Byla polovina léta. Horké a hlavně slunečné dny neměly konce. V USA se pokořovaly hodně dlouho staré rekordy a to zmáhalo snad všechny lidi v každém věku. I pro to se naše parta přátel rozhodla, že je čas jet do hor. Tak jsme se rozhodovali každý ro...
Horký vzduch nás ovíval a my s Loganem jsme byli totálně soustředěni na to, aby jsme vyhráli. Už to byli skoro dvě hodiny, co jsme šli a bavili se o všemožných věcech, jako například naše staré trapasy, nedorozumění-u toho jsme se snad nasmáli nejvíce až mě bolela pusa i břicho.
,,Nejhůře dopadla Hadley, protože ta toho vypila nejvíce, to já sice taky, ale potom se Hadley úplně vytratila, jakože úplně. Nemohla jsem jí u baru nikde najít, myslela jsem si, že byla vedle mě, ale já si začala povídat s nějakým dlouho vlasým úchylným týpkem, ale to jsem raději odešla a začala ji hledat a víš kde jsem jí našla?" zeptala jsem se Logana a ten mi odpověděl jen kývnutím hlavy do nesouhlasu. ,,Našla jsem ji po pěti minutách pod stolem, jak hledá Ethana. Připadalo mi to v poho, tak jsem se k ní přidala, aby nehledala sama, ale potom když nás našel učitel, takzvaný ,,jsem tvrdý jako skála" tak zavolal rodičům, ale ti byli taky nadraní jako hovada, takže jsme seděly na lavičce, sice jsme nesplnily náš úkol, ale to nás potom Ethan našel a zavezl nás domů," usmála jsem se nad vzpomínkou a po té překročila jeden velký kámen.
Náhle se, ale zvedl vítr. Studený vítr, který zašuměl jehličím, ofoukl mi vlasy a na chvíli utichl. Šel ze severu, takže byl naproti nám. Znepokojeně jsem pohlédla na Logana, který se na mě taktéž koukl. Vítr se, ale zvedl dříve než jsme stačili nějak zareagovat. Rychle jsem pohlédla nad sebe, aby jsem uviděla nebe, ale ne čistě azurové, ale temné mraky mířící si to přímo k nám. Můj tep srdce se náhle zrychlil, když do země upadl první blesk a my zaslechli hrom.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Co teď?" vykřikla jsem směrem na Logana.
,,Poběž za mnou," Poslechla jsem ho, on vyběhl tím směrem, kterým jsme přicházeli, musela jsem ho následovat. Studený a hlavně silný vítr mi v tom napomáhal, ale při tom mi to o hodně stěžovat. Pořád dokola mi foukal vlasy do obličeje.
Opět mě oslepila záře blesku, který se zjevil několik set metrů před Loganem. Ohlušila mě obrovský rána až jsem si myslela, že mi to zničí ušní bubínky. Musela jsem zastavit stejně jako on. Podívala jsem se vystrašeně na Logana ke kterému jsem přiběhla, aby jsem se tolik nebála.
,,Pane bože, co teď?" vyjekla jsem a pohlédla na Logana, kterému jsem taky viděla na očích, že se bál.
,,Jsme skoro dvě hodiny od chaty, jsme od ní nejméně šest kilometrů.." Logan si prohrábl vlasy a po té jsem se koukla za mě, kde jsem uviděla bílou mlhu deště, která se k nám blížila. ,,Nevím, co teď. Jsme hluboko v lese, ale i tak.. Nemáš u sebe nic železného, ani žádnou elektroniku, ne?" zeptal se s obavami v hlase a plně mi pohlédl do očí, když udeřil další blesk.
,,Nemám," a náhle jsem si vzpomněla na Ethna s Hadley. ,,Co Hadley a Ethan? Oni nesli batoh se vším takovým a oni nejdou přes les jako my, oni jdou.. Ježíši," zakryla jsem si pusu rukou a myslela jsem si, že začínám brečet, ale byl to prudký déšť.
,,Musíme se někde schovat!" vykřikl Logan, když přišel další hrom a vítr zesílil. Hučelo mi hlasitě v uších a pár krát jsem zamrkala, když jsem zahlédla další blesk. Kdybych byla doma, rozhodně bych počítala vteřiny do toho než přijde hrom, ale tady to je pěkně zbytečné, protože on stejně k vám doputuje.
,,Kde?" vyšilovala jsem, Logan se ke mně otočil a po té mi hluboce pohlédl do očí.
,,To sice nevím, ale uklidni se, vše je v naprostém pořádku.." dal mi ruce na má ramena a uklidňoval mě. Vůbec to, ale nepomohlo, déšť byl silnější, vítr a blesků bylo více a více. ,,Tak jo, tak jo.. Jak nás to učili ve škole.. Vzpomínej.." mluvil si pro sebe Logan, na chvíli přemýšlel, náhle otevřel prudce oči a rozkázal: ,,Dřepni si, ihned!"
Hodně ráda jsem Logana poslechla dřepla jsem si, ale on si odešel několik metrů ode mě. ,,Co to děláš?!?" vykřikla jsem šokovaně.
,,Lidé od sebe mají být nejméně pět metrů daleko!" Na to jsem nijak nereagovala, ale museli jsme počkat až na konec bouřky, ale zato ta bouřka trvala snad věčnost. Blesky ozařovaly oblohu, hromy ohlušující mé uši a déšť, který mě snad promočil až na kost neměly konce. Adrenalin i panika ve mně burcovali až jsem chtěla vyběhnout směrem k naší chatě. Moc jsem ale přemýšlela. Přemýšlela jsem nad tím jestli to všichni přežijeme, jak jsou na tom Hadley s Ethanem. Nejraději už teď bych je chtěla začít hledat, ale to by mi nepovolil Logan, tak ani mé ztuhlé a bolavé nohy s dlouhého dřepění.
Přemýšlela jsem o mnohých scénářích, jak tohle dopadne. Nejdříve mě napadl dobrý konec s tím, že se na tyhle prázdniny nikdy nezapomeneme, že se nad tím pár krát do roka zasmějeme a bude to. Ale potom mě napadly jiné scénáře. Mě a Logana zasáhl blesk, nikdo nás neuměl najít. Hadley a Ethan, mrtví taktéž po zásahu blesku, ten byl ze všech nejhorší. Musela jsem si šeptat a pevně zavřít oči, aby jsem na tyto závěry nemyslela. Musíme to přežít všichni, protože nevím, co bych dělala, kdybych ztratila vůbec jediného člena naší fantastické čtyřky.
Milou, jemně roztržitou a hlavně moji nejlepší kamarádku Hadley. Energického, nadevše vtipného a pijícího Ethana. Rozumného, někdy tvrdého a soutěživého Logana. Nemohla bych o ně přijít, nikdy je už nevidět a vědět, že už nejsou, že neexistují, že existují jen v mých vzpomínkách a ne v realném světe. S tím bych se snad nikdy nesmířila. Zamyslela jsem se a náhle se o několik metrů dál zastavil blesk na stromě a strom začal hořet...
