Camp Firefly

20/ Space Between

  Tato chvíle byla jedna z těch, které Mari chtěla prožívat navždy, ale zároveň by ji nejraději hned ukončila. Vyčkala však, až se Luka odtáhl a pohladil ji po tváři. Byla nervózní. Nevěděla co chce. Nakonec se od Luky odtáhla, aniž by se na něj podívala. Luka byl lehce zmatený.
  ,,Promiň Luko... Ale... Nemůžu..." Podívala se na zem. ,,Bojím se..." Luka nechápal, co tady Marinette říkala, ale pak si dal dohromady jedno s druhým a zvedl její tvář opět nahoru a zadíval se jí do očí.
  ,,Je to kvůli Adrienovi?" Zeptal se vážně a starostlivě zároveň. Mari se opět zaleskly oči.
  ,,Já nemůžu Luko..."
  ,,Co nemůžeš Marinette? Vím, že v tom má prsty on a nedokážu jen tak bezvýznamně sedět a dívat se, jak se kvůli němu trápíš."
  ,,A co ti mám říct?! Co chceš vědět?! Že jsem se zamilovala do prvního člověka, o kterém jsem si myslela, že je ten pravý?! Že po roce, co jsme spolu byli se ukázalo, že to je špatný člověk, který mě začal znásilňovat, vyhrožovat mi, ubližovat mi a všechno možné?! To, jak jsem musela začít nosit rukavice a další věci, abych zakryla jizvy, které mám z pout, ve kterých jsem byla nucena být, než si on užije?! Že jsem musela všem lhát o tom, že mě jenom opustil a dělat, že se nic nestalo?! Že jsem lhala nejenom rodičům, ale i své nejlepší kamarádce?! A teď po tolika letech se mi všechno vrací?! Že se už znovu nechci zamilovat, protože se bojím?! Že všechno, co se mi stalo tehdá se může stát znovu?! To, že už mám nějakou dobu chuť to ukončit a zabít se?! Tohle jsi chtěl slyšet?!" bylo to venku. Mari už ani nebrečela. Její oči byly ale plné žalu a zoufalství. V tu chvíli udělala definitivní rozhodnutí. Jakmile se dostane do chatky, volá rodičům, aby pro ni přijeli.
  Luka se na ni díval s hrůzou a lítostí v očích. Ty ale během několika málo vteřin vystřídal hněv a nenávist. Až teď si opravdu všiml a uvědomil, že Mari opravdu měla celou dobu rukavice či látkové náramky na rukou. Mari se dále bez jakýchkoliv slov postavila a chystala se odejít. Když se ale otočila, zastavilo se jí srdce. Její nejlepší kamarádka stála bez hnutí a v očích se jí leskly slzy.
  ,,A-Alyo já... Já to všechno vysvětlím...!" Mari opět po tvářích začaly téct slzy, které se ztrácely na její mokré tváři. Alya však bez jediného slova přiběhla k promočené tmavovlásce a sevřela ji v pevném objetí. Mari z toho byla lehce v šoku. Čekala, že na ni bude Alya křičet, nadávat, ale nikdy by jí nenapadlo, že ji po tom všem obejme.
  ,,Marinette... Pane bože... Tak moc... Moc mě to mrzí..." Mari zamrkala očima. ,,Musíš se jít okoupat a převléct do suchého. Pojď." vzala ji za ruku a odvedla ji pryč. Mari si byla vědoma toho, že tam Luku nechala, ale měla moc velký strach na to, aby se za ním ohlédla. Modlila se však, aby se na ni nezlobil a nevzal si to nějak špatně. Musí se mu jít potom omluvit. Modlila se taky, aby neudělal nějakou hloupost.

  Mari byla spolu s Alyou ve vaně. Byla dost velká, takže nebyl problém, aby se tam obě dvě vešly. Alya měla o Marinette strach, tak radši byla s ní. Ani jedné to však nevadilo. Vana byla napuštěna horkou vodou, díky které se v místnosti vytvořila pára. Místnost osvětlovalo jenom pár svíček. Ani jedna z dívek nepromluvila. Sem tam šlo slyšet kápnutí kapky vody z vlasů na hladinu vody, ale jinak nic. 
  ,,Co... Co jsi všechno slyšela? Myslela jsem navíc, že jsi s Ninem." promluvila po chvíli Marinette. 
  ,,Slyšela jsem... asi všechno... A s Ninem jsem byla, ale pak musel jít on, jelikož musel on jít zkoušet. Hádám, že Luka byl taky na cestě na zkoušku, ale pak narazil na tebe. A vůbec, proč jste byli oba dva tak promočení? A tentokrát pravdu." Řekla vážně Alya. Mari se nadechla a vydechla. Věděla, že už nemůže Alyi lhát a taky to už ani nechtěla.
  ,,Bylo toho na mě hodně. Hlavou mi v tu chvíli proletělo tolik vzpomínek a... chtěla jsem to prostě ukončit." její zrak byl stále nasměrovaný na hladinu bublinkové vody.
  ,,Nějak jsem to tušila... Ale slib mi, že už to nikdy neuděláš. Prosím..." Mari Alye teda slíbila, že už to nikdy neudělá, ale musí jí zároveň říct ještě jednu věc.
  Děvčata asi po hodině vylezla ven a převlékla se do pohodlnějšího oblečení. Následně si sedly na gauč. 
  ,,Dneska zavolám rodičům. Nezvládnu to tady Alyo, nezlob se na mě, ale takhle jsem se naposledy cítila, když..." nemohla to dokončit. Byla až příliš zlomená na to, aby něco takového řešila nahlas. Alya ji však znova objala.
  ,,Já to chápu kočko. Nemůžu ti v tom nijak bránit. Ale mrzí mě, že jsi mi to neřekla a nemohla jsem ti nijak pomoct." odtáhla se a přešla na balkon. Mari po chvíli přišla za ní.