Demon

III | smrt ve snech

,,Nemysli na to, Hazel. Vím, že se to lehko říká, ale zkus myslet na něco hezkého a nemyslet na bolest," promluvil k ní vlídným hlasem.

Děvčátko jen nasálo rty, tiše kývlo a zavřelo oči. Muž také zavřel oči a veškeré své soustředění upřel do konečků prstů, kterými začala proudit dívčina bolest a přecházela do jeho těla. Už po pár okamžicích se jí v obličeji viditelně ulevilo.

,,Na co jsi myslela?" zeptal se.

,,Na dnešek," odpověděla po chvíli ticha, ,,jak jste mi dal své sako. Hezky vonělo." usmála se.

Henry se také usmál a dál pokračoval v očišťování Hazeliny kůže. Ona celou dobu jen tiše koukala, za to brunetovi se rukou začala prodírat žhnoucí bolest od zápěstí až k lokti. Všude tam kde se dotknul dívčiny ruky tam na svém předloktí cítil nespočet bodnutí tupým ostřím, které se za každou cenu chtělo dostat do k jeho sladké krvi. Ruku měl už od samého začátku pevně zaťatou aby bolest necítil, ale ona si vždy našla někudy cestičku.

,,Tak, a je to," oddechl si, když konečně dokončil svou práci a bolest se z jeho těla konečně vytratila.

,,Děkuju," špitlo děvčátko tiše a ruce mu obepnula okolo krku.

On jí taky dal ruce okolo těla, když ucítil Hazelino zívnutí. Letmo se podíval na hodiny opodál. Bylo už něco okolo druhé hodiny ráno, proto se jí ani nedivil. Opět jí vzal do náruče a zvedl. Pár kroky jí donesl až k posteli a uložil jí do ní.

,,A kde budete spát vy?" promnula si unaveně oči, když měla hlavu zabořenou v polštáři.

,,Já si něco najdu, neboj," usmál se a pohladil ji po tváři, když děvčátko přikryl, ,,dobrou noc, Hazel. Tady už se nemusíš ničeho bát, jsi tu v bezpečí."

,,Dobrou noc," řekla, když se zachumlala do peřiny.

Henry se hned na to vydal na lenošku opodál a usadil se do ní. Chvíli se uveleboval než zaslechl Hazel tiše pípnout:

,,Pane Hallwarde?"

,,Ano?"

,,Vy jste čaroděj?" zmáčkla v dlaních kus peřiny a kousla se do rtu.

,,Ne tak docela," nepatrně se Henry usmál.

Dívenka se jen vzrušením zatřásla, zabořila hlavu do polštáře a usnula.

Henry se párkrát na svém místě zavrtěl než si založil ruce na hruď a se zavřenýma očima začal podřimovat.

Vzbudilo ho Hazeliné hlasité dýchání, které nebylo při klidném spánku obvyklé. Rozespale se nad postel naklonil a zadíval se na děvčátko v ní. Rychle dýchala a místy mluvila ze spaní. Nebylo to nic jiného než zlý sen, proto jí jemně položil ruku na rameno, aby se probudila. V ten okamžik mu celým tělem projela bolestivá křeč, kdy se mu před očima prohnaly černé stíny zahalené tmou. Nic podobného v životě neviděl, nic tak temného. Čerň se mu z očí vytratila až když mu dívenka padla s brekem okolo krku.

,,J-já už nechci spát," vzlykla, ,,já už nechci usnout. Už nechci aby mě pronásledovali."

,,Neboj, jsem tu s tebou," objal ji, ,,všechno bude v pořádku."

,,Nebude," popotáhla Hazel, ,,stále se mi zdá ten samý sen pořád do kola. Bojím se toho. Pokaždé, když usnu začne se mi zdát. Já už nechci spát. Už se jich nechci bát."

,,Koho?"

,,Stíny, tak jim říkám. Jsou černí a vypadají jako... jako smrt," špitla tiše se skloněnou hlavou.

Přesně ty samé viděl i brunet před malou chvíli. Nevěděl, co se děje, ale vyvolalo to v něm nepříjemný pocit. Děvčátko celou dobu tiše vzlykalo, zatím co Henry v pokleku přemýšlel jak ji zbavit těch bolestivých nočních můr. Takové noční můry často vznikají v důsledku špatných vzpomínek, které má člověk zaryté hluboko v paměti, proto ho napadla jediná z možností, která by dokázala Hazel pomoci.

Následně jí ukazováčkem zvedl hlavu a usmál se. Spojený prostředníček a ukazováček druhé ruky ji opatrně přiložil na čelo a chvíli si pro sebe se zavřenýma očima něco mumlal, než mu mezi prsty a Hazeliným čelem neproběhla malá červená jiskra. Naposledy se na vyděšené děvčátko podíval než prsty oddálit a všechny prsty na ruce napnul se slovy:

,,Zapomeň."

Paměťová kouzla jsou složitá a nebezpečná věc i pro sebezkušnějšího. Mohla vymazat pouze vzpomínky z několika hodin, ale také člověk mohl zapomenout kdo je. Hazel jen tiše se zavřenýma očima seděla. Henry jí celou dobu sledoval doufajíc v nejlepší. Slzy se jí vsákly do růžových tváři a smutek jakoby jí z výrazu úplně zmizel. Po chvíli otevřela oči, kterými se jí v prvním okamžiku prohnalo pár červených záblesků než svůj pohled střetla s tím Henryho. Mlčky ho svýma velkýma očima pozorovala nez chytla jeho dlaň, kterou měl opřenou o hranu postele a položila si jí do klína. Chvíli si přeměřovala svou ruku s tou jeho než se mu opět podívala do očí.

,,T-tati?"

,,Hazel?" zašeptal přímo před sebe a slova se začala rozplývat do vzduchu, jako když se černý inkoust vsakuje do papíru.

Děvčátko jen těžce polklo a opět muži padlo okolo krku se slovy:

,,Chyběls mi."

Henry jen tiše seděl dokud se Hazel neskácela na postel v hlubokém spánku zapomnění. Celá noc pro bruneta nebyla nijak jiná od těch ostatních. Neustále přemýšlel. Přemýšlel nad Hazel a tím co se stalo. Bylo to něco, co nikdy v životě neviděl. Jakoby jí vymazal paměť, ale v hlavě se jí ocitla cizí vzpomínka.

Celé ráno malou Hazel sledoval. Bál se, co by se mohlo stát až se probudí i když neměl sebemenší nápad, co by mohlo být příkladem. Spala neskutečně tvrdě již od prvního pohledu. Henry z toho měl tu jistotu, že tentokrát jí ty noční můry už minuly a ona se jen spokojeně choulila pod peřinou. Po chvíli šel připravit čaj a pokusit se vyhrabat z poličky něco co by se dalo požít.

On sám lidské jídlo moc nejedl. Nenasytilo ho, i když si oblíbil tousty a omeletu. Mohl sníst několik bochníků chleba, ale stále se cítil hladový. K životu potřeboval maso. Čerstvé maso, i když pečenému za poslední dobu také začal přicházet na chuť. Nepohrdnul ani černým pudinkem nebo huggies, ale jediné čerstvé krvavé maso ho dokázalo dostatečně uspokojit.

Obětí se většinou stávaly malé ovce nebo kozy na odlehlých farmách, kde to všechno farmáři mohou svézt na potulující se vlky. Po včerejší noci, kdy poprvé jeho terčem byl člověk... v tu chvíli ho stále zmáhal hlad. Cítil se jinak, než když jeho tělem projede krvavá euforie nevinného zvířete. Maso, které však doposud měl bylo vždy hořké nebo kyselé. Až ale ten obtloustlý chlapík měl krev sladkou a maso se rozplývalo na jazyku. Vyrušilo ho rozespalé kňourání z postele. Opatrně se naklonil nad postel a malé Hazel z obličeje odhrnul vlasy, které jí do něj padaly.

,,Dobré ráno," pohladil jí do tváři.

,,D-dobré ráno," zakňourala rozespale.

,,Tady, napij se," podal jí šálek teplého čaje.

Hazel se pomalu posadila, promnula si oči a napila se. Bylo to pro ni tak uklidňující, i když měla ještě stále trochu studené nohy z předešlé noci.