My story in Legend of Zelda✔

-12-

Po dlouhé době jsme se s Linkem najedli jako normální lidi. Link mi poté vyprávěl zajímavé věci z jeho života. Ale pak jsme došli k mému životu. ,,Karen děje se něco?" Sepnul ruce na stole a pozorně mě sledoval. ,,No..Já.." Odvrátila jsem pohled. ,,Karen, už dlouho pozoruju jak se trápíš vždy když začneme mluvit o tobě. Když to řekneš uleví se ti." Vřele se na mě usmál. Podívala jsem se do těch jeho modrých očích a bylo opravdu vidět že mi chce pomoci.

,,Nebudeš mi věřit."  ,,Aspoň to zkus." Chytl mou ruku do těch svých a neopovažoval se jí pustit. Celá červená jsem se pořádně nadechla a připravovala se na to abych mu to mohla konečně říct. To zvládnu, představuj si že je to psychiatr. Začala jsem vyprávět vše o svém životě.
Vyprávěla jsem mu vše do posledního detailu zatím co on bedlivě poslouchal.
Když jsem se blížila k tomu co se stalo než jsem se objevila zde, neudržela jsem slzy.

Dovyprávěla jsem celý svůj příběh a brečela jako malé dítě. Link oběhl stůl a pevně mě obejmul. Obmotala jsem mu ruce kolem pasu a brečela mu do košile, kterou měl už skoro celou mokrou.
Zatím co on mě hladil po hlavě a šeptal že vše je v pořádku že se nemusím bát nebo že mě ochrání. Odtáhla jsem se od něj a snažila se o úsměv. Palcem mi utřel poslední slzu a snažil se mě nějak rozesmát. Dělal všelijaké obličeje a gesta, smála jsem se jak praštěná.

,,Půjdeme ven?" Řekl nadšeně. Ztuhla jsem na místě. ,,V-ven? Já ale nemůžu.." Řekla jsem smutně a v hlavě se mi přehrálo to co se stalo ve městě. ,,Ale můžeš! Nic se ti nestane. Budeš semnou." Opět se usmál. Odvrátila jsem zrak. Proč mi tohle dělá..? Projelo mi hlavou.
,,Tak fajn." Prootočila jsem očima a usmála se. Celej natěšenej si vzal brašnu a vyběhl ven z domu.

S úsměvem jsem šla za ním.
Přivedl Eponu a chtěl abych nasedla. No to snad ne..Znovu už to fakt nedám. Navrhla jsem mu že se můžeme jít projít, protože jsem vážně nechtěla s ním jet na Eponě.
,,Víš, já bych tě chtěl vzít na jedno krásné místo. A na Eponě tam budeme rychleji.
A ty chceš jít pěšky?" Zvedl obočí. ,,Jasně, třeba se takhle víc poznáme." Zasmála jsem se a pokrčila rameny. Zakroutil hlavou a přikývl na souhlas.

Celou cestu jsme se více a více poznávali. Když jsme vstoupili do lesa byla větší sranda. Protože na Linka ze stromu spadla šiška. ,,,Jauu!!" Chytl se za hlavu a podíval se na horu. Dostala jsem záchvat smíchu zatím co mě Link probodával pohledem.
,,Čemu se směješ?!" Řekl jakoby "naštvaně". Celou cestu byl nafučenej a já se snažila zadržet smích. Když už to vypadalo že jsme se ztratili, tak jsme došli na místo. Byla to vážně krása. Sedli jsme si do trávy a sledovali tu nádhernou krajinu. Běhali tu všude divoké koně. ,,Sem chodím abych se odreagoval."
,,Je to tu nádherné."

--O 1 hod. později--

Kdyby opět Link nezačal mluvit tak bych usnula.
,,Linku!" Zakřičel někdo za námi. Rychle jsme se otočili a stál tam nádherný hnědý kůň a na něm seděl nějaký chlap. Zarazil se když se na mě podíval, ale nechal to plavat. Vypadalo to že mu je jedno jak vypadám.
,,Potřebujeme pomoc!" Vrátil zrak k Linkovy. ,,Co se stalo?"
,,Není čas jedem!" Mávl na něj. Měl sebou ještě náhradního koně v šedé barvě. Ještě než Link vstal a odjel s ním tak mi řekl že mám na něj tady počkat.

Přikývla jsem a jen sledovala jak odjíždějí. Teď už tu sedím jen já a moje myšlenky. No wow..Zase sama. ,,Naahh.." Odfrkla jsem si a lehla do trávy. Ruce jsem si dala za hlavu a sledovala oblohu. Občas tu proletěl nějaký pták ale jinak nic. By mě zajímalo jak Dark vypadá. Jako vím jak vypadal ve hře..Ale tady to může vypadat jinak. Link taky nevypadá přesně podle hry. No uvidíme.. Začali se mi zavírat oči. Hodila jsem všechny myšlenky za hlavu a usnula.