Mischele

Kapitola 16

Slyšela jsem kroky. Byla jsem příliš unavená na to, abych se byť pohnula. Ležela jsem na tom dřevě, co mělo evokovat postel. Zastavily se u dveří od mé...cely. Zašramotily klíče. Zámek vrznul a dovnitř s na chvíli dostalo světlo. Musela jsem přivřít oči, jak mě to oslepilo, zahlédla jsem jen tmavou siluetu.,,Mischele?" Ozval se hlas, který jsem zoufale chtěla slyšet, ale zároveň jsem doufala, že už ho neuslyším.,,Kristiane! Co tu děláš?!" Bylo mi jedno, že mám hlad, žízeň, je mi zima a jsem z toho všeho pološílená.,,Přišel jsem si pro tebe, nechci aby si zemřela. Musíme utéct," vyhrkl a popadl mě za ruce. Ani jsem se nehnula. ,,Mischele, prosím, nenuť mě to udělat. Já o tebe nechci přijít. Nemůžu o tebe přijít. Miluju tě," ta slova se mi zaryla do paměti. Oči se mi zalily slzami, věděla jsem, že je to v háji. Že se něco musí stát, ne něco, musím být pryč. A bylo to naprosto jednoduché. Bojím se polibků, tak jako včely.Jsem rozechvělý,klid nemám na chvilku.Bojím se polibků.Chytla jsem jej za ruce, podíval se na mě.Miluji Evua její něžný zrak.Štíhlému zjevuvzdávám hold právě tak.Ach, mám rád Evu!Usmála jsem se, klečel přede mnou a drželi jsme se za ruce.Hle, svatý Valentýn!Jak jen mu řícivšechno, co vím...Chci se ho stříci.Ach, svatý Valentýn!Podíval se na mě, usmál se.,,Miluju tě," usmála jsem se, nevěděl, co se tím mění, nebo možná věděl, ale nedbal.Jsem zasnoubenýa šťasten, šťasten jsem. Nic lepší není než býti milencem a zasnoubený.Naklonila jsem se k němu. ,,Bojím se polibků, tak jako včely. Jsem rozechvělý!" Dál jsem se nedostala, políbila jsem jej. Vytřeštil oči, už to pochopil. Moc, které jsem se bála, kterou jsem opovrhovala, jsem nakonec použila, abych jej zachránila. ,,Klid nemám na chvilku, bojím se polibků," zašeptala jsem zbytek básně od Paula. Plakala jsem, cítila jsem horké slzy na tvářích, jak se pomalu kutálely dolů pod bradu a padaly na jeho tvář.,,Odejdi, zapomeň na mě, bude ti líto kočky, kterou měla sukuba, postaráš se o ní, ona ti bude jedno. Nebudeš to nijak řešit, prostě splníš všechny příkazy," ta slova se mi říkala těžko, i on plakal. Chápal co dělám, že ho nutím udělat tu jedinou věc, kterou nechtěl. Něměl však na výběr. Sukubám se nedalo vzdorovat. Ne po polibku z lásky.Jeho oči ztmavly. Podíval se na mě úplně cize, znechuceně. ,,Tak tohle chceš zkoušet, ty mrcho?!" Zaburácel a odstrčil mě, uce si otřel o kalhoty, jako kdyby si utíral něco hodně nechutného. Otočil se na podpatku a odešel. Nedalo mi to, a rozbrečela jsem se.