Na mýtině Pohled třetí osoby Tóňa se ještě chvíli dívala směrem kterým Jimin odešel a pak se vydala za kamarádkami. "No konečně! Co ti tak dlouho trvá prosím tě?!" ptala se Terka už zdálky. "Jo! Máš dvacet dva minut zpoždění!" ozvala se Lenka, která si potrpí na přesnost.
Pohled Tóni Jak jim ale vysvětlím, že jsem potkala Jimina a strávila s ním hodinu a čtvrt. To by se zbláznily! Ale.. jsou to nejlepší kamarádky, a měly by jsme si říkat pravdu. Ale, nikdo neřekl, že jí jim neřeknu! Řeknu, ale až na to bude správná chvíle. Mám opravdu dobré nápady. Teda, občas xd. "Já.. jsem trochu zaspala, a pak jsem se ještě hádala s Majdou.."řekla jsem s falešným úsměvem. "Aha, tak to jo" řekla Terka a naklonila hlavu na bok "každopádně teď jsi tady a můžeme začít s přípravami" a hned se začala rozhlížet, kde by co mohlo být. Lenka se k ní okamžitě přidala a já je pozorovala, a myslela přitom na tu nejúžasnější hodinu v mém životě. Pořád to nemůžu pochopit.
Najednou Lenka řekla "Kmo, mám to! Tady, tady bude ohromný taneční parket.." a ukázala na místo na placu o velikosti asi fotbalové hřiště krát tři. ".. a tady bude DJ a támhle stůl, ale velký aby se na něj všechno vešlo. Tam vzadějc by mohly být květiny. A vše bude osvětleno růžovými a modrými světly aby tu byla taková romantická atmosféra. Chápete, ne?". "Jasně." řekly jsme s terkou jednohlasně a šibalsky se na sebe usmály. Lence se 'líbí' jeden kluk z naší bývalé školy."Měla by jsi si na tomhle vydělávat, zní to totiž opravdu dobře!" pochválila jsem její nápad. "Jo, Tóňa má výjimečně pravdu" "Hej!" "Sorry jako!"zasmála se Terka a Lenka chytla záchvat smíchu. Zkřížila jsem ruce na hrudi a tvářila se co nejvíc uraženě. Lenka se rozchechtala ještě víc a Tereza se k ní přidala. Nechápavě jsem je pozorovala. Když se uklidnily, zeptala se Terka"Kdo to teda zapíše?". "Já!" oznámila Lenka a už se hrnula ke své tašce, ze které vytáhla blok a tužku. Chvíli něco čmárala a potom nám své dílo ukázala. "Super, teď to ještě přesunout z toho obrázku do reality" zavtípkovala jsem. "Tóňa má pravdu, jak to uděláme?" podpořila znovu můj nápad Tereza. "To nechte na mě" uklidnila nás Lenka "nebo.. vlastně na tátovi." "No jo, ale kdy? Musíme s pohnout, už je pátýho sedmý, a my ještě nemáme ani plakáty s pozvánkou! Jak to chcete stihnout?"zeptala jsem se, aby se i holky mohly starat o tenhle 'detail'. "No, táta volal nějakým svým kamarádům kteří toto dělají, a ti by měli přijet 9. 7. myslím teda.. a my do té doby můžeme udělat ty plakáty!" "A můžeme hned teď! Takže, jde se ke mě?" Terka byla z té myšlenky asi až moc nadšená. "Si piš!" odpověděla jsem a všechny jsme vyrazily k Terce.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Po čtyřech hodinách Pohled třetí osoby Dívky se po dobře odvedené práci svalily do křesel a na postel. Jejich výsledek vypadal takto
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Vím že to není nic světobornýho ale moc to nehejtěte prosím)
Všechny byly po dnešku unavené, obzvlášť Tóňa. Prohlížely si svoji práci a přemýšlely, jak se to bude vyvíjet dál. Všechny měly teď na svědomí něco opravdu velkého, poprvé v životě můžou organizovat ples. Ani jedna z nich tomu stále ještě nemůže uvěřit. Terka s Lenkou myslely na ples a na všechno co musí ještě zařídit, ale Tóňa měla myšlenky někde úplně jinde. Myslela jen na to, až přijde domů a napíše Jiminovi.
Pohled Tóni V kapse jsem stále svírala papírek s jeho číslem. Když jsem pomyslela na to, že všechny tři jsme Jiminovi fanynky, a já jsem jim o tom všem ani neřekla... No, nijak moc se mi to nelíbilo, ale kdybych jim to řekla, nedopadlo by to asi úplně dobře. Chtěly by se s ním potkat a já nevím co ještě. Ale na druhou stranu jsou to moje kamarádky, a slíbily jsme si že si nebudeme lhát a... Je to tak těžký! A já prostě nevím co s tím mám udělat. Myslím, že tohle nedopadne dobře...
Jak se tak dívám na ten plakát, mám dva pocity. První je strach, druhý naděje, naděje na nový začátek... Jenže, přiznejme si to, co by se asi tak mohlo stát na obyčejném plese, hm? Nic. Prostě a jednoduše nic. Maximálně si najdu nějaké nové kamarády v mém věku, ale to je vše. Žádný zázrak to nebude. S největší pravděpodobností teda.
안녕~ Nic moc, já vím, ale nejsem spisovatelka. Takže máte smulu😜😘 Budu se teď snažit vydávat častěji, psát rychleji, ale dělám ještě na nové knížce (která nejspíš nikdy nevyjde) a je konec školního roku a já jsem chtěla na poslední chvíli zlepšit známky>no znáte to😅
