Dnes jsem se probudila překvapivě brzy ráno s dobrou náladou, i přes to, že venku začaly padat první sněhové vločky. Zima se pomalu začala objevovat a já měla co dělat, abych si ve svém bytě udržela teplo.
A jelikož přichází zima, pomalu přichází i vymýšlení dárku pro mou milovanou Lori. Ode dneška má narozeniny přesně za pět dní a já nemám tušení, co jí koupit. Každý rok je to něco jiného. Jednou jsem jí koupila velkého medvěda, protože se s ní v té době rozešel její kluk a ona potřebovala někoho do postele – těch náhodných známostí jsem jí musela zbavit.
Jednou jsem jí zase koupila nový mixér, protože se rozhodla začít využívat její velkou kuchyň a začít jíst a pít zdravě. Její zdravý životní styl jí vydržel přesně třináct dní, potom se přejedla všemi možnými sladkostmi a všemi těmi mastnými hnusy.
Minulý rok jsem nám oběma koupila letenky do Paříže. Byla jsem z toho tolik nadšená a Lori také. Měly jsme tam letět na týden a v den jejích narozenin, přesně v 00:01 ráno, otevřít flašku šampaňského a hned na to políbit nejbližšího francouze. Jenže jak to tak bývá, náhoda je víc než blbec.
Lori a její tehdejší přítel – jmenoval se Ian, mimochodem – si udělali výlet. Ian byl horolezec, ale lézt naštěstí Lori nikdy nenaučil. Jejich výlet zakončili jízdou v motokárách. Samozřejmě se Lori vybourala do pneumatik a zlomila si nohu. Ten její výraz, když den před odletem zazvonila na mé dveře s nohou v sádře, nikdy nezapomenu.
A tak tu už hodinu sedím u stolu v kuchyni, místo toho abych se učila, a hledám na internetu nějakou inspiraci na její dárek. V mé posteli pořád spí můj teď už střízlivý soused a já dnes nemám srdce na to, ho probudit a vyhodit. Ale jak se zdá, dnešek vzal události do svých rukou.
,,Nemáš něco na hlavu?" zamrmlal už oblečený Justin. Překvapilo mě to, ale nic jsem neřekla a jen se mile usmála. Vlasy měl rozházené a obličej červený a otlačený, neboli jeho výraz mluvil za vše.
,,Dobré ráno," ušklíbla jsem se. ,,promiň, ale nedávno jsem si vzala poslední prášek a ještě jsem nějak neměla čas na to, dojít do lékárny pro nový." pokrčila jsem nevinně rameny a hodila na něj jeden hraný soucitný pohled.
,,Sakra," zamrmlal a chytil se za hlavu.
,,Nabídla bych ti snídani, ale vzhledem k tomu, že už musíš jít k sobě, aby sis mohl vzít prášek.."
Podíval se na mě a sedl si ke stolu hned vedle mě. ,,To nevadí, já to přežiju, přece nevím kde mám ty klíče," ušklíbl se. ,,co mi nabídneš dobrého k snídani?" nadzvedl obočí. Pokroutila jsem hlavou a líně se zvedla, přešla jsem k lednici, ze které jsem vyndala mléko a pomerančový džus. Ze skříňky jsem vyndala cereálie, med a z druhé skříňky dvě misky a skleničky.
Do misek jsem nasypala cereálie a nalila na ně trochu medu, následně jsem to zalila trochou studeného mléka. Do skleniček jsem nalila džus a dala je na stůl. Pak jsem vzala misky už s lžícemi a posadila se, přičemž jsem jednu misku položila před Justina.
,,Dobrou chuť." usmála jsem se a pustila se do cereálií. Justin na mě hodil hnusný pohled a potom se podíval do misky. Chvíli se rozmýšlel a nakonec uchopil lžíci a začal jíst. Ušklíbla jsem se.
Po chvíli ticha udělal divný zvuk a otočil se na mě. ,,Neviděla si tu někde moje zlatý hodinky?" zeptal se a já pokroutila hlavou na znak, že ne. Zamrmlal tiché kurva a mě se v hlavě vynořil skvělý nápad na dárek pro Lori.
