My story in Legend of Zelda✔

-1-

,,I am the sun..you know you need me.." Probudila mě písnička od Bahari - Savage.
Miluji tu píseň. Sedla jsem si na postel a vypla budík. Další den. Další nadávky, posmívání, šikana, ani neví co se mnou ta slova dělá..To zvládneš Karen..Už jen pár týdnů a pak prázdniny. Dva měsíce klidu. Možná, budu mít štěstí a zapomenou na to všechno. A možná, taky moje noční můra nikdy neskončí. Vschop se Karen! Ignoruj je jak tě to učil táta!

Jo..Táta..Promnula jsem si obličej a vstala. Protáhla jsem se a uslyšela křupnutí ze zad. ,,Nahhh.." Vyšla jsem ze svého pokoje a šla po schodech dolů. Už my zbíval jeden schod, když jsem si všimla že se na podlaze válí oblečení. Jak jinak. Máma má zase "návštěvu". Prootočila jsem očima a snažila se co nejtišeji jít do kuchyně. Máma má každé ráno kocovinu a tak slyší i toho nejmenšího mravence.

Vzala jsem si na snídani banán. Na svačinu si zřejmě vezmu jen jablko páč tu nic jiného není. Šla jsem zase co nejtišeji do svého pokoje. Zavřela jsem dveře a oddychla si že jsem to zvládla. Snědla jsem banán a šlupku hodila do koše. Oblékla jsem si bílou mikinu s černými ryflemi z dírami na koleni. Své černé vlasy jsem si dala do nějak moc nepovedeného copu. Hodila jsem si bágl na záda a opět šla co nejtišeji ke dveřím.

Otevřela jsem dveře a následně zavřela. Šla jsem po schodech dolů protože nemáme výtah. Jako mohli bysme ho mít, ale to by mamka musela přispět jako všichni ostatní. Vyšla jsem z paneláku směr škola. Už jsem byla u školy ani ne 10 metrů a mě začalo bušit srdce jak při výbuchu atomovky. Nemám na to. Nemůžu tam jít..Že bych šla za školu? Ne, to nejde.
Nádech výdech.

Stála jsem opřená o sloup a dívala se po lidech. Všichni na mě tak podivně pokukovali, ale to není žádná novinka. Já hlavně hledám šikanátory. Nikde nejsou, že by šli zase za školu? A já měla aspoň na jeden den klid? Ne..Bohužel. Támhle jsou..Byli v obchodě, že mě to nenapadlo. Jakmile zazvonilo tak jsem běžela co nejrychleji do školy. Byla jsem u skříněk a brala si některé těžké učebnice co se mě nechtěli tahat domů.

,,Ale ale ale~" Uslyšela jsem za sebou Jeffuf hlas. Srdce jsem měla až v krku jako kdybych běžela 10 kilometrů. Neodvážila jsem se otočit ale zřejmě to Jeff vyřešil. Rukou mě chytl za rameno a otočil si mě čelem k němu. Přišpendlil mě ke skříňkám tak že, si dal svoje dlaně vedle mojí hlavy.
,,Za kolik mi dá, tvoje máma?" Zeptal se a následně se celá jeho parta zasmála.

,,Na něco jsem se ptal!" Vykřikl na mě až jsem sebou cukla protože jsem to nečekala. Ale neodpovídala jsem. ,,Jsi hluchá?" Zvedl pobaveně obočí a já se stále dívala do země a neodpovídala. Zvedl svojí dlaň a dal mi facku, padla jsem k zemi. Všichni u skříněk zpozorněli můj pád a začali se smát. To už jsem nevydržela a utekla pryč se slzami v očích. Jak běžím po chodbě tak se mi kolemjdoucí vyhýbají.

Utekla jsem na dívčí záchody kde naštěstí nikdo nebyl. Uprostřed místnosti jsem padla na kolena a začala brečet. Pálela mě přitom pravá tvář kde mám otisklou Jeffovu ruku. To bude modřina. Schovala jsem obličej do dlaní a brečela. Za všechno může máma! To kvůli ní měl táta autonehodu! Využívala ho jen pro posraný prachy! Začala mě ukrutně bolet hlava z toho jak moc na sebe řvu v hlavě.

,,Karen?" Někdo zaklepal a otevřel dveře. Taky máte ve škole aspoň jednu fajn učitelku se kterou se dá povídat ne? ,,Karen!" Přiběhla ke mě a dřepla si.
Odhrnula mi ruce z obličeje a chytla mě dlaní za díky bohu zdravou tvář. Zvedla mi hlavu aby mi vyděla do očí. Zarazila se když viděla tu druhou tvář kde je obrovská modřina. Zakroutila hlavou obejmula mě. Objetí jsem jí ale neopětovala.

Odtáhla se a usmívala.
,,Běž domů." Zarazila jsem se.
Vždyť jsem teď přišla do školy..Proč bych měla chodit domů? Zkřivilo se mi obočí a jenom jsem se jí dívala do očí. ,,C-co?" Pohladila mě znovu po hlavě. ,,Půjdeš domů ano? Řeknu řediteli že se ti udělalo nevolno a já tě pustila domů." Usmála se na mě a setřela mi slzy. Obejmula jsem jí kolem krku a ona mi objetí oplatila.
,,D-děkuju..Moc děkuju." Pomohla mi na nohy a šli jsme k zadnímu vchodu školy. Podala mi batoh usmála se a zamávala mi.

A co teď? Máma si myslí že jsem ve škole..Já jsem měla jít za tu školu. Šla jsem pomalu po chodníku a potkávala náhodné lidi. Sedla jsem si na lavičku v menším parku.
Vzala jsem si svůj batoh na klín a dívala se čím bych mohla tak zabít čas. Úplně na dně tašky jsem našla papír. Vzala jsem si ho a něm bylo
,,Chtěl bych si užít s tvou mámou <3" Prootočila jsem očima a papír vyhodila do koše nedaleko ode mě.

Je hele, našla jsem stovku ve svém pouzdře. A já si myslela že mi jí ukradli a ona byla jenom v pouzdře..Ušklebila jsem se a chytla stovku do ruky. Pouzdro jsem hodila zpádky do tašky a šla se podívat do nějakého obchodu. Chodila jsem po městě a lidi si mě nevšimali. Krásnej pocit. Už jsem chtěla zajít do menšího obchůdku když jsem si všimla že tu postavili obchod s komixy.
Teď jsem očima jezdila kam půjdu. Něco sladkého nebo komix? Něco křupavého nebo nějaká videohra? Ušklebila jsem se nad čím přemýšlím. U mě vždy vyhráli videohry.
Okey here we go!