My story in Legend of Zelda✔

-11-

Link se ode mě odtáhl a vřele se usmál. Samozřejmě jsem mu úsměv oplatila, chytl mě za ruku a vedl do domu.
Už si na to budu muset zvyknout na ten jeho dotek.
,,Nechceš si jít lehnout?" Zeptal se. ,,Ne, jsem v pořádku. Neboj." Usmála jsem se, ten je ale starostlivej.
,,Tak dobře. No, já půjdu tedy něco koupit. Budu tu co  nejrychleji! Přísahám!"
Dal mi ruce na ramena a dlouze se mi podíval do očí.
,,Neboj se. Budu v pořádku." Zasmála jsem se ale Link se tvářil furt starostlivě.

Zvedl měšec ze země a vyšel ven, šla jsem ke dveřím a opřela se o futra.
Nasedl na Eponu a ještě se na mě otočil. ,,Bude to jen chvilka." Prootočila jsem očima. ,,Tak už jeď." Ušklebila jsem se. Pousmál se a pobídl Eponu. Epona poslechla a začali se ode mě vzdalovat. Dívala jsem se na ně dokud nezmizeli v dáli.
Zavřela jsem dveře a opřela se o ně. ,,A co teď?" Řekla jsem do ticha. Rozhlížela jsem se na všechny strany a přemýšlela čím bych zabila čas než přijede.

Co kdybych si šla kreslit? Oh..mají tu vůbec papíry?
Šla jsem k jedné malé skříňce a s nadějí jí otevřela. Ale bohužel jsem našla jen prázdné chemické baňky.
Tak kreslení neprošlo, Co něco jiného?
Šla jsem k další skříňce a zase nic. Takhle se to několikrát opakovalo. Prozkoumala jsem to i nahoře ale opět jsem neuspěla. Znuděně jsem si sedla na schody a ruce jsem si položila na kolena.

Tý vado..Čím tu teda Link zabíjí čas? Nojo..On může chodit ven, narozdíl ode mě.
Neřekla bych že to někdy řeknu ale..chybí mi můj starý život. Začínají mi chybět i mojí šikanátoři..Moje učitelka..Dokonce i ten úchylnej týpek z toho obchodu. Jak se jen jmenoval? Jerry? Ne to ne, John? Jo tak nějak to znělo. Byl úplně první člověk který o mě projevil zájem bez toho aniž by mě potom někde ponížil či zmlátil. I máma mi začíná chybět..I když ke mě nechovala tak velké city jako já k ní. Ona se o mě stará jen proto že musí. Ale i tak je to poslední člen z rodiny který mi zbyl..

Rychle jsem si utřela slzu a snažila myslet na pozitivní věci. Jak se mám spřátelit se Zeldou? Jak jí mám přesvědčit že jsem na její straně? Možná že když jí řeknu svůj příběh tak změní názor. A nebo si taky bude myslet že ji jen tahám za nos.
Promnula jsem si obličej a zadívala se ven z okna. Link stále nikde, To je samozřejmý když odjel před pár minutama. A moment..Link má knihovnu?

Celá natěšená jsem v rychlosti blesku zvedla svůj zadek a běžela ke knihovně.
Není moc velká ale zase ani ne moc malá. Prohlédla jsem si několik knížek ale nejvíc mě zaujala ta, která povídá o stvoření v téhle říši. Jinak prostě zajímavosti o zvířatech co tu pobíhají.
A musím říct že je tlustá jako můj Atlas ve škole.
Sedla jsem si ke stolu a četla.
Tohle je poprvý co ráda čtu.
A mají tu zajímavá stvoření.

- Po dlouhé době -

,,Karen?" Pohladil mě někdo jemně po hlavě. Otevřela jsem pomalu oči ale vyděla jsem rozmazaně. Promnula jsem si obličej a uviděla postavu přede mnou. Usmívající se ho Linka
Narovnala jsem se a znovu jsem si promnula obličej, zatím co Link mi vzal knížku a vrátil jí na původní místo.
Poté si sedl na proti mě ke stolu stále s úsměvem na tváři. ,,Vypadáš ospale." Uchechtl se a dál ruce na stůl. ,,Možná je to tím že jsem se teď vzbudila?" Opět jsem si promnula jedno oko protože jsem stále viděla rozmazaně.

Link dal na stůl svoji brašnu a vytáhl z ní spoustu věcí.
Rybu, brambory, různé druhy zeleniny i ovoce, vepřové. Poté několik skleniček. ,,A nakonec..." Ušklebil se na mě. Malinko jsem zrudla a zadívala se na stůl. ,,Na." Vytáhl něco měkého a zabaleného.
Zvědavě jsem si to od něj vzala a prohlížela si to.
,,Koupil jsem ti nějaké oblečení. Aby jsi nechodila jen v tomhle. Snad jsem trefil tvojí velikost." On..mi..koupil..oblečení..
Překvapeně jsem se na něj podívala zatím co on se na mě usmíval.

,,Běž si to vyzkoušet." Kývl hlavou na oblečení. Já jsem ale stále nemohla uvěřit že to udělal. ,,Běž nahoru, tam budeš mít soukromý." Zvedla jsem zrak a dívala se mu do očí. ,,Nebudu tě šmírovat. Neboj." Zazubil se. Celá nadšená jsem ho obejmula a běžela nahoru. Ještě než jsem ze sebe sundala oblečení tak jsem se ujistila jestli mě doopravdy nešmíruje. A nestalo se tomu tak. Ale musela jsem si to ověřit přece..je to chlap.

Sundala jsem ze sebe všechno oblečení kromě spodního prádla a oblékla jsem si to co mi koupil.
Je to úplně stejné oblečení jako má Link. Dokonce i stejná barva. Koupil to nebo je to jeho staré oblečení které jen vypral?
Oblékla jsem si to a opravdu jsem se do toho vešla. Až tedy na tu horní část ta byla moc uplá. Takže jsem v tom měla velké poprsí. Zřejmě jediná věc co jsem po mámě zdědila. Šla jsem po schodech dolů a Link zrovna krájel zeleninu.

,,Jak vypadám?" Zeptala jsem se. Link zvedl zrak ke mě a přestal krájet. ,,Jako já." Uchechtl se. Prootočila jsem očima a šla za ním.
,,Sluší ti to." Zadíval se mi do očí, začervenala jsem se a odvrátila zrak. ,,Co vaříš?"
Změnila jsem téma aby mě neviděl jak se červenám.
,,Em..Budu dělat rybu s bramborama a zeleninou."
Začal opět krájet zeleninu.
,,Pomůžu ti!" Zazubila jsem se a šla pro nůž. Zvedla jsem ho do vzduchu a Link se na mě otočil. ,,Beru si rybu." Řekla jsem zlomislným hlasem. Link se zasmál a začal opět krájet zeleninu.
Vařím s Linkem..Aspoň jedna pozitivní věc tady.

Vítám vás u nové kapitoly!
Tahle je o ničem já vím já vím🙁 Ale mě docházejí nápady vážně😭😆
Ale nebojte! Další kapitola bude lepší! Snad..😂💙
Doufám že mě neukamenujete že další kapitola vyjde až zase za dlouho😂💜  Mějte se😘
I 🖤 you guys (^-^)