Když jsem se vzpamatovala a probudila se z mého tvrdého spánku, pomalu jsem od sebe rozlepila svá oční víčka a pár krát zamrkala, jelikož mi vadily ostré sluneční paprsky, které pronikaly skrze žaluzie. Zhluboka jsem se nadechla, abych nahnala do plic vzduch po noci plné ledabylého dýchání, a následně se porozhlédla kolem.
Překvapilo mě to, že jsem byla rozvalená na sedačce v obýváku, se zapnutou televizí a nepořádkem kolem. Ještě víc mě ale překvapilo to, že kolem mého těla byly obmotány dvě silné potetované paže, jejichž tělo se nacházelo za tím mým.
Opatrně jsem otočila hlavu abych zjistila, jestli je to opravdu můj hlučný soused, a ano, byl. Jeho vlasy byly rozcuchané, jeho víčka zavřená a jeho rty mírně pootevřené. V klidu vydechoval, byl úplně vyrovnaný a vedl bezstarostný spánek.
Na rozdíl ode mě. Já se jen chtěla dostat z jeho objetí a jít si po svých. Udělat si svou ranní kávu, přečíst si dnešní noviny, potom se jít osprchovat a učit se. Tak jako každý den.
,,Uh, no tak," zašeptala jsem sama pro sebe a snažila se ze sebe dát jeho ruce pryč. Jenže místo toho jeho stisk kolem mého těla ještě víc zesílil. Otráveně jsem vydechla a hlavu si položila zpět na původní místo.
Hned na to jsem ucítila jak se jeho palec dal do pohybu. Prakticky mě začal hladit na mém odhaleném břiše, a bylo to příjemné. Ale nemohla jsem dopustit flákání se vedle něj. Znovu jsem otočila hlavu a uviděla, jak se jemně usmívá a dívá se na mě.
,,Dobré ráno." zachraptěl a mně naběhla husí kůže. Polkla jsem a radši přesměrovala pohled na jeho tělo, které bylo naštěstí oblečené, ale i tak byly vidět všechny možné vypracované svaly.
Podívala jsem se zpět na něj. ,,Mohl bys mě pustit?" nadzvedla jsem obočí.
,,A co když tě nechci pustit?" odvětil téměř ihned.
,,Nemám na tebe náladu, Justine," převrátila jsem očima. ,,pusť mě a běž, musím se učit."
,,Si tak úzkoprsá Samantho," řekl a následně mě pustil. Já se cítila konečně volná, takže jsem okamžitě vystřelila ze sedačky a stoupla si čelem k němu. ,,vždyť už jdu," zvedl ruce na obranu. Protáhl se, projel si rukou vlasy, aby si je aspoň trochu zcivilizoval a podíval se na mě. ,,aspoň nabídnout, jestli nechci zůstat na snídani si mohla." ušklíbl se.
,,Bež už." řekla jsem otráveně.
On se svedl a popošel ke mně, zastavil se těsně přede mnou. ,,Nejsi tak dobrá duše jak jsem si o tobě myslel, Samantho." řekl a chytl mě za bradu, kterou nadzvedl a přinutil mě se mu podívat do očí. Pak se jen jednoduše usmál a odešel ke dveřím.
