Bylyjsme kamarádky od mala , neztratila jsi o mě zájem jen tak ze dne na den. Protože ty jsi byla mnohem lepší. I když jsem si říkala že mě opouštíš, to já tady byla ta která tě opouštěla.
Začala jsem se bavit s partou holek která si myslela že mi pomohla. Že díky nim se zase směju, ale tak to nebylo. Věděla jsi že jsem byla zaměřená se s nimi spřátelit.
"Vidíš je?" Řekla jsem a pohlédla na skupinku holek. Obrátila jsi očima a řekla: "Nechápu proč se s nimi pokoušíš pořád kamarádit." Rozzlobeně jsem se na tebe otočila a zatnula pěsti. "Možná protože ty už mi nestačíš Ann." Řekla jsem a odešla.
Pořád si pamatuju jak jsi se tenkrát tvářila, nevypadala jsi smutně. Měla jsi svůj naštvaný výraz a vraždila jsi mě očima. A já tě považovala za kamaráku, která mě není schopná pochopit. Tolik se ti za to omouvám.
ČTEŠ
Příliš pozdě, abych řekla promiň
Short StoryPromiň. Říkávala jsem ti slovo celkem často, až docela pozbylo významu. Nikdy jsem docela nerozuměla tomu, co vlastně omlouvání je. A když jsem na to přišla, tak už bylo pozdě. Příliš pozdě abych řekla promiň.
