My story in Legend of Zelda✔

-14-

,,Už tam budeme, nasaď si tu kapuci." Řekla mi po chvíli cesty. ,,Samozřejmě." Přikývla jsem na souhlas a rychle jsem si hodila vlasy co nejvíc do zadu a dala si kapuci. Vjeli jsme do města, bylo to to stejné město kde na mě házeli to ovoce. Zrychlil se mi dech. Nemohla jsem se pořádně nadechnout. Otočila jsem hlavu do zadu a sledovala Linka který za námi běžel. Vypadalo to že už chudák nemůže. Když mě uviděl tak zaštěkal, usmála jsem se na něj a otočila hlavu zpádky do předu. Lidé na nás mávali, někteří do konce tleskali. Musí jí mít hodně rádi.

Projeli jsme několika uličkami a když už jsme projeli tou poslední naskytl se mi pohled na obrovský zámek. Před zámkem byl velikánský most. Mírně jsem pootevřela pusu úžasem. Tak oproti tomuhle je můj dům chlív.. Pomyslela jsem si. Vjeli jsme na most a on se začal houpat. Ztuhla jsem a čekala na nejhorší. Poté most vydával divně zvuky, jako kdyby něco skřípalo nebo vrzalo. Popohnala jsem Eponu abych už byla pryč. Dík bohu, jsme konečně vjeli do zámku. Princeznin kůň se zastavil a Zelda z něj slezla.

Samozřejmě jsem udělala to samé. Link ke mě přišel a sedl si opět vedle mé nohy celej unavenej. Musela jsem se zasmát tomu jak mu vyšel jazyk z tlamy. Zelda zapískala, z pravého rohu přiběhli dva muži. Jeden běžel k Zeldě a druhý ke mě.
Zarazila jsem se když přiběhl ke mě a usmál se, pohladil Eponu a vedl jí někam pryč.
To stejné udělal ten druhý jejímu koni. ,,Neboj se, postarají se o ně. Teď mě prosím následuj." Otočila se ke mě. Přikývla jsem a poslušně jí následovala. Otevřeli se obrovské hnědé dveře a my vešli do vnitř.

U dveří z každé strany stáli dva muži v brnění. Slušně nás pozdravili. Šli jsme dál, prošli jsme chodbou a objevili se v obrovské hale. Vydechla jsem úžasem a otočila se do kola abych si to tu celé prohlédla. Zelda se na mě otočila a uviděla jak se tu točím s pootevřenou pusou. Usmála se na mě, úsměv jsem si opětovala. ,,Líbí se ti tu?" Pozvedla obočí. ,,Je to tu úžasné!" Zazubila jsem se. Zelda se jen ušklíbla a řekla ať jdeme dál. Šli jsme po schodech na horu a tam stál starý muž a vedle něho o něco mladší klučina. Mohl být starý tak jako já.

,,Potřebuji pomoc." Přišla za starým mužem a dala mu ruku na rameno. Zatím co si ti dva povídali mě sledoval ten mladší. ,,Čau." Usmála jsem se na něj. ,,Eheh..Čau." Uchechtl se. Link přiběhl za mnou a opět si sedl vedle mě. ,,Jak se jmenuje?" Přišel k nám. ,,Link." Vykulil oči. ,,Tohle je Link?" On ho zná? ,,Uhm." Kývla jsem. Začal se smát. Pozvedla jsem obočí a nechápavě jsem ho sledovala. ,,Bože, ty jsi vážně blbec." Zakroutil hlavou stále se smíchem. ,,Linku?" Zeptala se Zelda. Oba dva jsme se otočili, Zelda stála před světle hnědými dveřmi. Starý muž do nich vešel s několika knihami.

,,Tak pojď Linku, proměníme tě zpádky." Usmála se. Link se ale nehl z místa. Zelda si povzdychla a promnula si rukou čelo. ,,Tak běž." Pohladila jsem ho po hlavě. Zvedl hlavu, kývla jsem směrem ke dveřím. Link šel pomalu k Zeldě. Ta ho pohladila za uchem a dotáhla ho do místnosti.
Usmála jsem se a šla si sednout k menšímu stolu který byl uprostřed místnosti. Nervózně jsem začala prsty klepat do stolu.
Po nějaké chvíli jsem se začala nudit a tak jsem poprosila toho mladíka jestli by mi neukázal cestu ven ze zámku, že bych šla za Eponou.

S úsměvem mi vyhověl. Šli jsme po schodech dolů, až k obrovským dveřím. Rozloučil se semnou a já šla do stáje hned vedle zámku. Otevřela jsem zastaralé dveře a vešla do vnitř. Koně byli uvázani každý sám k nějakému dřevu. Začala jsem se rozhlížet na všechny strany a hledala Eponu. Našla jsem jí skoro až na konci stáje. Přišla jsem za ní a pohladila jí. ,,Tak a teď stačí jen počkat." Usmála jsem se a vzala jablko ze země a nabídla jí ho. Poslušně ho snědla. Sedla jsem si na zem a opřela se o dřevěnou stěnu, Epona si lehla vedle mě a dala hlavu blíž ke mě abych jí mohla hladit.

Po dhooooooouhé době

Epona sebou trhla. Prudce jsem otevřela oči a zjistila že jsem opět usnula. Epona dala hlavu vedle mých noh a v pohodlí usnula. Co teď asi dělá máma? Strašně by mě zajímalo jak to teď vypadá v reálném světě.. Uslyšela jsem něco hlasy. Dva mužské hlasy. A byli čím dál blíž a blíž. Z rohu jdem uviděla dva něco jako kdyby sedláky kteří o něčem diskutovali a prošli kolem mě a vůbec nepostřehli že tu sedím. ,,Heh..Jsem neviditelná." Uchechtla jsem se. Protřela jsem si oko a zívla si.

Kolik je vůbec hodin? Pomyslela jsem si. Chtěla jsem se zvednout jenže mi zdřevěnili nohy. A nehorázně mě bolí zadek. Je to tu moc tvrdý. Tak se nediv když sedíš na zemi. Zasmála jsem se sama sobě. Po chvíli jsem ale vstát opravdu musela protože jsem se musela protáhnout. Pořádně jsem se protáhla a cítila se lépe. Kůň naproti nás začal vyvádět. Polekala jsem se a doufala že se neutrhne lano na kterém je přivázan. Váhavě jsem za ním pomalými krůčky přicupitala s rukama před sebou. ,,V klidu..Všechno je v pořádku.." Snažila jsem se znít klidně. Kůň si mě všiml a začal vyvádět ještě víc. ,,Pššššš.." Přišla jsem až k němu. Na chvíli se zastavil a já k němu natáhla ruku a pomalu ho pohladila po tváři.

,,No vidíš..Všechno je v pořádku." Usmála jsem se. Kůň se uklidnil nebo to tak aspoň vypadalo. Šla jsem zpádky za Eponou jenže jsem si všimla postavy v zádu u dveří. Byl to..Link! Už jako člověk! Usmál se na mě a vydal se ke mě. Zasmála jsem se a běžela k němu. Roztáhl ruky do stran a já na něj skočila. Obmotal své ruce kolem mého pasu a začal se semnou točit na místě. Já mu obmotala ruce kolem krku a měla jsem slzy na krajíčku.
Přestal se semnou točit a pustil mě na zem ale nepřestálel se semnou objímat.

,,Chyběl jsi mi.." Zabořila jsem hlavu do jeho ramene.
,,Vždyť jsem byl pořád s tebou..Jenže v jiné podobě." Uchechtl se. ,,To nevadí.." Přimáčkla jsem se blíž k němu. Po chvíli objímání jsem se od něj odlepila. On měl stále ruce na mém boku a já svoje na jeho ramenech.
Usmál se na mě a já se začervenala. ,,Jsi roztomilá když se červenáš.." Uchechtl se. To mě donutilo se začervenal ještě více.

Začal se ke mě pomalu a až nebezpečně přibližovat.
Vykulila jsem oči a s napětím ho sledovala. Zavřela jsem oči a čekala. Najednou jsem ucítila jeho rty na těch svých. Nejdřív čekal abych se nevylekala. Když jsem si ho přitáhla k sobě pochopil že může pokračovat.
Polibek prohloubil a já po něm opakovala pohyby. Nikdy jsem se s klukem nelíbala..Tohle je po prvý. A je to..úžasný. Link se ode mě odtáhl a zůstalo mi po něm jen jemné mravenčení na rtech. Zadíval se mi do očí a až teď byl červený jako já.
Zhluboka jsme dýchali a každý znáš přemýšlel na tím co se teď odehrálo..

(Ɔ ˘⌣˘)˘⌣˘ C)

(っ˘з(˘⌣˘ )

(͡° ͜ʖ ͡°)