Nastoupíme do auta a vyrazíme. Po cestě nikdo z nás neřekl ani slovo. Když jsme přišli do luxusní restaurace, nějaká paní nám ukázala náš stůl. Posadili jsme se a objednali si.
Pohled Jimina
Měl jsem dnes v jedné restauraci sraz s mým manažerem. Měli jsme probrat nějaké věci ohledně mého nového alba. Když jsem dorazil, přišla mi zpráva, že se bohužel trochu zdrží. Posadil jsem se tedy a čekal. Za chvilku jsem se začal nudit a tak jsem si prohlížel lidi co tu seděli.
Najednou si všimnu, že u stolu pár metrů ode mě sedí Tóňa s nějakým klukem... A směje se...
Cítil jsem se jako by mi někdo dal pěstí do břicha a zabodl nůž do srdce...
'Ale noták Jimine! Přece nebudeš žárlit! Je to určitě jen nějaký její kamarád!' snažil jsem se v duchu uklidnit. Ale stejně jsem neměl daleko od slz...
Dokonce jsem si ani nevšiml že Woo (manažer) už je tu a snaží se mě probrat s transu. Párkrát jsem zamrkal a usmál se ,,Jé.. Ahoj". Starostlivě si mě prohlédne ,,Ahoj..Vše v pořádku?". ,,J-jo jasně" zalhal jsem. Podíval se na mě způsobem jako že mi to nebere, ale už se na nic neptal.
Proč?! Proč to tak bolí?!
Nemohl jsem od nich odtrhnout oči. Konkrétně od jejího krásného úsměvu. Od lesklých fialových vlásků. Od roztomilých oušek. Od nádherných, hlubokých očí...
S každým pohledem na ni mě to bolelo ještě víc. Wooa jsem skoro ani nevnímal. Myslím, že kdyby se mě zeptal jestli chci skočit z mostu tak na to přikývnu bez jakéhokoli zamyšlení.
Tak moc to bolí...
Až mi Woo oznámil ,,S tebou dnes vůbec není do řeči... Bude lepší když to probereme jindy.“. A naprosto jsem s ním souhlasil. Zaplatili jsme a začali se zvedat. Zrovna když jsem si bral mikinu (pohledem stále u těch dvou) ke mě Tóňa zvedla oči.
Naše pohledy se střetly...
Pohled Tóni
Hned mi došlo jak to teď vypadá z jeho úhlu pohledu. Mám pocit že bych mu měla jít říct že je to jen přátelská večeře. Že miluju jen a jen jeho. Ale nemůžu... Jako kdyby sem se přilepila k židli. Po zádech mi přejel mráz. Ten jeho bolestivý pohled...
Pohled Jimina
Nemohl jsem se pohnout z místa. Ví co se mi honí hlavou. A bude se mi to snažit rozmluvit.. Ale vidím to co vidím. To už nezmění.
Najednou se ten kluk otočil.
FELIX?!
To není možný..
Cítil jsem jak se slzy snaží prodrat na povrch. Nebránil jsem jim v tom.
Popadl jsem mikinu a bez rozloučení s Wooem vyběhl ven z restaurace.
Ani jsem se neohlížel a běžel dál.
S jasným cílem...
Po chvíli už jsem otevíral bílou bránu a běžel až na vrchol strmého kopce.
Padnu na kolena a brečím. Hrozně to bolí. Myslel jsem že mám konečně nějakou blízkou osobu krom rodiny... Ale asi jsem se spletl. Tak moc ji chci. Proč mi to udělala? Proč nemůžu žít šťastný život?
I přesto že je léto, dnes večer už je pořádně chladno. A což teprv v lese, na zemi v mechu? Měl jsem na sobě pouze tílko, mikinu jsem mačkal v dlaních. Asi tu za chvíli umrznu.
Slzy nepřestávají téct. Ale mě je to ukradený... Myslím jen na ní. Na nic jiného ani myslet v tuhle chvíli nedokážu. Stmívá se.
Ale já dál ležím na ledové zemi a brečím. Neschopen vstát a jít domů. Nebo kamkoli jinam. Prostě jen ležím.
Dokud mě nevyruší povědomý hlas ,,Jiminie~?". Neodpovídám. ,,Já.. To co jsi viděl byla jen přátelská večeře. Chápeš?" Přišla ke mě, lehla si a zezadu mě objala kolem pasu.
,,Nikdy bych tě nevyměnila. Za nic na světě! Miluju jen tebe, a nikdy nepřestanu." a přitulila se ke mně.
I přes tu hroznou bolest se k ní otočím. ,,Myslíš to vážně Tóni?" zašeptám. ,, Smrtelně vážně" zašeptá a políbí mě. Její rty.. Mmh~ Tak sladké a jemné... Dráždí mě každý její dotek.
Tak moc jí chci...
Tak moc jí miluju...
Hi! (｡･ω･｡)ﾉ♡
Yeah I'm back~
Za pravopisné chyby se omlouvám xd😘
♥ FIGHTING ♥
