Předem se musím zeptat jestli máš Tóňo číslo k záchrance😂😇
A pak... Jeho rty na mém krku...
Měla jsem co dělat abych nezačala ječet a křičet. Dával mi letmé polibky ze strany krku. Postupně začal přitlačovat. Za ani ne pár vteřin začal mou kůži nasávat, aby si na mě vytvořil značky. Přidal i zuby. To už jsem ale nevydržela a spokojeně jsem vydechla. On se trochu zasmál a pokračoval. ,,Ji-jimine... Proč to děláš?" dostala jsem že sebe. ,,Tohle? Tohle je ještě začátek Toni. Hm~.." pomoc... P O M O C! Budu potřebovat záchranku... Vystrašeně jsem otočila hlavu na levo. On si toho samozřejmě všiml a políbil mě na rty. Tak jemné...
Začal rty pohybovat a já se brzo přidala. Odtáhli jsme se jelikož nám došel kyslík. ,,Jimine..?",,Ano?" odpověděl okamžitě a olízl se. Začíná mě dost vzrušovat.. Ale stále jsme v tobogánu tak se musím ovládat. Znovu spojil naše rty a do polibku zašeptal. ,,Jsi nádherná" pak jsme se opět rozpojili. Hořím. ,,Nech toho Jimine.." skloním hlavu. ,,Pročpak?" svůdně se zasmál. ,,Myslím to vážně." přitisknu k sobě víčka. ,,Noták... Chceš to.. Nebo snad ne?". Udělal si na mě další značku. Tohle není dobré.. Jasně že to chci ale...
Konečně vidíme světlo. Konec skluzavky. Vstanu a chci jít. Jenže mě chytí za ruku a přitáhne si mě. Podívá se mi do očí. ,,Děje se něco Tóni?" zeptá se starostlivě. ,,Ne.." lžu. ,,Tóňo nelži mi!",,Ne to je dobrý... Opravdu" zase skloním hlavu. Rukou mi ji opět zvedne. ,,Potom spolu půjdeme ven a ty mi to řekneš ano?" mluvil vážně. ,,Já... Nemůžu.. Nemůžu ti to říct.." je mi špatně. ,,No dobře.. Ale kdyby něco jsem tu pro tebe." a pohladil mě po tváři. Přikývla jsem.
,,Půjdeme do výřivky?" usmál se. ,,Tak jo." odpověděla jsem a už mě táhl k výřivkám. Sedli jsme si a já zavřela oči. Přemýšlela jsem. Problém je ten.. Že jsem nikdy vztah neměla a bojím se že to nedopadne dobře. Že mě třeba podvede... Nebo si mě zase najde Felix.. Nebo někdo jiný.. Že to zkazím a ublížím nám oboum.. A to nechci. A hlavně se ani neznáme. No.. Dobře.. Já ho znám líp než jakéhokoli jiného člověka ná téhle planetě... Ale i tak..
Cítila jsem že se na mě dívá. Pak mě obejmul kolem ramen. ,,V pořádku?" prolomí to ticho. Otevřu oči a podívám se na něj. ,,Jo. V pořádku.". Starostlivě se na mě podívá. ,,Tak fajn." řekne ne moc spokojeně.
Přiběhne k nám Majda. ,,Um.. Tóni už musíme jít" řekne. Povzdechnu si a začnu se zvedat. On mě zase stáhne dolů a rychle mě políbí. Zčervenám a vylezu z výřivky. Majda se na nás dívá jako na zázrak. Poté se mnou beze slova odejde. Když jsme už v šatně zeptá se ,,Vy.. Vy spolu jako chodíte? Nebo se mi to jen zdálo?". Zasměju se. ,,Ne ty hloupá, nezdálo se ti to. A spolu nejsme.. Teda myslím". Věnuje mi nechápavý pohled, tak má nu rukou aby to nechala plavat.
Čekala jsem na Jimina před budovou. Po patnácti minutách ho uvidím vycházet, tak mu jdu naproti. Usměje se na mě. ,,Ahoj tak.. Kam půjdeme?" úsměv mu oplatím. Rozhlédne se a pak povídá ,,Vezmu tě na mé oblíbené místo v Seoulu." a mrkne na mě. ,,A kde to je?" ,,Kdybych ti to řekl tak to nebude překvapení." ušklíbne se. Pak mě chytí za ruku a táhne mě někam.
Jdeme. Přijdeme k vysokému plotu. Chvíli běžíme kolem něj a za chvíli stojíme u velké brány. Je nádherná, sice jen obyčejně bílá ale i tak. A taky docela dost zarostlá...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(asi tak nějak😂😆)
,,Když jsem tu byl naposled tak to tak zarostlé nebylo.. I když je pravda že to už pár let asi bude" nejistě se zasměje. Začne rostliny vytrhávat a lámat. Pak zkusí dveře otevřít. Se zapraskáním a skřípotem se otevřou. Podrží je a lechce se ukloní ,,Až po vás madam." ,,Děkuji pane" a projdu dveřmi. Je tu chodníček z kamenných dlaždic porostlých mechem. Většina z nich je popraskaná. Park za námi zavře. Cestička vede lesem do strmého kopce. ,,Za chvíli tam budeme" řekne energeticky.
A opravdu. Za chvilku jsme byli nahoře. Nádherný výhled. V podstatě na celý Seoul! Nikdy jsem nic tak úžasného neviděla... Ale proč mě sem vzal? ,,Tohle místo jsem objevil jako malej.. Od tý doby sem rád chodím. Ale v noci, když jsou všude rozsvícená světla je to mnohem hezčí.". Pak bylo chvíli ticho. ,,Líbí?" zeptal se mě s úsměvem. Přikývla jsem a dál sledovala obrázek. Až tady jsem si uvědomila že Jimina opravdu miluju...
AHOJ PO DLOUHÉ DOBĚ! 😂 Měla jsem dnes celý den na psaní, tak doufám že se líbí. Jinak fotka je random z Googlu😛
