150% Drarry drabble (CZ)

24) Úsměv

(800 slov... A konečně nám doma zase funguje internet, hurá! Posledních pět kapitol by mělo přibývat zase pěkně den po dni :3 )

Draco Malfoy seděl v rohu tanečního sálu a vší silou se snažil nemyslet na postel, jenže to bylo těžké. Postele jsou super. Polštář, který přesně zkopíruje křivky obličeje a voňavá peřina, do které se člověk zachumlá a je celý schovaný, pěkně v teple... Stop. Draco si upravil světla modrou kravatu a upil vína, které už bylo dost vyčpělé.

„Ahoj," ozvalo se vedle něj tiše.
„Ahoj, Harry," zamumlal Draco stejně tiše, jako by hlasitější slova mohla jeho společníka vyplašit. Chtěl říct nějakou kousavou poznámku, jako třeba že nemůže uvěřit svému štěstí, že na něj mluví samotný vyvolený, který porazil Pána Zla hned dvakrát, ale byl moc unavený. Nechtěl se hádat. Navíc byl opravdu rád, že za ním Harry přišel. Od konce bitvy v Bradavicích spolu nemluvili. Oba byli moc vytížení a taky si nebyli úplně jistý, co ted.
„Nechceš už jít spát? Úplně se ti zavírají oči a máš tak velké kruhy pod očima, že už ti skoro pohltily celý obličej," řekl Harry a štouchl do Draca ramenem.
„Cože?" vyděsil se blonďák a okamžitě popadl ze stolu jednu z lžiček na dezerty, aby se v ní pokusil zahlédnout svůj odraz.
„To byl vtip," protočil Harry panenky a jemně mu lžíci vykroutil z prstů. „Ale opravdu vypadáš unaveně. Proč tady pořád trčíš, když bys mohl jít spát?"
„Potřebuju se hodně ukazovat v dobré společnosti." Draco si promnul čelo. „Moje jméno je sice oficiálně očištěno, ale bude trvat, než se to dostane do povědomí. Takhle ten proces alespoň trochu urychlím. Doufám. I když s Pánem Zla už si mě nikdy nepřestanou spojovat... Docela blbé," uchechtl se a pak se podíval, jak bude Potter na jeho výlev reagovat. Ten okamžitě vstal a podal Dracovi ruku.
„Smím prosit?"
„Myslíš to vážně?"
„No jasně. Zapadá to do tvého plánu, ne?" Zmijozel se spokojeně pousmál a nechal se odvést na parket. Pořád se cítil dost pod psa a pořád měl na všechny vztek, ale Harry měl přednost.

„Chlapec, který přežil, aby mi mohl pošlapat nohy..." zamumlal po chvíli rozpačitého tančení.
„Co jsi říkal?" zeptal se výhružně Harry.
„Že by ses měl naučit líp tančit, protože se to po tobě ted bude určitě vyžadovat," řekl Draco, ale sevřel Harryho pevněji, aby jej náhodou nenapadlo, že to byla pobídka k ukončení akce.
„No jo," zahučel Harry. „Sleduj Hermionu, jak kouká." Pootočil je tak, aby měl Draco taky výhled. Hermiona trochu zrůžověla a zamávala jim. (Asi spíš Harrymu než Dracovi, ale technicky vzato to bylo na oba.)
„Na tu ale plán aplikovat nechci, ta o mě beztak všechno ví. Potřebuju, aby se koukali ostatní," zabručel Draco. Harry ho ale moc neposlouchal.
„Bavil jsem se s ní a víš, co říkala? Že si myslí, že to Brumbál měl promyšlené. Potřeboval tě na druhé straně, aby tam byl někdo, kdo v kritické chvíli zasáhne. Nemohl jsi ale být klasický špeh, protože by to určitě prasklo. Upřímně se divím, že to neprasklo i tak. Hermiona tvrdí, že je to tím, jak tě Brumbál naštval. Že ty emoce všechno překryly a Voldemort z tebe cítil jenom vztek na Brumbála a ostatní věci už tak moc nezkoumal."
„Hmm... Takhle jsem nad tím nepřemýšlel," řekl Draco zamyšleně. „Neříkej, že mě Grangerová zase trumfla!" Postavil se na špičky, aby viděl za Harryho rameno, a urputně se na ni zamračil.
„Třeba to tak ale není," dodal Harry. „U Brumbála těžko říct."

Písnička se změnila na pomalejší.

„Takže malá Weasleyová ti dala pusu, jo?" ozval se zničehonic Draco s úplně novým tématem.
„Jo! Dlužíš mi těch deset galeonů..."
„Že jsem to připomínal... No ale jaké to bylo? Povídej..." přitiskl se k němu blíž. „Chci detaily."
„Nejlepší pusa mého života," oznámil Harry s provokativním úsměvem.
„Opravdu?" zavrněl Draco. Ještě kousek blíž. Už je dělilo jen pár centimetrů.
„Co si pamatuju tak jo. Leda že bys mi osvěžil pamět..."
Draco obtočil svě ruce okolo Harryho krku, přitáhl si jeho obličej a v tu chvíli mu foukl do očí.
„Mrkl!" zakřenil se nadšeně a byl to asi nejštastnější úsměv, co u něj Harry kdy viděl.
„Wow, Draco, wow. Vidíšm, že tvoje úroveň od prvního ročníku klesá stále hloub a hloub. Za chvíli přijdou vtípky jako Tvoje máma je tak tlustá, že včera doslova snědla celou ledničku a podobně, co?" Draco se však dál smál a držel se Harryho jako klíště. „No nic, tak jsme asi dotančili. Nechceš si jít sednout k nám?"
Blondák trochu zklidnil svoje veselí a podíval se, kam jeho Vyvolený ukazuje. U stolu seděli nějací Weasleyovi (pořád je neuměl stoprocentně všechny rozeznat), Grangerová, Střelenka, Longnottom a plno dalších lidí, kteří určitě nechodili do zmijozelu.

Jenže pokud chtěl sedět s Harrym, musel něco obětovat.

A on s Harrym sedět chtěl.