,,Bože Samantho, měla bys ty učebnice vyhodit z okna," zamrmlala jsem si pro sebe a dál se přehrabovala v ledničce, ve které nebylo nic jiného než bílý jogurt, mléko a pomeranče. Také jedno vejce. ,,musím jít nakoupit." řekla jsem rázně, opět pro sebe, a zabouchla lednici.
Po cestě do ložnice jsem ze sebe svlékla mé domácí oblečení a nechala ho za sebou na zemi. Z šatníku jsem vytáhla obyčejné černé legíny a bílé tílko, následně jsem si oboje oblékla. Potom jsem ze své kabelky vyhrabala peněženku a ze stolku vzala klíče, které jsem následně dala do kapsy mé zimní bundy s vnitřním kožíškem a oblékla si jí. Nakonec jsem vzala do ruky mobil a obula si svoje černé nenáviděné UGG boty.
Otevřela jsem dveře a prošla jimi na chodbu, následně jsem je zavřela a zamkla. Chtěla jsem se otočit a jít ke schodům, ale zastavil mě neznámý hlas.
,,Ahoj," řekl a já se pomalu otočila.
Svraštila jsem obočí a rozhlédla se kolem. ,,Ahoj," usmála jsem se na neznámou osobu stojící přede mnou.
,,Oh, jsem Joshua, ale říkej mi Josh," představil se. ,,jsem tvůj nový soused." vysvětlil a následně svou ruku nasměroval ke mně. Přijala jsem ji s úsměvem. Byl to ideální soused, kterého jsem si vždycky představovala, jak spolu budeme chodit na večerní procházky, možná společné večeře a společné sledování hokeje.
,,Já Samantha, ale říkej mi Sam." zazubila jsem se.
,,Těší mě."
Přikývla jsem.
,,Takže, nemáš náhodou namířeno do obchodu?" nadzvedl obočí a dal zastrčil si ruce do kapes od své tmavě modré bundy, která měla na levé straně vyšitý znak místních hasičů z okresu, což přímo naznačovalo, že je hasič. Ještě ideálnější představa.
,,Shodou náhod mám." úsměv se mi ještě zvětšil. Úsměv mi opětoval.
,,Tak mi pověz něco o tomhle domě. Nevrlí sousedi, nějací gangsteři?" podíval se na mě když už jsme pomalu vycházeli ze dveří domu. Ovál mě chladný vzduch zimního New Yorku, tak, jak jsem byla zvyklá.
,,Ani jedno," zasmála jsem se. ,,ale jeden otravný tu je, bydlí vedle mě. Pořád hraje na bicí, nehledě na to, že si k sobě několikrát týden vodí různé.." zamyslela jsem se. ,,říkejme tomu známosti."
Zasmál se. ,,Dobré vědět."
,,A co ty? Asi nemá cenu se tě ptát, jestli si hasič?" nadzvedla jsem tázavě obočí. Na pár vteřin se na mě podíval, poté mu došlo, že na sobě má hasičskou bundu a kývl se smíchem na souhlas.
,,Jo, jsem hasič. Stanice 31, kousek odtud," kývl hlavou směrem na západní stranu ulice. Potom se ohlédl, jestli nejede nějaké auto a společně jsme přešli na druhou stranu, kde se nacházel menší obchod s potravinami ve kterém pravidelně nakupuji. ,,a ty? Co děláš za práci?"
,,Oh, já nepracuju. Teda hlídám děti, příležitostně, jinak ještě studuju vysokou školu."
,,Jakej obor?" olízl si rty a otočil se na mě.
,,Práva."
Překvapeně se na mě podíval. ,,Vážně? Tak to mám štěstí že mám za sousedku krásnou právničku, to se u mýho povolání hodí," zasmál se. ,,pořád máme na krku nějaká obvinění, ale většinou jsou to jen prkotiny." mávl rukou.
,,Budoucí právničku." opravila jsem ho a otočila se na něj. Věnovala jsem mu krátký úsměv předtím, než mě jako správný gentleman otevřel dveře.
