Game Over [ Dokončeno ]

5-Really nigga

Percy

Nico

V téhle části je opravdu hodně přímých vět.

Asi co jsem už po sté zvonil na toho idiota se mi konečně uráčil otevřít.  Třepal se jak ratlík a tiskl se k nějaké plyšové pandě. Raději jsem mu podal ty zápisky od Jasona a díval se na tu pandu než na toho idiota.

,, Díky." vzal jsem od něj zápisky. Neskutečně se mi ulevilo, že to je jenom ten emař ne emař, kdyby to byla ta smrtka, tak bych určitě dostal infarkt. 

Všiml jsem si, jak se dívá věčně na Perryho.

,,Někdo má holku a někdo má zase pandu, zřejmě." 

,,Tak to není, já-" snažil jsem se to nějak vysvětlit.

,,V pohodě Robinson měl míč, ty máš pandu." dodal jsem a měl se k odchodu.

,,To tak vůbec není, chtěl bych vidět tebe, kdyby ses něčeho bál!" dal jsem ruce v bok a zamračil se na něj.

,,Určitě bych nebyl posraný strachy a neobjímal plyšáka jako ty." řekl jsem, když v tom mě někdo chytl za kapuci a tahal někam.

,,Hej! Ty čů%*ku, jak si opovažuješ? Chceš tentokrát fakt skončit v márnici?!?" křičel jsem po tom idiotovi.

,,Když máš tak silácké kecy, tak si to zkus zahrát, uvidíme kdo bude tady posraný strachy." zatáhl jsem ho dovnitř a dal mu joystick do ruky.

Držel jsem joystick v ruce a díval jsem se na něj pohledem ,,Really nigga?".

,,Tak co bojíš se, tak moc, že nebudeš hrát ani blbých pět minut?"

,,Pff." idiot ,,o jakou hru jde?" 

,,Outlast 2" odpověděl jsem a čekal, jak tady 'pán' bude reagovat.

,, Takže jsi tak vystrašený z Outlast 2?" zadržoval jsem smích, ale bohužel mi trochu cukaly koutky. Raději jsem se dal do hraní, abych tomu strašpytlíkovi ukázal.

Sedl jsem si k němu a díval se, jak hraje, vsadím se, že nevydrží hrát tak dlouho já.

*******

,,WTF?" podivil jsem se, když ta hra skončila. Jak to mohlo takhle skončit? Vůbec jsem ten konec nepochopil. Co to říkám? Celkově jsem ten děj nepochopil.

,,Tak co? Kdo tady nebude hrát ani blbých pět minut? Kdo tady je posraný strachy?" ušklíbl jsem se na něj.

,,Fajn, fajn, fajn, vzdávám se, uznávám, že si lepší než já, vaše veličenstvo." lehl jsem si.

,,Můžu vědět, proč jsi nebyl ve škole, ty simulante?" zeptal jsem se ho, když už jsem se zvedal, že už půjdu.

,,Ale znáš to, prostě Fortnite maraton." odpověděl jsem mu.

,,Jenom kvůli tomu jsi nebyl ve škole? Kolikátý jsi aspoň byl?" jak může někdo kvůli něčemu takovému nejít do školy? Hádám, že mám tady čest s fanouškem Fortnite, já upřímně preferuji PUBG, Fortnite je podle mě až moc barevný a je plný dětí.

,,856." odpověděl jsem pyšně, jelikož je samotná pocta se umístit do první tisícovky.

,,A kvůli tomu jsi nebyl ve škole. Bože." povzdechl jsem si.

,,Co máš furt s tou školou? Zníš jako nějaký šprt, který chce mít dokonalou docházku, dokonalou reputaci u učitelů a který žije jenom pro školu." 

,,Nestraš to je spíš Annabeth, ne já. Jenom vím, že do školy je důležité chodit, jestli chceš něčím být." šel jsem ke dveřím a chtěl jsem už jít domů.

Vstal jsem a šel ho doprovodit ke dveřím. 

,,Díky teď vím další věc o Annabeth. Fakt už musíš? Můžeme si ještě něco zahrát." 

,,Zaprvé, původně jsem absolutně neměl v plánu jít dovnitř a hrát nějakou hru, chtěl jsem ti dát zápisky a utíkat domů za svým počítačem, zadruhé, už fakt musím domů, zatřetí máš jenom jeden joystick." 

,,Tak příště můžeš vzít svůj a můžeme zahrát." navrhl jsem.

,,To víš, že jo, čau." a šel jsem domů.

Jedno musím uznat, že je divné, že jenom díky jedné hře jsme se mohli tak sblížit, když pomyslím, co se všechno stalo. Třeba jednou budeme kámoši. Usmál jsem se a šel si lehnout.

,,Tak co Perry? Myslíš, že budeme kámoši." zeptal jsem se svého plyšáka, který mi odpověděl naprostým tichem.

Co mám říct? 

Tak zatím u další části lidi❤