Halo (fanfikce Harry Styles, One Direction CZ)

Chapter 19

Roxanne:

Dneska to byly už dva týdny, co se k nám kluci přistěhovali. Média brala naše soužití, jako čistě přátelské a ani se do toho moc nepletli. Dneska se taky měla konat oslava otcových narozenin. Všechno bylo pečlivě připravované asi týden dopředu a otcovi lidé se na ní patřičně nadřeli.

Na této oslavě jsme měli společně reprezentovat otcovskou lásku k dceři. Měli jsme reprezentovat dokonalý vztah otce a dcery, který mezi námi neexistoval ani v nejmenším. Byla to otrava, ale musela jsem to překousnout, protože to bylo přáním veřejnosti.

„Roxy, otoč se kolem dokola,“ nařídila mi Manon, otcova stylistka. Vybírali jsme šaty, které jsem na té oslavě měla mít. Bylo to sice až na poslední chvíli, ale jelikož mu v čistírně zničili košili, kterou si měl obléknout, tak se musel zařídit jinak.

Zkoušela jsem si už asi dvanácté šaty, když jsem zakopla o nechutně hnusnou a dlouhou vlečku. Nechápala jsem, co na těch rádoby koktejlkách měla dělat. Skončila jsem natáhnutá, jak široká, tak dlouhá na podlaze Maninýho studia.

Měla jsem to štěstí, že zrovna v ten moment přišli do šatny kluci. Přišli si vyzkoušet oblečení na večer, protože měli´v plánu věnovat pár písniček právě mému otci.

Jakmile mě ale uviděli, tak se začali řezat. Bylo až nemožné, že se dokázali tak dlouho a nepřetržitě smát. Byli neskuteční. Smáli se jak paka, a přestože Niallův smích byl nejhlasitější, tak se mi Harry při smíchu líbil nejvíce. Harry byl prostě roztomilej.

„Tak to by stačilo, děcka,“ nařídila Manon a porychtovala nás. Byla trošičku nervní, protože kvůli mému oblečení na párty nestihla oběd, stejně jako já. Kluci ale na obědě určitě byli, protože Niall by to bez jídla nevydržel a navíc, měli skvělou náladu.

Když jsme se zvedli ze země, tak jsem se odtučňákovala zpět do šatny, kde mi Kelly, asistentka Manon vrazila do rukou další šaty. Tyhle byly ale naprosto dokonalé.

Byly z šedého sametu. Byly lesklé a úžasně elegantní. Tím pádem se skvěle hodily k mým očím a byly dlouhé asi nad kolena. Byly celkem volné, ale ne úplně. Pod prsy byly přepásané světlejším odstínem šedé, a pokud bych je doplnila o bíle perly, tak by model byl naprosto dokonalý.

Mlčky jsem se na sebe dívala do zrcadla a nemohla jsem uvěřit svým očím. Byla jsem nádherná. Moje rudé vlasy se krásně doplňovaly s lesklou šedou barvou šatů. Dívala jsem se do svých očí, když mě najednou někdo zezadu objal.

Byly to silné mužské ruce, které patřily k pevnému tělu. Na tvářích mě zalechtaly kudrlinky tmavě hnědých vlasů, ale do obličeje jsem mu neviděla, protože měl zabořenou hlavu do mého krku. Dal mi na něj malinkou pusinku. Kdyby ten dotyčný nebyl Harry, tak bych se po něm ohnala a dala bych mu pořádnou nakládačku. Nejspíš by to ale schytalo jeho, tedy mužské, nejcitlivější místo.

„Vypadáš nádherně. Jako anděl,“ usmál se a zašeptal mi do ucha.

 Otočila jsem se mu v náručí, takže jsme teď byla čelem k němu a řekla jsem: „Jako anděl s ďáblem v těle.“ Šibalsky jsem se usmála a přivlastnila jsem si jeho rty.

Když jsem se od něj odtáhla, tak jsem si všimla, že má na sobě tmavě modré, bíle lemované sako, bílé tričko a tmavě šedé kalhoty. Ani jsem se nedivila, že má takové oblečení, protože to byl prostě styl One Direction a klukům se to líbilo. Jejich stylistka je opravdu machr v oboru.

„Sluší ti to,“ okomentovala jsem jeho oblečení, ale i jeho kudrlinky byly nádherné. Stejně jako jeho oči.

„Děkuji, ale tobě víc,“ pohladil mě po tváři. „Jenom mě mrzí, že nejsme sladění,“ dodal ještě a já nevěděla, co si o tom mám myslet. Na tohle téma jsme ještě nemluvili. Nějak moc jsme neřešili naši společnou budoucnost. Chodili jsme spolu teprve dva týdny a zatím to věděli akorát děcka. Tím myslím naše spolubydlící.