Camp Firefly

29/ Can't Help Falling In Love

Tma a pípání. To bylo jediné, co Marinette dokázala v danou chvíli vnímat a rozpoznat. Nevěděla kde je. Jen matně si vzpomínala na bortící se jeskyni. Cítila jemný teplý vánek, který ji šimral na tváři. Nakonec opatrně otevřela oči. Silné světlo jí ale na pár vteřin oslepilo, musela oči přivřít, aby si lépe zvykla. Po několika chvílích si prohlížela bílou místnost, ve které se nacházelo jedno velké otevřené okno, televize umístěná naproti lůžku, noční stolek s židlí po levé ruce a po pravé ruce byl stojan s kapačkami a přístrojem napojeným na ni. Pochopila, že je v nemocnici, což ji lehce uklidnilo, ale z čeho byla doopravdy nervózní, nevěděla, kde byl Luka. Když se chtěla posadit, bolest v jejích zádech a břiše ji donutila si znova lehnout.
,,Sakra..." ležela. V tu chvíli se na nic jiného nezmohla, až ji to po skoro půl hodině přestalo bavit. Otevřely se dveře a v nich se objevil doktor.
,,Zdravím Vás slečno. Jsem rád, že jste se probrala." usmál se na ni vřelým úsměvem, což ji lehce uklidnilo.
,,Dobrý den..." doktor přešel k přístrojům a něco si zapsal do papírů, které měl přicvaknuté k plastové desce a pak se znova věnoval Mari.
,,Spala jste čtyři dny slečno. Váš zdravotní stav se ale lepší, což je jenom dobře."
,,Bolí mě břicho a záda. Takže nevím, jestli se něco lepší." ironicky se na něj podívala. Doktor se usmál.
,,Ano, chvíli Vás ještě budou bolet, ale jste na tom podstatně lépe, než Váš přítel." Zamrazilo jí.
,,Kde je Luka? Jak na tom je? Je v pořádku? Chci ho vidět."
,,Uklidněte se. S Vašim stavem si ještě minimálně den poležíte. Váš přítel byl těžce podchlazen a měl vnitřní krvácení, takže jsme ho museli operovat. Nemusíte se ale ničeho bát. Bude v pořádku. Všechno proběhlo bez komplikací, avšak jste se z Vás dvou probudila jako první. Pan Couffaine si tady ale poleží déle, než vy. Pokud nebudou žádné komplikace, tak týden určitě. Jeho tělesná teplota je v normě, ale dokud se nevzbudí, víc Vám nedokážu říci." Mari byla napnutá, jako struna. Pocítila ale obrovský pocit úlevy. Luka bude v pořádku... Usmála se pro sebe.
,,Sestřičky mi ale říkaly, že ze spaní volá dívčí jméno. Mám takový pocit, že jste to vy slečno." usmál se a Mari nabrala červenou barvu. ,,Musíte si být hodně blízcí. Jen málo kdo by se vrhl do tak nebezpečné situace, aby někoho zachránil. Byl to od Vás velmi statečný čin." usmála se, ale pak si vzpomněla na Adriena.
,,Co Adrien Agreste?" doktor se zamračil stejně, jako dívka.
,,Pan Agreste vyvázl živ, ale nemusíte se ničeho bát. Je ve vězeňské nemocnici pod dozorem. Více informací bohužel nevím, ale mám z povinnosti nahlásit strážníkovi, že jste se probrala, aby Vás mohl vyslechnout." podivila se.
,,Provedla jsem snad něco?"
,,Bodla jste pana Agresta nožem do břicha."
,,To bylo v sebeobraně!"
,,Klid slečno, já Vám věřím, ale pokud ho budete chtít poslat do vězení, musí Vás vyslechnout. Půjdu jim zavolat. Je dost možné, že přijedou ještě dnes. Kdyby jste cokoliv potřebovala, na nočním stolku máte ovladač s tlačítkem, se kterým přivoláte sestřičky, pokud budete něco potřebovat." usmál se.
,,Děkuji."
,,Smím se Vás ještě na něco optat slečno?" podíval se na ni už vážněji. Mari přikývla.
,,Ty jizvy na vašich zápěstích." Mari zamrazilo. ,,Může za ně pan Agreste? Byla jste s ním v kontaktu ještě dříve?" Mari chvíli váhala, jestli odpovědět a nevědomky si u toho mnula levé zápěstí. Nakonec se podívala zpátky na doktora.
,,A-ano... Před několika lety mě zneužíval a ubližoval mi. Mám strach, že jsem ale nebyla jediná. Jako další měla být Chloé Bourgeois." doktor jen přikývl.
,,Děkuji slečno. Poprosím Vás, aby jste všechno řekla policii a nyní, aby jste odpočívala." usmál se a chtěl odejít, ale to ho Marinette chytila za jeho bílý doktorský plášť.
,,Pane doktore... Kdy budu smět vidět Luku?" v polovině otázky se jí zlomil hlas a pustila plášť. Doktor se došel ke dveřím a než stihl zmizet, věnoval jí pohled.
,,Pokud Vám bude zítra lépe, můžete svého přítele navštívit." odešel. Opět byla sama. Nevěděla, co má dělat. Nejraději by se šla podívat za Lukou a čekala u něj, dokud by se neprobudil hned teď, ale to nemohla. Musela počkat do zítřejšího dne. Modlila se za jeho zdraví a zároveň se vinila za to, jak dopadl. Hlavu otočila na pravou stranu směrem k otevřenému oknu. Vítr si hrál s průsvitným závěsem a po její tváři stékaly bez vzlyků slzy. Vzpomněla si na písničku od Elvise, kterou jí Luka zpíval. Na jejich první polibek. Dotkla se svých rtů. Pořád na nich cítila ty Lukovy. Chtěla je ale cítit znova. To byl její pravým polibek plný lásky. Ani si neuvědomila, že si při vzpomínkách na společné chvíle s Lukou pro sebe potichu zpívala onu písničku.

🌸
Wise men say only fools rush in
But I can't help
falling in love with you
Shall I stay
Would it be a sin
If I can't help falling
in love with you

🌸
Like a river flows surely to the sea
Darling so it goes
Some things are meant to be
Take my hand, take my whole life too
For I can't help
falling in love with you

🌸
Like a river flows surely to the sea
Darling so it goes
Some things are meant to be
Take my hand, take my whole life too
For I can't help
falling in love with you
For I can't help
falling in love with you

Po zbytek dne se nedělo nic zvláštního. Policejní důstojník si vyslechl Marinette a její zkušenosti s Adrienem, kdy poprvé řekla všechno. Rodiče věděli, kde je a co se stalo. Taky Adriena zažalovali a půjde rovnou do vězení. Zjistilo se totiž, že Mari nebyla jediná oběť, kterou Adrien týral, ale bylo jich víc. Jediná věc, která ji od ostatních zneužitých dívek lišila byla ta, že ona byla stále na živu. Ostatní buď spáchaly sebevraždu, nebo se o jejich smrt postaral slavný model sám. Mari poprvé za hodně dlouhou dobu pocítila úlevu, která jí tak moc chyběla. Bylo po všem. Skoro. 
Následující den byla Marinette brzy vzhůru. Doufala totiž, že jí dnes pustí za Lukou. V osm ráno přišla do pokoje sestřička se snídaní.
,,Dobré ráno Marinette. Vyspala jste se dobře?" usmála se a nachystala jí snídani na malý stoleček, který následně umístila na postel, aby mohla v sedě v klidu posnídat a pak si sama sestřička sedla.
,,Děkuji, celkem ano." napila se čaje a pustila se rychle do jídla.
,,Mám pro Vás dobré zprávy, dnes Vás konečně pustíme domů. Rodiče si pro vás kolem jedenácté hodiny přijedou. Obědvat už budete doma." Marinette ale nechtěla domů. Chtěla zůstat s Lukou.
,,Mohla bych prosím dnes strávit zbytek dne u Luky? Budu ho chodit navštěvovat každý den, ale chtěla bych ho vidět dneska. Potřebuji ho vidět... Prosím..." Vypadala naprosto zničeně. Neměla už ani chuť k jídlu, které bylo zřejmě přivezeno z nemocničního bufetu. Už skoro týden Luku neviděla a představa toho, jak musí být napojený na přístroje s kyslíkovou maskou ji nijak neuklidňovala. Sestřička se na ni s porozuměním s usmála.
,,Nemusíte se bát. Dostala jsem potřebné informace. Tím, že dnes odjíždíte, samozřejmě můžete kamaráda navštívit. Teď ale prosím snězte snídani, potřebujete sílu. Rodiče Vám přivezli nějaké čisté oblečení, tak Vám ho nachystám. A abych nezapoměla. Když jste spala, přišlo tady pár lidí. Zřejmě Vašich přátel. Tvrdili, že jsou z campu, odkud Vás sem přivezli. Tím že jste spala, tak jsme je nemohli pustit. Všichni Vás ale zdraví." usmála se mezitím, co Mari chystala oblečení.
,,Nevíte, kdo přesně to byl?" optala se a dala si další sousto. Sestřička se zamyslela.
,,Rezavá dvojčata, snědší dívka s brýlemi, která se o Vás zajímala nejvíce, pak velice pohledná blondýnka, snědý chlapec se sluchátky kolem krku. Jo a ještě červenovlasý chlapec, který první dny navštěvoval Marca. Toho přivezli s namoženou nohou, ale už je doma. Sice o berlích, ale je doma. Ten červenovlasý chlapec Vám přinesl batoh." Mari se zakašlala. Její batoh? Nedokázala pochopit, jak se mu to povedlo. Vždyť byl zavalený v jeskyni!
,,Podala by jste mi ho prosím?" dojedla. Sestřička z Mari sundala stolek s nádobím a podala jí batoh.
,,Odnesu to. Vy se mezitím převlečte a odvedu Vás k Lukovi." usmála se a opustila místnost. Rychle sáhla do batohu v naději, že najde to, co hledá. Našla. Její zpěvník byl lehce pokrčený, špinavý a našlo se i pár jemně natrhnutých stránek, ale byl celý. Objala ho. Ten zpěvník si s ní prošel všechno. Kdyby o něj přišla, nevěděla, co by si počala. 
Schovala ho zpátky, převlékla se a vlasy si zapletla do dvou volnějších copů. Svá zápěstí poprvé po dlouhé době nechala odkrytá a čekala na sestřičku, která se během chvilky dostavila a odvedla Marinette k Lukovi do pokoje.

Emoji znázorňující postavy, které co zpívají:
🌸 Marinette

Poslední dobou nevycházely kapitoly, za což se chci omluvit. Nechci to tady nějak obkecávat, tak se mě prosím neptejte proč. Všechno jsem vysvětlila a napsala.na svoji nástěnku, takže pokud to někoho zajímá, najdete info tam.
Díky tomu se taky podepsala délka kapitoly; 1 405 slov. Nechtěla jsem, aby jste čekali moc dlouho, ale zároveň jsem toho dnes nezvládla víc, tak to prosím berte trochu s ohledem.

Děkuji, Vaše Calimë Mermaid 💙