Poslední kapky deště

2

/12:16/

Na chatu v appalačských horách jsme dojeli za necelé dvě hodiny. Nejdříve jsme jeli po normálních silnicích, ale později, jak jsme byli v horách tak jsme přešli na takzvané polní cesty u kterých začínaly být jehličnaté lesy. Někdy se opravdu hodilo, že měl Logan terení vůz, který nás dostal přes pár kamenitých cestiček a hlavně prudkých kopců. Byla jsem megasticky vyčerpaná z cesty a z Ethanových vtipů, u kterých jsem někdy nevěděla jestli se mám smát, nebo brečet z toho, jak to bylo trapné, ale bavili jsme se o tom žádná.

,,Tak jo, měl jsem se zeptat už v autě, ale dovezl někdo chlast? Protože já jo!" řekl šťastně Ethan, který měl na zádech svoji cestovní brašnu a šel k dřevěné chatě, která byla v rovinném údolí mezi horami. Bylo tam nádherně a hlavně kolem nás byla jen zachovalá příroda. Ihned při výstupu z auta jsem poznala, že vzduch je řidší a o hodně studenější než byl u nás doma. U nás doma bylo ihned ráno, tedy v osm ráno přes dvacet šest stupňů a tady něco po dvanácté hodině bylo skromných dvacet čtyři stupňů.

,,V chatě ho je dost, tím pádem jsem žádný nebral." zareagoval ihned Logan, který vyšel schody a vešel na verandu chaty, všichni jsme ho honem, honem následovali. Jak otevřel dřevěné dveře, tak jsem se musela usmát, protože mi ihned velký interiér připomněl mnoho úžasných vzpomínek. Musela jsem se prudce nadechnout, aby jsem ucítila vůni, kterou jsem milovala a kterou jsem i ihned ucítila, byla to vůně dřeva. 

Chata se skládala z jednoho patra a přízemí. V přízemí, byla jedna velká místnost, která byla rozdělena na několik částí a to nejdříve ihned napravo menším zeleným gaučem, kde byl menší obývák, kuchyňskou linkou, která měla zelené lemování, která byla vzadu vpravo v místnosti u schodů, které vedly ihned do prvního patra, vedle kuchyně byla jídelna, byl tam bílý stůl s několika zelenými židlemi a nalevo od dveří byla taková "předsíň", kde byl botník s věšákem.

Odložila jsem si svoji brašnu ihned u botníku a vyšla za ostatními, kteří rychle vyběhli do prvního patra, aby měli, co nejlepší pokoj. Schody do prvního patra hodně vrzaly, takže když jste chtěli v noci přepadnout skříňku s jídlem, či si vzít nějaký alkohol, tak to zjistili všichni hosté v chatě a to nelžu, protože se někdy naši rodiče chtěli vydat na romantickou procházku, ale my jsme jim to vždycky pokazili.

Vyšla jsem nahoru a ihned jsem uviděla chodbu, kde nalevo byly tři dveře a napravo dvoje a samozřejmě si všichni vybrali svoje oblíbené pokoje. Hadley si vybrala zadní dveře nalevo, protože tam svítí slunce jen jemně a to k večeru, tím pádem ráno ji budit nebude, Logan si vybral ihned první dveře zprava, protože to bylo nejblíže schodům a nejblíže jídlu, které občas chodí krást, Ethan si vzal pokoj nalevo, ihned vedle pokoje Hadley, protože, kdo by nechtěl být, co nejblíže s holkou kterou má rád a navíc si vybral pokoj, který má o dost větší postel, než který čekal na mě, ale i tak jsem s tím byla spokojená.

,,Wow, tady je pořád ta žvýkačka, kterou jsem si tady přivezla minulý rok!" slyšela jsem říkat Hadley. ,,Zoe, pojď rychle tady!" zavolala na mě ihned na to a já jen přešla chodbu a byla jsem u ní. 

,,No, co potřebuješ?" zeptala jsem se jí a koukla na ni, která mě sledovala z podlahy a s jiskřičkami v očích řekla: ,,Myslela jsem si, že jsi to zaškrtala, nebo přepsala, ale je to pořád tady!" řekla, lehla si na podlahu a začala se společně s baterkou od mobilu sunout pod manželskou postel, ve které jsme spolu vždycky spávali. Já se k ní musela přidat, protože jsem to musela vidět na vlastní oči.

,,To já jsem si myslela, že jsi to smazala," zašeptala jsem, když jsem byla pod postelí taky. Hadley namířila světlo baterky na několik slov a uchechtla se, když si přečetla, co bylo napsané.

Hadley+Logan=<3 a Zoe+Ethan=<3   26.8.2014

Musela jsem ze začervenat při té vzpomínce, kdy jsme to psaly. Bylo nám tehdy dvanáct, když jsme to psaly, ale něco se za ty roky změnilo, bohužel jsme dospěly a náš typ kluka se o dost změnil, protože z dlouhovlasého a stydlivého Ethna se změnil Ethan na krátkovlasého a největšího smíška pod sluncem, a z Logana, kterého holky nezajímaly se změnil na "lamače" dívčích srdcí, Hadley to také dost oplakávala, ale vrostly jsme z toho a tohle naše největší tajemství, neví nikdo. Jen já s Hadley. S kluky nemáme sice žádná tajemství, kromě tohohle.

Musela jsem si po tom přejet prsty, aby jsem opravdu uvěřila tomu, že to tam pořád je. Koukla jsem se na Haldey, která na to s pořádným úsměvem kouká. ,,To byly časy..," zasnila se, když zavřela oči. ,,A jaké jsme kvůli toho dělaly tajnosti a ty manévry, jak se kluci chtěli kouknout na to, co jsme tam napsaly!" řekla a začala se při té vzpomínce smát a já se k ní přidala.

,,Co jsme jim vlastně řekly?" zeptala jsem se.

,,Zamyslím se, ale mám takového tucha, že jsme jim řekly, že tam jsou data jejich smrti," řekla a pokrčila rameny. ,,A k tomu jsme jim ještě říkaly, že pokud si to přečtou, tak si pro ně večer přijde Samara a zabije je! Ti do tohohle pokoje dlouho nevlezli.," zasmála se znovu Hadley a já s ní. 

,,Co tam je vlastně napsané?" zeptal se Logan a náš smích utichl. Obě dvě jsme se koukly na naše nohy a uviděly za nimi dva páry nohou.

,,Co teď?" naznačila rty Hadley. "Pořád vaše data smrti." připomněla jsem jim. "Ty se nezměnila." 

,,Jasně, jasně. Už se klepu strachy!" řekl ironicky Ethan se smíchem.

,,Pokud z tohohle pokoje netáhnete do deseti sekund, tak se ta data změní na dnešek!" hrozila jim Hadley.

,,My to stejně zjistíme," ujistil nás Ethan a společně s Loganem odešli. 

,,Myslím si, že je čas to zaškrtat," zdělila jsem svoji myšlenku Hadley a ta jen kývnutím souhlasila...