My story in Legend of Zelda✔

-2-

Vešla jsem do obchodu a zazvonil nějaký zvonek. Lekla jsem se ale pak zasmála. Šla jsem se podívat na komixy, ale žádný mě nezaujal. A nebo že by ano? Našla jsem Simpsonovský komix. Prolistovala jsem ho narychlo a vypadá to zajímavě. A jen 25kč super.
Ještě jsem se šla podívat na nějaké videohry ale většinu jsem buď dohrála a nebo to bylo pro děti. Když táta umřel tak jsem dostala všechny jeho věci. A některé oblečení, když se mi líbilo tak jsem si to nechala a když ne tak jsem darovala.

Chodila jsem mezi regálama ale nic. Jsou tu jenom hry které už doma mám. Už jsem to chtěla vzdát a jít zaplatit jen ten komix. Přišla jsem k pokladně a předdemnou stál týpek okolo 20 let možná. Ale nikdo za pokladnou nebyl a tak jsme tam jen stáli. ,,Nahh..Než ten špekoun přileze tak tu zestárnu." Zasmál se. Opřel se o pult a otočil se na mě.
,,Ty vole, holku jsem tu ještě neviděl." Uchechtl se a projel si mě očima.

,,Kolik ti je?" Olízl si rty a mě naskočila husí kůže. ,,K-kolik tobě?" Zvedla jsem zrak z podlahy. Měl blonďaté vlasy které mu trochu padali do obličeje. Na krku měl vytetovaného nějakého draka. Jinak měl na sobě tričko s potiskem Batmana a zelené kalhoty. ,,Ale já se ptal první." Zamračil se malinko.
,,Ale já jsem holka.." Ušklebila jsem se. Kde se ve mě bere ta sebejistota? Problesklo my hlavou.

,,24." Zasmál se. No, byla jsem blízko. ,,Teď ty." Ukázal na mě prstem. ,,Prstem s-se neukazuje." Zamračila jsem se malinko. ,,Já vím, ten je na jiné věci.." Kousl se do rtu.
Na koho jsem to zase narazila.. Prootočila jsem očima a on se zasmál. ,,17." Odpověděla jsem. ,,Ty bláho, já myslel 19." Ušklebil se.
,,Jsem John." Podal mi ruku až teď jsem si všimla že má na prostředníčku prsten. ,,Karen." Přijmula jsem jeho ruku.

,,No, jsem rád že jsem tě poznal Karen. Já na toho blba tady čekat nebudu." Odhodil hru někam pryč a prošel kolem mě. Nevoní zrovna nejlíp..Já jsem tam stála ještě asi 2 minuty.
Už jsem to nevydržela.
,,Haló?" Řekla jsem a dívala se po celým obchodě.
,,Už du moment!" Ozvalo se ze dveřích které byli vedle pokladny. ,,Omlouvám se, musel jsem něco vyřešit." Vyšel ze dveřích takový 35letý chlap s menšími vousy a hnědými vlasy.

,,Bude to všechno?" Vzal můj komix a přejel sním o sklo kde následně zapípalo. ( Víte co myslím že jo? :D)
,,Ano." Usmála jsem se. Vzal komix a začal ho dávat do nějakého průhledného tenkého sáčku. Zadívala jsem se pořádně na jeho stůl a všimla si jedné hry. Vzala jsem jí do rukou a dívala se na obal. ,,Co je to za hru?" Zvedla jsem zrak. ,,To nevím, přivezli jí teprve včera. Ještě jsem jí nehrál takže ti o ní asi nic neřeknu protože to sám nevím." Zasmál se a položil na pult můj komix a šel se věnovat regálům.

,,The Legend of Zelda.." Přečetla jsem její název na hlas. Podívala jsem se do zadu co o ní píšou ale bohužel nebyl tam návod v češtině. ,,Tak já si jí vezmu..Kolik stojí?" Otočil se na mě a šel se podívat. ,,Hmm..50Kč." Odvrátil zrak od počítače směrem ke mě. ,,Uhh..No tak já si jí vezmu." Podala jsem mu hru společně s 50 korunou. Podal mi hru a já byla na odchodu. Vyšla jsem ven a viděla jsem že se sem ženou mraky.

Bude bouřka. Proč ne že jo.
Už jsem byla na cestě domů když začalo brutálně pršet. Povzdychla jsem si a běžela domů. Rychle jsem vytáhla klíče a na schodech jsem běžela jako kdyby po mě běžel gepard. Otevřela jsem dveře od bytu a na zemi už  nebylo žádné oblečení. ,,Oh zlatíčko už jsi doma." Vyšla máma z kuchyně. Zarazila jsem nad tím co to má na sobě. Uplé červené šaty s velkým výstřihem. Šaty končili někde v půli stehen.

,,Moc tam prší?" Zeptala se na mě a projela si mě očima a tvářila se znechuceně. ,,Um..Jo." Řekla jsem a vyzula si boty a šla je dát na radiátor. ,,To abych si vzala deštník." Jak řekla tak udělala. ,,Pa zlato. Nevím kdy se vrátím. Když tak máš v mrazáku pizzu a trochu zmrzliny jsem ti nechala. Mám tě ráda." Zabouchla za sebou dveře. ,,Ale já tebe ne."

Mokré věci jsem dala na radiátor a oblékla se do čistého a voňavého. Osušila jsem si vlasy a udělala si drdol. Zapla jsem si televizi a pustila tam Futuramu. Vytáhla jsem si svůj komix který naštěstí nebyl zmoklý.
Ani ne za 15 minut jsem to měla přečtený. Hodila jsem komix do šuplíku a šla se napít.
Nalila jsem si čistou vodu a opřela se o linku s tím že nevím co budu dělat. ,,Ajoooo.." Položila jsem slenku na linku a šla do pokoje.

Vytáhla jsem z batohu videohru. Zapla jsem jí na televizi a vzala jsem joystick
Hrála jsem za postavu jménem ,,Link" Zajímavý jméno. Chvíli jsem jen tak plnila úkoly a řekla si že je to kravina. Vzala jsem telefon a zjistila jsem že je už půl deváté. Já tu hru hrála celý den?

Šla jsem do kuchyně vytáhnout pizzu a hodit jí do trouby. ,,Už to hrát nebudu je to kravina." Vzala jsem svoji skleničku a dopila jí. Sedla jsem se ke stolu a dívala se na skleničku. Otáčela jsem jí furt sem a tam. Nakonec jsem jí položila a šla zase hrát tu hru. Asi jsem se zamilovala do hry. A jde to vůbec? No furt lepší než být závislá na Fortnite. Pak jsem musela jít ale zase dolů protože je pizza hotová. Já se ale nachodím.

Vzala jsem si sebou ještě nějaký pomerančový džus který jsem našla úplně v zadní straně ledničky. Sedla jsem si na postel udělala si pohodlí a hrála. Opravdu jsem se zabouchla do hry..