As Long As You Love Me

Starbucks

Z pohledu Justina...

Rozhodl jsem se, že půjdem do Starbucksu.

Odsunul jsem ji židly a ona si na ní sedla.

Přisunul jsem ji a šel si taky sednout.

"Tak co si dáš?" Zeptal jsem se, když jsme se dívali na nápojový lístek.

"Asi capuccino a ty?" Odpověděla.

"Tak já taky..." zavřel jsem lístek a položil jsem ho zpátky.

"Takže ty taky bohatá?" Zasmál jsem se.

Začla se smát taky.

Má strašně krásný úsměv.

"Ano, můj otec je bankéř"

To je podobné jako můj otec.

"Můj otec je podnikatel.

A tvoje máma?" Přestala dýchat. Chtěla něco říct, ale přerušila nás číšnička.

"Dobrý den, co to bude?" Usmála se na nás.

Šlo vidět že jsem řekl něco špatně.

Řekl jsem to za nás oba.

"2× capuccino prosím..."

"Jistě, hned to bude" odešla.

Selena se nadechla a začla.

"Moje máma umřela když mi bylo 5.

Byla nemocná. Teda aspoň tak mi to řekl otec.

Když chci mluvit o mojí mámě, buď odejde a nebo změní téma."

Proč jsem takový kretén? Na všechno se musím vyptávat!

"Promiň, nechtěl jsem..."

omluvil jsem se.

"To je v pohodě, nevěděl si to." Usmála se na mě.

"A co tvoje máma?" Zeptala se mě.

Moc se na tohle téma nechci bavit, ale taky mi to řekla takže...

"Moje máma ode mě utekla.

Pořád se s tátou hádali a jednoho dne jsem přišel domů ze školy a mamčiné věci byly pryč.

Když jsem se zeptal kde je máma, tak otec mi řekl, že už se nikdy nevrátí.

V té době mi bylo taky 5."

Falešně jsem se na ni usmál.

"Tak to jsme na tom skoro stejně" řekla.

"Já si myslím, že úplně." Řekl jsem.

Když se usmála, měl jsme výhled na její bílé tesáky.

"Kolik ti vlastně je?" Zeptala se. Zvědavá. Takové holky já mám rád.

"Kolik bys mi řekla?" Zeptal jsem se.

"18?" Řekla nejistě.

"Těsně vedle, je mi 17" zasmál jsem se.

"Tak kolik bys tipnul mě?"

Zamyslel jsem se.

"17?" Usmála se.

"16, Je mi 16 " smála se.

Odpila si ze své kávy.

Před tím si ho ale pořádně promíchala.

Díval jsem se na ni dost dlouho.

Nikdy by mě neunavilo se na ni dívat.

Ona je jako Mona Lisa ale krásná Mona Lisa.