Game Over [ Dokončeno ]

35-A Thousand Years

Percy

Nico

Povídali jsme si o zaříkávadlech, které by bylo super, aby fungovali v reálném životě, zatím co mě vedl někam.

„Ty jsi plánoval, že mě vykrmíš, abych ti nebyl schopný utéct?" zeptal jsem se ho s nasadil na něho pokerface. Nemůžu uvěřit, že toto plánoval.

Jsme před mekáčem a já už mám chuť se sebrat a jít pryč.

Chvíli jsem se nad tím, co řekl zamyslel, nebyl by to špatný nápad, i když....

Nee

„Nechci tě vykrmit, jenom mě napadlo, že bys měl chuť na nugetky." Fakt toto jsem v plánu neměl, jenom mě napadlo, že by chtěl ještě HappyMeal.

Z jeho výrazu jsem poznal, že ne.

Šli jsme dál a já se chystal začít se svým proslovem, který jsem cvičil několik hodin.

„Pamatuješ, jak jsme po škole šli do mekáče, kde jsme si něco dali? Vždycky sis dal HappyMeal, a i když jsem si objednal dost jídla, tak jsem ti vždycky kradl hranolky, protože už tehdy ses mi zdál strašně roztomilý, když ses naštval. Sice ano, když se fakt naštveš tak jde z tebe trochu hrůza, ale vždycky tak hezky krčíš nos jako králíček." Usmál jsem se na něho a chtěl ho vzít za ruku, ale uznal jsem, že je na to trochu brzo.

„Nebo když po škole jsme zašli ke mně, kde jsme spolu hráli. Strašně mě bavilo s tebou hrát hlavně hry, kde jsme hráli proti sobě, protože ten pohled na tebe, jak si užíváš to, že si nade mnou vyhrál, byl k nezaplacení. Vždycky se ti tak hezky rozzářili oči." Zavzpomínal jsem na ty jeho oči, které i přesto, že jsou tmavé jako onyx, dokážou být zářivější než všechny hvězdy na nebi.

„Vím, že to bylo pro tebe těžké a opravdu mě to mrzí, nikdy v životě bych tě nechtěl rozesmutnit. Trápil ses, ale nejhorší je, že ses trápil kvůli mně a to...Někdy se kvůli tomu nenávidím, pořád jsem mlel o té blonďaté krávě a ubližoval ti tím. A nedivím se, že ses kvůli mně převlíkal za někoho jiného, jenom, abych konečně viděl někoho jiného, ale pravda je, že jsem neměl city jenom pro ni, ale i pro tebe. Víš, že jsem měl rád Nicol, protože se chovala jako ty. Být s ní bylo jako být s tebou." Smutně jsem se usmál.

„Staly se věci, díky kterým, jsem dost pochyboval o své orientaci a ty jsi tomu akorát napomáhal, protože ty jsi asi ten důvod, proč jsem si říkal, že se mi nelíbí jenom holky, ale i tmavovlasý kluk, který má onyxové oči a má rádi HappyMeal, jo a ‚úplně čistě náhodou se jmenuje Nico di Angelo." Podíval jsem se mu do očí a snažil jsem se zbavit nutkání ho políbit.

Poslouchal jsem každé slovo a sem tam se podíval na jeho ruku, která se věčně natahuje k té mé.

Chtělo se mi usmívat, brečet, říct mu ať už mlčí, omluvit se, a to všechno dohromady.

A když se na mě díval, těmi krásnými oči....

„Sakra, kašlu to." Vzal jsem ho za ruku a díval se všude možně jen ne na něho.

Vedl mě někam do nedalekého parku. Co tam chce?

Mlčel jsem a nechal jsem ho, ať mě vede, kam chce.