Ráno jsem se probudila poměrně pozdě. Byla jsem hladová, takže jsem si šla okamžitě a v ještě ve stálém polospánku udělat snídani. Včerejší večer byl zábavný, ale přesto dlouhý. Chtěla jsem aby tu Lori přespala, ale nakonec jsem byla ráda, že jela domu.
Dnes mám totiž v plánu se znovu začít učit. Zkoušky mám co nevidět, a já na učení v posledních dnech plně kašlala, a to není můj styl. Potřebuju udělat všechny zkoušky nejhůř za dva, abych někde získala co nejlepší praxi a stala se ze mě o to víc lepší právnička, v nejlepší právnické firmě.
Když to tak vezmu, právničkou jsem chtěla být už od mala. Vždycky jsem se zajímala o ty případy, fascinovalo mě to. Často jsem hrávala menší hru. Když jsem ještě bydlela doma, bylo mi asi devět, jsem měla dvě kočky. Jedna se jmenovala Jessie a druhá Lily. Když jedna z nich něco provedla, nebo poškrábala nějaký nábytek, řešila jsem to. Hledala jsem fakta, prostě jsem si hrála na soud, i když to popravdě s dvěma kočkami moc nešlo.
Nalila jsem si do hrnku svou horkou kávu a sedla si ke stolu. Vzala jsem si včerejší noviny do ruky a začala v nich listovat. Nic zajímavé v nich v podstatě nebylo. Psalo se v nich o maratonu, který se poběží centrem New Yorku. Ale na všech stránkách se řešila jedna věc – že volby do senátu vyhráli republikáni.
Nad tím jsem jen převrátila očima a šla na další stranu. Ihned mě tam zaujal jeden dlouhý článek, takže jsem začala číst. Psalo se v něm o přepadení benzínky a nevinně pachatele. Usmála jsem se nad tím a chtěla číst dál, jenže mě překvapivě vyrušil zvuk bicích.
Jak jinak než naštvaně jsem zvedla hlavu a začala nadávat. Bylo něco po deváté ráno a on už musí hrát? Kdo takhle žije?
Hodila jsem noviny na stůl a zvedla se. Věděla jsem, že jen tak hrát nepřestane, takže jsem musela tentokrát tvrdě zakročit. Jen v mém obvyklém pyžamu jsem vyletěla z bytu a naštvaně našlapovala až před dveře Justinova bytu. Začala jsem hlasitě bouchat, ale jelikož hudba neustávala, bylo mi jasné že mě neslyší.
Někde v koutku mysli jsem si připadala trapně, protože kdykoli mohl vylézt Josh a vidět mě jen v mém srandovním pyžamu, ale snažila jsem se tu myšlenku utlačit co nejvíc do kouta. A ani jsem si to neuvědomila, ale tloukla jsem na dveře myslím už dlouhou dobu, a taká jsem si nevšimla, že už nehraje.
Začala jsem ťukat intenzivněji a za pár vteřin už má ruka máchala ve vzduchu. ,,Potřebuješ něco?" zeptal se zvědavě Justin.
Zavrčela jsem a strčila do něj tak, že uhnul a já mohla vejít dovnitř. ,,Jsi úplně dementní? Je sakra devět ráno a ty už musíš mlátit do toho pekelnýho nástroje. Myslím, že nejsem jediná z tohohle baráku, koho to štve, tak si s tím nemůžeš dát sakra chvíli pohov?!" zařvala jsem naštvaně a otočila se.
Stál tam, jen v trenkách, s pobaveným pohledem. ,,Si jediná z tohohle baráku, kdo si pořád ztěžuje, milá Sam." prošel kolem mě a ztratil se v další místnosti. U něj doma jsem nikdy nebyla, na rozdíl od Lori, takže jsem rychle šla za ním, neznámo kam.
,,Protože jsem jediná, kdo se musí učit na debilní zkoušky!" vyhrkla jsem. ,,A taky jsem asi jediná, kdo to chce někam dotáhnout. Na rozdíl od tebe," pokrčila jsem rameny. ,,nic neděláš. Podle toho co po nocích slýchám, chodíš jen do klubů, taháš si domů náhodné známosti a otravuješ mě. Nemáš ani práci proboha, kolik ti je, osm? Měl by ses nad sebou zamyslet." pokroutila jsem hlavou a vydechla.
,,Neznáš mě, nesuď mě." vyprskl na mě a přiblížil se.
,,A ani tě znát nechci," pokroutila jsem hlavou. ,,jen prostě, nemůžeš mě pochopit? Chci toho po tobě moc, abys nehrál tak brzo ráno a omezil své, takzvané zkoušky, třeba jen na dvakrát v týdnu?" zeptala jsem se bezmocně. Docela jsem si vymluvila své hlasivky, mluvila jsem rychle a hlasitě.
,,To bych mohl," řekl zamyšleně. Přistoupil ke mně ještě blíž a pramínek vlasů mi zastrčil za ucho, potom se na mě podíval a chvíli nic neříkal. ,,pokud mi budeš každé ráno dělat snídani." řekl už s úšklebkem na tváři.
,,Fajn!" křikla jsem, dupla si a stejně naštvaně jako jsem přišla, jsem odešla. A když jsem na chodbě uviděla Lori vycházející z Joshova bytu, k mé naštvanosti se přidala i překvapenost. Neměla jsem slov, ale byla jsem si jistá, že ta kombinace není dobrá k vykonávání mé dnešní činnosti – učení.
