PŘÍBĚHY SOUSEDŮ

Holčička, která To viděla

Jednou se u mě před domem objevila mladá dívenka. Dívala se na mě svými smaragdy. Byla krásná, ale něco mi na ní nesedělo.
***
Venku pršelo, byla sama. V tmavé zapadlé části Londýna se schylovalo k večeru a dívenka s hustými kudrnatými vlasy se zastavila u domu.

U domu se starými sloupy, jehož střecha se tyčila vysoko. Popraskané zdi vyprávěly dlouhý příběh a stará dřevěná okna kolemjdoucím zpívala písničku o jeho neštěstí. Vydala se ke dveřím dávajíc si pozor kvůli kluzkým hladkým kamenům tvořících cestičku od zrezlé branky až ke třem schodům od verandy a zaklepala pomocí mohutného a zdobeného klepadla.

Ve dveřích se zjevila žena, ve starých, mírně zašlých šatech a s úsměvem, který se k jejímu věku vůbec nehodil. Většina lidí by ho nejspíš připsala právě tak mladé dívence jako byla ta před ní.

Bylo jí líto dívenky, proto se nad ní smilovala a pustila dál. Netušila, že to byla ta nejhorší věc, kterou mohla udělat.

Posadily se do křesla, pily čaj. Žena sledovala holčičku, která se rozhlížela po rozlehlé místnosti. Ve starém krbu praskal oheň a nad ním byla stopa po obrazu jenž tam dříve visel.

Dívenka se smutně usmála.

Před očima viděla tragický příběh rodiny. Žena, jež seděla naproti ní zde žila odmalinka. Když jí bylo pět let ztratila všechny příbuzné v městě až na její tetu, u které byla nějakou dobu po té co skončila válka.

Podívala se na ženu. Vstala a klekla si před ní. Chytila ji za ruce a zašeptala:

„Nemusíš se bát Julie, jsme všichni s tebou..."