As Long As You Love Me

Mikina

Z pohledu Seleny...

Potom jsem si uvědomila co dělám...

Vždyť ho vůbec neznám. Bože co se to se mnou děje?!

Odpojila jsem naše rty.

"Eee.... já... eh... sorry... já, já... já už půjdu promiň...

Ehm.. chceš svézt?"

Zeptal se. Zakroutila jsem hlavou. Ani jsem si neuvědomila na co se ptal.

Zmizel v lese...

Počkat, vždyť já mám na sobě jeho mikinu.

"Justine!!!" Mohla jsem křičet jak jsem chtěla ale odpověď se mi stejně nedostala.

Povzdychla jsem si a šla domů.

Šla jsem pomalu. Nechtělo se mi jít ale co nadělám...

Přemýšlela jsem o tom polibku... o tom pohledu.. prvním pohledu...

Najednou jsem si uvědomila že stojím před bránou.

Zazvonil mi telefon.

Rychle jsem ho vyhrabala z kabelky.

Podívala jsem se na ID volajícího...

Volala mi Olivie.

Zvedla jsem to a přiložila telefon k uchu.

"Ahoj Olivie..."
"Ahoj, kde vězíš? Si v pořádku?! Mám o tebe strach..."
"Jsem v pořádku... nemusíš mít strach..." zasmála jsem se.

"Promiň Olivie...

Snad si se nenudila?" Dodala jsem.
"No právě vůbec. Byly jsme skoro pořád spolu...
Asi jsem se zamilovala"
"Oll, no to je skvělé, jak vypadá? Kdo to je? Jak se jmenuje? Kde si ho potkala?"

Zasypala jsem ji otázkami.

"Hej hej hej, klid.
Moc otázek, moc odpovědí. Hezky po pořadě.
Takže, jmenuje se Alfredo Flores. Je tmavší pleti, potkala jsem ho v New Yorkeru a říkal, že to je nejlepší kamarád nějakého Justina Bebera nebo jak to říkal."

Při vyslovení jeho jména se mi zastavil dech.

"Justina Biebera..." opravila jsem ji.
"Ano, tak to říkal, ale jak to víš?"

Co ji mám říct? Že jsem s ním byla celou dobu? Nebo že jsem to jméno někde slyšela?

"To je ten kluk jak mě srazil.

Řekl mi jeho jméno jak se mi omlouval." Napadlo mě. Bylo to vlastně jediné co mě napadlo, než že jsem s ním byla.

"Aha... tak jo, tak si zajdem někdy jindy no... tak ahoj"
"Ahoj Oll, to víš že si zajdem jindy... ajooj!" Ukočila jsem hovor.

Schovala jsem si telefon do zadní kapsy a našla klíče.

Odemkla jsem dveře a vešla do domu.

"Jsem doma!!!!" Zakřičela jsem.

"Konečně, už jsem se bál.

Musím jet do práce. Chtěl jsem počkat až příjdeš ať ti to nepíšu do SMS nebo na papírek, ale dlouho si nešla, tak jsem chtěl už jít.

Ale stihli jsme se." Vysvětlil mi táta.

Jenom jsem přikývla.

"A užila sis nákupy?? Koupila sis něco?"