Game Over [ Dokončeno ]

32-Copak asi o mně vyprávěl?

Nico

Percy

„Cink! Cink" zvonil jsem na zvonek Nica domu. Pot ze mě jenom lil, nevím, jestli to bylo tím sakem anebo nervozitou. Ano, vzal jsem si sako, možná jsem až přehnaně vymóděný, ale aspoň bude vědět, že mi toto rande není ukradené (A/N: *pocker face* Jasně, úplně je ti to ukradené, utratil si své úspory na hry, jenom kvůli romantickému gestu. To úplně dělá někdo, komu nezáleží na té osobě *chce jebnou Percyho pánvičkou*).

Dveře se otevřely a stála v nich Nicova máma s úsměvem od ucha k uchu.

„Ahoj, Percy. Pojď dovnitř, Nico za chvíli přijde." Zatáhla mě dovnitř, než jsem stihl cokoliv udělat.

„Pojď sedni si, jako doma." Táhla mě do obýváku, kde seděl v křesle pán domu, Nicův táta.

Nejistě jsem se posadil, jak chtěla. Neustále se na mě díval, byl docela děsivý, věčně se na mě díval.

Díval se na mě, jako by přemýšlel, jakým způsobem mě zabije. Už jsem se zmínil, že vypadá fakt jako John Wick.

Ještě že je tu paní Leveqbaba-to její příjmení mi nejde přes jazyk, prostě Nicova máma. Díky ní, mi nehrozí, že se mi něco stane.

„Tak já skočím za naším klukem, nechám vás tu o samotě" opustila obývák a šla pryč.

Teď tu jsem jenom já a dvojče Johna Wicka.

Díval jsem se kolem sebe, jestli tu není nějaká zbraň nebo tužka, která by znamenala můj konec.

Zaslechl jsem zvonek, už je tady.

Asi bych se měl obléct, že? Bylo odpoledne a já stále seděl u počítače jenom v trenkách a ponožkách. Doma se nemusím oblékat bůh ví jak. Vypnul  jsem počítač a došoural jsem se ke skříni. Absolutně nevím, co si obléct. Ne že bych měl málo věcí, to právě naopak, spíš nevím, co přesně.

Mám se obléct jako bych šel normálně do školy, nebo jak jsem šel na schůzku s Willem, nebo jako bych šel jenom s odpadky?

Nějakou chvíli jsem jen tak stál před skříni a přemýšlel, než jsem se rozhodl, že se obleču, tak jak jsem se oblékal ještě v dobách, kdy jsme byli přátelé.

Když mě má tak rád, jak tvrdí, tak mu to nebude vadit ne? Teda jestli má rád mě, a ne můj vzhled.

Už jsem chtěl jít dolů za Percym, když v tom mě zmerčila máma a hned mě táhla zpátky do pokoje.

„Normálně se oblékáš hezky, ale zrovna, když máš rande tak na to kašleš?" pokárala mě máma.

„Vzal si kvůli tobě sako, tak se koukej tady hezky obléct, jinak ti vyberu oblečení já." Sedla si na postel a čekala na to co udělám.

„Ale-"

„Žádné ale, jinak tě navleču do jednoho obleku tvého otce." Nezajímaly ji moje námitky.

„Fajn." Protočil jsem očima.

„Můžu mít trochu soukromí?" začal jsem se převlékat do něčeho vhodnějšího.

Proč si ten idiot vzal sakra sako? Bere to moc vážně.

„Jistě." Odcházela z pokoje „Jo a trochu si něčím zakryj ty kruhy pod očima" dodala něž odešla dveřmi pryč.

V místnosti vládlo naprosté ticho a já se potil víc než před tím.

Jeho táta se věčně na mě nevraživě díval jako na vetřelce.

Chtěl jsem prolomil to ticho, ale on mě přeběhl.

„Takže Percy, že?" asi se chtěl ujistit, jak se jmenuje osoba, na kterou si najme nájemného vraha nebo nebude plýtvat penězi a zabije mě on sám.

„A-ano, pane." Přikývl jsem.

„Pamatuji si, že mi Nico o tobě něco říkal." Poklepával prstem o madlo křesla (idk jak se té části říká).

Nico něco o mně říkal? Byl jsem rád, mluvil o mně.

Koutky mi lehce zacukali, a tak trochu jsem se necítil až tak nervózně.

Copak asi o mně vyprávěl?

„Řekl mi všechno o tom, co se mezi vámi stalo. A potom, co jsi mého syna rozbrečel ho naháníš a vyznáváš mu svou lásku? Jak to mám chápat? Máš přece rád ženské pohlaví ne?" mírně přivřel oči a čekal co řeknu na svou obhajobu.

Nevím, co mám říct, pocit štěstí, který jsem před malou chvíli pociťoval byl pryč. Kvůli mně byl smutný, kvůli mně brečel, jenom kvůli mně. Nebyl to pro něho jednoduché, když jsem věčně za ním chodil a chtěl ho zpátky. Co to plácám nikdy jsme spolu nebyli, byli jsme jenom kamarádi a potom....

„Pane, budu velmi upřímný...Mrzí mě, že Nico kvůli mně přišel domů smutný, prolil slzy prakticky pro někoho jako jsem já. Už když jsme byli přátele, tak jsem k němu začínal chovat určité city a nevěděl co dělat, protože jsem se bál, že to nebude cítit stejně? Asi? Nevím, spíš bylo těžké si přiznat, že nemám jenom rád holky. A když jsem se dozvěděl, že celou dobu mě má Nico taky rád, tak...tak jsem se cítil šťastně. Mrzí mě, jak to dopadlo, a proto to nechci s námi jen tak ukončit. Chci, aby to se mnou ještě zkusil, i když jsem mu dost ublížil. Vím, že je to sobecké, ale velmi mi na něm záleží" smutně jsem se usmál.

„Dobře." Přikývl na po tom, co jsem mu všechno řekl „Ale ne, že Nica natrhneš hned na prvním rande. Dozvím se to a počítej s tím, že tě budu nahánět po celém městě s puškou v ruce." Usmál se.

Naštěstí jsem dorazil v čas už jsem slyšel, jak táta Percymu vyhrožuje.

„Tati nech toho. Tak půjdeme už?" podíval jsem se na Percyho, který měl na sobě vážně sako. Ještě, že neměl sebou zase nějako těžkou kytici.

„Eh, jasně." Držel jsem se, abych nezačal slintat nad tím, jak Nico úžasně vypadal.

Měl na sobě černé džíny a košili svázanou na uzel, tak že mu šel vidět pupík, a ještě u krku měl rozepnuté dva knoflíčky.

Jednoduché, ale vypadá to strašně dobře.

„Rád jsem vás poznal." Rozloučil jsem se a otevřel Nicovi dveře, aby mohl jít jako první.

Jak jste si mnozí z vás všimli, tak žiju🎉🎉🎉

A když něco slíbím, tak to dodržím. 

Konec této ff očekávejte zítra nebo pozítří, záleží na tom, jak můj PC bude spolupracovat.

Kdyby mi neblbnul, tak se konce dožijete už dneska.

Tak zatím u další části💗

Papá 💜💜💜