Poslední kapky deště

4

,,Myslím si, že to by stačilo," odkašlala jsem si a po té se odtáhla, protože tohle by nejspíše nejdelší objetí v mém životě. Věděla jsem, že to Hadley trápilo. Myslela na to už od začátku prázdnin, že tyto prázdniny jsou prý poslední, kdy si to můžeme více užít a měla velikou pravdu. Po tomto létě to půjde z kopce, obě odmaturujeme, tedy jestli všechno půjde podle plánů a potom, pokud se podaří tak půjdeme na vysokou, bohužel obě dvě jsme si vybraly vysoké, které nejsou úplně blízko sebe. Já jsem si vybrala přírodovědné lyceum a Zoe pedagogické, protože ji už od mala bavilo si hrát a starat se o malé děti. Tím pádem půjde Hadley na vysokou blízko městečka, kde jsme vyrůstaly a já pojedu někde do tramtárie!

,,Hele, teď si tu naši chvilku úplně pokazila..," řekla nahněvaně Hadley. ,,Chtělo se mi začít brečet, ale ty jsi to celé pokazila," dořekla a do mého ramene přistála jemně jedna pěst a já se otočila k Ethanovi.

,,Jo jako! Co si to jako dovoluješ?! Teď nemůžu brečet ani já!" vypískl a snažil se napodobit Hadlein hlas, dal si hlavu do dlaní a začal "jako" brečet a vzlykat. ,,Že já blbá jsem se nerozbrečela." opět napodobil hlas Hadley a to už jsme propukli v tichý smích.

,,Ethane, nech toho! Já to myslela vážně!" vyjekla zamračeně Hadley a pořádně ho silně bouchla svojí pěstí do ramene.

,,Au! To táák moc bolelo! Zavolejte záchranku nebo umřu!" řekl a začal se pomalu motat a my s Loganem jsme se na ně dívali jen s povytaženým obočím. Jako malé děti. Pomyslela jsem si, ale nechtěla jsem do toho jejich výstupu nějak vcházet, bavilo mě když se tak někdo přátelsky pošťuchoval. ,,Prosím, Logane chyť mě ať neomdlím!" řekl trochu tišším hlasem Ethan a začal padat na Logana, který ho pozorně zachytil. ,,Děkuji ti můj hrdino!" řekl a našpuli pusu. ,,Teď bych ti mohl zulíbat ten tvůj nepovedený ksicht!" vykřikl pořád pisklavým hláskem a já si myslela, že začínám brečet smíchy, protože takový herecký výkon může provést jen Ethan Jameson.

,,Panebože, fuj.." reagoval Logan a ihned ho postavil na nohy. Zatřepal hlavou a potom se znechuceně podíval na Ethna.

,,No, už jsme se dost zdrželi," řekla se zadrženým smíchem Hadley. ,,Už jsme měli být pět minut na cestě a vy tady předvádíte takové kraviny," řekla a vyšla.

,,To ty jsi to začala, takže mlč!" upozornila jsem Hadley, ta se na mě jen podívala s neutrálním výrazem a po té přimouřila oči, vyplázla jsem na ni jazyk a vyrazila za ní...

/17:56/

Musela jsem zafunět a otřít si pot ze zátylku. I když jsme byli nejméně tisíc metrů nad mořem, tak mi bylo neuvěřitelné horko a kopec, který jsme právě vycházeli nedal zabrat jen mně samotné. Z nádherné lesní pěšinky se stezka změnila na naprosté peklo. Všude byly samé strmé kopce, žádné stromy, žádný stín, sice se všem ulevilo když jsme vždycky scházeli dolů, ale při pohledu na kopec, či horu, která nás čekala se nám chtělo vrátit zpět a celé čtyři dny zůstat zavření v chatě.

,,Už tam budeme!" zajásal Logan a otřel si rukou pot z čela, od všech si potom vysloužil ne moc hlasité juchů. Jako ne že by jsme touto stezkou nešli poprvé, to vůbec ne, ale každý rok se to aspoň mně zdá delší a delší, jakoby se ta stezka více rozpínala. To nebyla ale pravda, podle Hadley to bylo jen stárnutím, ničím jiným. Vyšli jsme kopec a já si hlasitě oddechla. Byli jsme tam, kde jsme chtěli být. U velkého zrcadla našich vzpomínek, kde jsme toho mnoho zažili. Musela jsem se usmát při pohledu na jezero. Bylo to ne moc velké jezero obepínající sklanaté pobřeží, a které lemuje několik set stromů za kamenitým pobřežím a za nimi bylo několik hor z appalačského pohoří.

,,Nádhera..," vydechla Hadley a sedla si na trávu ihned vedle jezera. ,,Tenhle pohled tak miluju," oznámila všem, ale pořád dýchala tak rychle, jako všichni ostatní.

,,Teď už by to chtělo ten foťák," zamyslela jsem se nahlas a otočila se za mě, ale neuviděla jsem, jak Logana, tak Ethana. ,,Logane! Musím vyfotit naši každoroční fotku!" musela jsem na něj zakřičet, protože si jezero už společně s Ethanem procházel dokola. Logan se na mě otočil a kývl. Sundal si ze zad batoh a začal vyndávat různé věci, jako pití, alkohol, jídlo, deku a až potom vyndal foťák.

,,Tak si pro něj pojď, ne?!" zakřičel nazpátek a já s těžkým odfrknutím vyrazila za ním. Netrvalo mi to úplně dlouho tam dorazit. Vzala jsem si z ruky jeho foťák a zakřičela na Hadley, aby vzala ten svůj tlustý zadek a nakráčela si to k nám, ta s hlasitým jo už jdu vyrazila a došla až k naší skupince.

,,Tak jo, postavte se před jezero..," rozkázala jsem a všichni to udělali. Já dala na jeden z vyčnívajících kamenů foťák a namířila to přímo na ty tři. Nastavila jsem časovač na fotoaparátu a stiskla jeho spoušť. Foťák s pípnutím na každé sekundě upozorňoval, že za chvíli bude fotit. Já se honem honem postavila vedle Logana a hlasitě před vyfocením vykřikla: "Řekněte sýr!" Všichni jsme se neusmáli, jak to bylo vždycky u všech zvykem, ale všelijak jsme udělali různé ksichtíky. Já jsem se například držela mého každoročního vypláznutí jazyka, Logan ze sebe udělal opičku, Hadley našpulila rty, zavřela jedno oko a udělala pózu modelky a Ethan ten vyplázl jazyk a udělal paroháče, jako kdyby byl nějaký rocker. Foťák nás vyfotil a všichni jsme se vrátili do normálu.

,,Tak to bychom měli," řekla jsem, vzala foťák do ruky a vyfotila nejdříve partu tří podivínů přede mnou a po té velkolepé jezero, aby jsme si mohli dát něco na naše nástěnky v pokoji. Všichni naši přátelé, kteří úplně nepatří do naší "fantastické" čtyřky jezdí různě po Spojených státech, festivalech, nebo se kouknou někde po Evropě, nebo jedou za rodinou, ale my, my máme svoje jedinečné místo, které zná jen pár lidí. Místo, kde je neuvěřitelný klid, kde se každoročně vracíme jen a pouze my a na které máme vzpomínek, že mi z toho chce prasknout hlava...