostě jsme jen postoupily dál," pokrčila jsem rameny.

,,Souhlasím se Zoe, ale i tak se tam moc netěším. Léto a prázdniny jsou aspoň chvíle, kdy budeme my všichni pohromadě, vždycky se potom všichni rozdělíme..," řekla smutně Hadley. ,,Sice chodíme se Zoe do stejného ročníku, ale vy kluci, vy se od nás rozdělíte. Ethane, ty půjdeš do práce k tvému tátovi a Logane, ty půjdeš na vysokou a ta je daleko od městečka, tak i od nás," řekla smutně Hadley, na to jsme všichni reagovali zastavením na začátku lesa, už na stezce a všichni jsme šli do jednoho velkého objetí.

,,Ještě máme jeden měsíc a tyhle čtyři dny, aby jsme si to pořádně užili. Hlavně buď v klidu Hadley, já se vám budu ozývat furt. Budu vám hlavně hlásit jestli jsou tam všichni fajn a jestli jsem nesbalil nějakou kočku," řekl s úšklebkem Logan a Hadley i my ostatní se jen museli zasmát..