Game Over [ Dokončeno ]

4-Dvoumetrová smrtka

Percy 

Nico

Od té doby se mi ten idiot klidil z cesty a vybral si jiné místo, bohužel jsem měl to 'štěstí' že se rozhodl si sednout hned za mnou, bez tak to bylo jenom kvůli tomu, aby se mohl Annabeth koukat na zadek. 

Díky bohu, že tady oxidoval ani ne dva dny a je marot, takže je tu všechno jako při starém, nikdo si nevšímám ve třídě a oni si zase nevšímají mě, bohužel se tu i někdo, kdo nedokáže pochopit, že nemám zájem o jakoukoliv společnost či sociální interakci s ostatními spolužáky, ta osoba je Jason Grace, třídní předseda, který mi nedá pokoj od jednoho incidentu, který se stal na jedné akci, která mimochodem byla už hodně dávno, od té doby má věčnou potřebu si se mnou povídat a bavit se se mou, snažím se ho ignorovat, dokonce i vyhýbat, ale zkuste to s někým kdo je o hodně větší a vyšší než vy samotní. Není to zlý člověk, ale vadí mi, že má o všechny a všechno zbytečně velkou starost.

Momentálně jsem odpočíval na své lavici zatímco byla přestávka před poslední hodinou, po které budu utíkat co nejrychleji domů, aby mě nezastihla Hazel, která mě bude určitě chtít svést domů (ne děkuji, ať sveze radši svého přítele, upřímně ho někdy lituji, protože jí nemá jak utéct).

Zatímco jsem sbíral energii a promýšlel plán útěku, mě někdo vyrušil, samozřejmě že to nebyl nikdo jiný něž ta blonďatá palice jménem Jason.

,,Nico, si vzhůru?" dloubl mě do ramena. 

,,Ne." odpověděl jsem mu a začal jsem předstírat chrápání.

,,No jasně, hele Nico něco bych od tebe potřeboval." řekl a já jsem se na něj 'velmi nadšeně' podíval.

,,Už jsem ti řekl, že nechci nic slyšet o tobě a té tvé holce a určitě ti nebudu radit, jak ji roztáhnout nohy, jasný?" na to se Jason zčervenal.

,,Nico!" vypískl s rudými tvářemi ,,Tohle ne, jenom jsem chtěl, jestli by si Percymu nezanesl moje zápisky, chybí tu už pomalu týden."

Zkřížil jsem si ruce na prsou ,,Proč mu to nezaneseš ty?" zeptal jsem se.

,,Protože musím jít po škole si vyzvednout brýle a potom mám ještě další pochůzky." vysvětlil mi.

,,Promiň ale nejdu, raději se zeptej někoho jiného." ušklíbl jsem se.

,,Nico di Angelo, půjdeš. Jsem předseda a zodpovídám se tady za všechny své spolužáky, starám se o třídní vztahy a aby tady všechno probíhalo hadce a bezproblémově." ,,Ale-" ,,A ty Percymu ty zaneseš ty zápisky, dávám ti možnost si to s ním urovnat, když jste tu měli vy dva před nedávnem měli určité nedorozumění." ,,Jasone-" ,,Nechci aby tady byly ve třídě nějaké rozbroje a navíc nechci, aby tady nový student začal propadat, protože mu chyběly zápisky z jednoho týdne, kdy byl nemocný a neměl žádnou možnost si látku dopsat, a kvůli tomu by dokonce opakoval ročník, a potom by se nemohl dostat na vysokou, a pak by musel pracovat jako uklízeč, potom si vezme půjčku na dům, kterou nebude moct splácet, protože bude utrácet své peníze za alkohol, protože by se snažit najít útěchu, protože nedělá povolání, které by si přál, stal by se alkoholikem, měl by několik dluhů, nakonec by mu banka sebrala dům a skončí jako bezdomovec. Chceš aby se díky tobě stal tvůj spolužák bezdomovcem?" mluvil neustále Jason a nenechal mě cokoliv mu říct.

,, Fajn,fajn, dej mi jeho adresu a už mi dej pokoj." odkýval jsem mu to a chtěl mít konečně od něho klid.

,,Dobře." usmál se na mě a poslal mi zprávou adresu toho idiota.

Potom zazvonilo na hodinu, hned si všichni sedli na své místa.

,,Díky, Nico." poděkoval mi a šel si sednout na své místo.

Učitel přišel už do třídy a já jsem položil halvu na lavici a smiřoval jsem se s tvrdou realitou, že po škole nebudu hru hrát hry, ale budu muset donést tomu idiotovi zápisky.

,,Pche, 'přestaň škatulkovat lidi, které pořádně neznáš' bla, bla, bla" ležel jsem v posteli a parodoval toho trpaslíka.

Jako bych něco takového snad dělal? Já vůbec někdo takový nejsem. Notak! Co byste dělali kdyby jste uviděli někoho, kdo vypadá jako smrtka, chodí v tmavém oblečení a má pořád pohled, který říká ,,chci tě zabít"? Určitě byste netypovali například na někoho, kdo poslouchá nyan cat song 24/7, dívá se na muzikály a věčně se mazlí s plyšáky (autorka: *nervozně se směje* samozřejmě, že vůbec neodpovídám tomuhle popisu, haha *schovává si plyšáka Bezzubky za záda*).

Posadil jsem se na postel a přitáhl si k sobě momentálně mého nejbližšího kamaráda.

,, Já přece neškatulkuju lidi, že Perry?" držel jsem v rukách plyšovou pandu jménem Perry.

,, A i kdyby tak bys mi to řekl viď?" podíval jsem se na něj vážně, ale odpovědí mi bylo jenom ticho, což jsem bral jako souhlas. 

,,Díky, kámo." pustil jsem ho a položil ho vedle sebe, potom jsem si dal hlavu do dlaní.

Neskutečně jsem se nudil! Celé dny jsem nedělal nic jiného, než že jsem věčně ležel v posteli, vedl konverzace sám ze sebou (nebo s Perrym), byl na Xboxu a věčně fantazíroval o věcech, které se určitě stanou v budoucnosti se mnou a Annabeth, třeba jaké bude naše první rande, jak ji požádám o ruku a jak společně si založíme rodinu, chtěl bych minimálně tři děti, ale samozřejmě že čím víc tím líp, ideálně by bylo deset (autorka: Oh bože, Percy musíš si uvědomit, že tam dole u nás žen není žádná továrna, chápu že se ti líbí představa výroby, ale sakra, Percy!)

No a co, že plánuji až moc dopředu. Hele už jsem se jí požádal o tužku, což beru jako hodně velký úspěch na to, že jsem nastoupil do školy teprve nedávno, tak si vedu zatraceně hodně dobře, jenom kdybych se nemusel hodit marot, kvůli Fortnite maratonu, trvá celkem šest dní, každý den dostanu mince navíc nebo oblečky pro postavy, a potom se po šesti dnech vyhlásí vítěz, který dostane speciální cenu, hraju už od neděle, už bylo dneska ráno vyhlášení, myslel jsem se, že se svými super skills budu úplně první, ale dozvěděl jsem se, že jsem 856.

Otráveně jsem popadl joystick a vybíral si jakou hru si teď zahraju, ale jedno bylo jasný, žádný Fortnite. 

Nakonec jsem si vybral hru, kterou jsem od té doby, co jsem si ji koupil nezahrál "Outlast 2".

***********

,,Aaa!" zakřičel jsem, když mě zase chytla ta dvoumetrová smrtka a okamžitě jsem se schoval pod peřinu.

Sakra ta animace, je hodně, ale hodně reálná.

,,Je to jenom hra." opakoval jsem si pořád dokola a objímal Perryho, když v tom zazvonil zvonek a já měl co dělat, abych se nepočůral strachy.

V duchu jsem doufal, že tam nebude ta smrtka z Outlast.

Zvonek neustále zvonil, a já se čím dál víc klepal strachy.

Co když to je ona? Co když si přišla pro mě?

Pomaličku jsem se blížil ke dveřím s Perrym v ruce  a chystal se je otevřít. Sbohem živote. Sbohem Annabeth.

Tadá po milion letech nová část.

Nevím co dál říct......

Nezabíjejte mě, chci se dožít 4. série Boku no Hero Academia...