Halo (fanfikce Harry Styles, One Direction CZ)

Chapter 18

 

Ráno jsem se probudila celá zmačkaná. Pana Mačkálka, jeho ruce a hlavně kudrnaté vlasy jsem měla naprosto všude. Obrazně řečeno. Harryho ruce byly obmotané kolem mých ramen a pasu a jeho vlasy mě lechtaly v obličeji.

Vzhlédla jsem od jeho hrudě, kde jsem před tím spala s hlavou zabořenou do jeho trička. Podívala jsem se na jeho roztomilej kukuč, který jsem měla možnost vidět už včera ráno. Dneska se ale tvářil ještě víc šťastně než předtím.

Foukla jsem mu maličko do tváře a sledovala jsem, jak se ošívá, jelikož ho začala šimrat jedna z jeho kudrlinek pod nosem. Nakrčil nos a nechtíc se probudil, jakmile mě však uviděl, tak se jeho rty roztáhly do toho úsměvu, který se mi na něm tak moc líbil. Před tím, než jsme se políbili, jsem o jeho vzhledu nikdy moc nepřemýšlela, a i kdy jsem věděla, že je krásný navenek, jinak by po něm přece ty holky tolik netoužily, tak jsem ho vždycky brala jako kamaráda. Jenže včera večer se toho moc změnilo.

„Dobré ránko, kudrlinko,“ zašeptala jsem a dřív než mi stihl odpovědět, tak jsem mu uzmula jeden letmý polibek. To mu ale nestačilo. Přitáhl si mě k sobě a dal mi pořádnou pusu.

„Na taková rána bych si zvykl,“ usmál se a pohladil mě po tváři.

„Však můžeš, Cassanovo,“ řekla jsem, dala jsem mu pusu na noc a potom jsem se zvedla z postele.

„Ještě nechoď,“ zakňučel Harry a chytil mě za ruku.

„Ale Harry, přece nemůžu nechat ty paka, aby mi zaprasily kuchyň,“ dala jsem mu pusu na tvář, ale potom jsem se už doopravdy zvedla a rozešla jsem se ke skříni. „Navíc si musíme určit nějaká pravidla,“ dodala jsem, když jsem procházela kolem postele do koupelny, a když jsem zavřela dveře, tak jsem uslyšela jenom, jak velice barvitě nadával. Je poznat, že pravidla moc rád nemá. Uchechtla jsem se. Nebude to ale tak hrozný, protože já zastávám názor, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Což si můžete vyvodit z toho, že jsem se líbala s Harrym Stylesem, se kterým můj otec právě uzavřel smlouvu, a já jsem měla zakázáno mít cokoli s jeho spolupracovníky. Ale to se nějak vsákne.

***

K snídani jsem udělala lívance. Harry mi pomáhal, takže jsme zvládly udělat i extra porci pro Nialla, který se po nich mohl utlouct. Dokonce se se Zaynem hádali o sirup.

Už jsme dojídali, když jsem vytasila s pravidly: „Takže, kluci. Mám tady pro vás pár pravidel, které budete muset dodržovat.“

„Nééé,“ ozvalo se sborově od Nialla, Zayna a Louiho. Liamovi pravidla moc nevadily a Harry s tím byl už smířen, i když jsem se mu musela trošku doprošovat. Stačilo pár polibků a už jsem ho měla v kapse.

„Nebojte, zas tak hrozný to není,“ konejšila je Sam a pohladila Zayna po vlasech. Čekali byste, že začne nadávat a že si půjde účes spravit, ale on trpělivě držel a ještě se na Sam usmál. Co ta s ním dělá, to je mi záhadou. Asi vítr… Spíš láska.

Usmála jsem se a protočila jsem oči nad Niallovým vyděšeným pohledem. „Za prvé, pokud si budete chtít objednat jídlo,“ upřela jsem pohled na Nialla,“ tak si ho na tomhle telefonu,“ ukázala jsem na telefon, který byl připevněný na zdi za mnou,“ objednáte. Jsou tam nastavený předvolby. Co v nich najdete je napsané na papírku na zdi vedle telefonu.“

Niall se dychtivě díval na zeď za mnou. Očíčka mu jenom jiskřila. „Och,“ povzdechl si. Zřejmě se až nepředstavitelně těšil, až si nějakou tu dobrůtku objedná.

„Všechny restaurace na papírku vám jídlo přinesou donáškou, a když vám někdo předá objednávku, tak za ni neplaťte, protože otec to všechno platí na konci měsíce,“ usmála jsem se. Hned jak jsem viděla Niallovy oči a dychtivý pohled, tak mi bylo jasné, že otec bude muset zaplatit tuny jídla.

„To je celkem dobrý pravidlo,“ usmál se Louis.

„To je,“ potvrdil Harry a usmál se na mě.

Řeč převzala Oliv: „Za druhé, naše malé studio můžete používat kdykoli, kromě doby, kdy ho budeme potřebovat mi, ano?“

„Jasně,“ usmál se Liam.

„Klidně,“ pokýval hlavou Niall.

„Za třetí, nikdy nevkročíte do pokojů, které je vedle toho mého. Z každé strany jeden,“ řekla jsem tentokrát s vážnou tváří.

„Proč?“ zeptal se Loui.

„Protože v jednom je můj ateliér…“

„Ty kreslíš?“ zeptal se udiveně Harry. „To jsem nevěděl,“ posmutněl.

„Je toho ještě tolik, co o mě nevíš,“ pousmála jsem se a dala jsem mu pusu na nos.

„Nechte si to na potom,“ zazněl škádlivě Niall.

„Ale vždyť jim to sluší, tak je nechte,“ ozval se Liam.

„Takže, teď když spolu chodíte, tak si na mě budeš muset dávat pozor Roxy. Protože pokud mýmu miláčkovi ublížíš, tak si mě nepřej,“ ozval se výhružně Louis.

„Neboj Loui. Pokud mi nezlomí srdce, tak mu neublížím,“ usmála jsme se.

„Nezlomím,“ zašeptal mi Harry do ucha a postavil se za mě. Obmotal svoje paže kolem mě a uvěznil mě v objetí.

„A ten druhý pokoj?“ zeptal se najednou Niall.

„To byl pokoj mé mamky. Nechci, aby se s jejími věcmi něco stalo,“ posmutněla jsem.

„Dobře,“ pokýval hlavou a místností se rozhostilo trapné ticho.

„Jo kluci, mám pro vás ještě jedno pravidlo, které se vám bude zaručeně líbit. Teda aspoň těm, kteří mají řidičák,“ šibalsky jsem se pousmála a mrkla jsem na Ellise. Ta hned věděla, že jim chci ukázat garáže a proto odběhla pro klíčky.

***

„Tak, tohle jsou moji miláčci,“ řekla jsem a rozmáchla jsem se rukou po garážích. Celou dobu jsem sledovala jejich překvapené tváře. Holky se klátily smíchy nad jejich obličeji a vykulenýma očí a kluci jenom čuměli. Nedokázali ze sebe vydat ani hlásku, ale kdo by se jim divil. Měli na to celkem právo, protože v mé garáži bylo asi osm veteránů v tom nejlepším stavu. Těchto osm ale nemělo na dva skvosty, které jsou jenom moje.

„To… To jsou fakticky tvoje autíčka?“ zeptal se s bradou až na zemi Liam.

„Jasnačka a tohle je další z pravidel,“ odmlčela jsem se.

„Čtvrté,“ ozval se Niall s úsměvem, zřejmě začínal něco tušit.

„Takže, auta si můžete půjčovat,“ chtěla jsem říct, ještě něco, ale to už se místností rozléhal hlasitý šramot a jásavé výkřiky. Kluci z toho byli tak nadšení, až si padali do náručí a nakonec mi všichni věnovali objetí. Harry mi dal dokonce pusu na tvář. Malinko jsem zčervenala, ale potom jsem se pustila do pokračování: „Klíčky od aut jsou támhle.“ Řekla jsem a ukázala jsem na prosklenou krabičku s věšáčky, na kterých se houpalo deset klíčů. Nad každým z věšáku byla kovová destička, do které bylo zaneseno jméno jednoho z aut. Byla to jména: Stacey, Sheron, Jade, Kimberly, Eleanor, Dennisse, Hope a Darcy a Roxanne.

Kluci se nahrnuli ke skříňce a každý z nich si vytáhl klíček se jménem, které se mu líbilo nejvíc, až se Harry zarazil. „Jmenuje se jedno z aut Roxanne?“ zeptal se poněkud zmateně.

Oliv se rozesmála. „Jasně, že jo. Je to první auto Roxyny mamky,“ podotkla s křivým úsměvem a podívala se na mě. Jasně. Chtěla po mně, abych vyzradila naši úchylnou rodinnou tradici. Povzdechla jsem si.

„Tak dobře no,“ protočila jsem oči. „V naší rodině, tedy v rodině Aikotů, což je mamčina větev, se traduje, že jméno prvního auta bude taky jméno, buď dcery anebo syna, který se narodí jako první. Takže, když moje první auto je Darcy, tak moje první dcera se tak bude jmenovat.“

„Darcy je i Harryho oblíbené jméno,“ řekl najednou Louis a poškrábal se na bradě. Vypadal opravdu komicky a tak se všichni rozesmály. Jenom já a Harry jsme se na sebe dlouze dívali. Já jsem potom zčervenala a sklopila jsem oči. Harry se jenom rozesmál.