Kráčela se svítilnou v ruce mezi kříži. Byl to špatný nápad, říkala si. Ale zvrátit osud nemohla. Bylo jí čerstvě patnáct a její známá ji vzala na hřbitov.
Cítila smrt i všechny duše, které zde byly. Jejich pocity, stav i náladu.
Procházely mezi hroby, už byla noc. Pozastavila se u hrobky po jejíchž stěnách splývaly růže přesně tak, jako čerstvé vdově kolem tváře jemný závoj, jenž skrývá všechnu tu bolest v jejím nitru. Nad vstupem byly dva havrani a jakýsi nápis, jež nebyla schopna přečíst.
Když se dotkla ledové stěny, ozval se jí u ucha hlas. Doteď je pro dívku záhadou, že pro ni byl tak blízký a zároveň cizí. Jakoby ho už někdy zaslechla a přítomnost další osoby jí způsobila husí kůži po celém těle.
„Až jednou budeš chtít mou pomoc, mysli na mě a já přijdu. Jsem tu s tebou, hlídám tě, moje milá..."
Usmála se, dohnala svou přítelkyni, jež stála opodál a něco hledala.
„Co si dělala u té hrobky?" zašklebila se na ní a šla dál mezi hroby.
„To bys nepochopila..." s úsměvem se naposledy otočila k místu, kde byla pochována TA žena.
V ten moment moment by ji ani ve snu nenapadlo, že se tam jednou vrátí...
ČTEŠ
PŘÍBĚHY SOUSEDŮ
ParanormalVětšina příběhů, co je tu napsána se doopravdy stala. A nebo ne? Příběhy známé i ty zapomenuté.
